Sní patnáct tisíc termitů denně. Poslední mládě roku je unikát olomoucké zoo

  11:56,  aktualizováno  11:56
Posledním narozeným mládětem roku 2025 v olomoucké zoo je mládě mravenečníka čtyřprstého. Zoo v Olomouci je napříč Českem a Slovenskem jedním z mála míst, kde se daří tento druh úspěšně rozmnožovat. S chovem začala v roce 2003 díky vůbec prvnímu páru dovezenému do České republiky. Ke konci roku 2025 se na Hané narodilo 22 mláďat mravenečníka čtyřprstého, pohlaví toho poslední zatím není známé.

Mládě mravenečníka čtyřprstého je posledním narozeným mládětem roku 2025 v olomoucké zoo. | foto: Zoo Olomouc

Mravenečník se narodil pár dnů před Vánocemi, titul posledního mláděte roku 2025 tak uhájil s přehledem. Pro samici, která mládě přivedla na svět, šlo už o čtvrtý porod.

„Jeho pohlaví budeme znát zhruba za dva měsíce. Na váze přibývá, což je známka jeho dobrého vývoje. Snažíme se, aby se nic nepokazilo, a proto co nejvíce snižujeme rizika, která by péči matky a jeho prospěch mohla narušit. I z tohoto důvodu ještě mládě nezavítalo ani do našeho fotoateliéru a dopřáváme jemu i matce klid,“ řekla ošetřovatelka Hana Dostálová.

Dostávají červy i krevety, ovoce jim nesvědčí. Čím krmí v zoo zvířecí gurmány

Stromoví mravenečníci se ve volné přírodě vyskytují běžně, avšak jejich odchov v péči člověka je problematický. Důvod obtížného odchovu mravenečníků se přičítá nepřítomnosti termitů v potravě. Vždyť mravenečníci denně sežerou až 15 tisíc termitů a mravenců. Kromě toho občas vyloupí také včelí úl.

„Při získávání potravy si pomáhají lepkavým jazykem. Spolu s termity spolykají kamínky a písek, kterými v žaludku s pomocí žaludečních šťáv rozmělňují mravence, a tím podporují trávení,“ popsala mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.

„Na krmení jim v zahradě podáváme kaši, kterou tvoří jemně namleté maso s vejci, banány, kvalitními granulemi pro psy bez lepku, minerály a vitamíny. Trávicí funkci podporujeme rašelinou,“ dodala Gronská.

Mravenečník se narodil pár dnů před Vánocemi, titul posledního mláděte roku...

Dalším důvodem, proč se jinde mravenečníky v zajetí nedaří tolik rozmnožovat, může být i obtížné sestavení chovného páru a vytvoření vhodných podmínek panujících v tropických pralesích.

Mravenečník čtyřprstý má totiž svoje přirozené prostředí v pralesích Jižní Ameriky. Ocas má částečně ovíjivý a dovede se za něj zavěsit na větev. „Ve šplhání je mistr svého oboru, ale pohybuje se obratně i na zemi. Dlouhé drápy mu slouží jako háky ke šplhu, při pohybu po zemi mu však překáží, a proto došlapuje na klouby prstů,“ uvedla Gronská.

V sebeobraně se mravenečník postaví na zadní nohy a předními se brání. Má v nich velkou sílu, trhá i kusy dřeva. Aktivně žije hlavně v noci a za soumraku, přes den se ukrývá v dutinách stromů.

„Hledat mraveniště v korunách stromů může někomu připadat pošetilé, ovšem v tropických lesích si mravenci budují hnízda i ve větvích. Samice rodí najednou jedno mládě, které pak nosí na hřbetě,“ uzavřela Gronská.