„Fast fashion je rychlá móda, která je velmi levná a dostupná. Bohužel ale nevydrží,“ shodují se sestry Kouřilovy, které společně stojí za rozjíždějící se českou značkou oblečení Basicatory.
Masová výroba oblečení, kdy nad kvalitou převažuje kvantita, podle nich nebere ani ohled na životní prostředí nebo pracovní podmínky zaměstnanců.
Cestu ven z nekonečného cyklu neustálé obměny oblečení zájemci postupně nacházejí v udržitelných kouscích, minimalistickém šatníku a trendu slow fashion neboli pomalé módy.
„Je to o jednoduchosti. O tom, že oblečení z šatníku si někdo obleče i za deset let, nejen protože že jde o základní kousek, který bude stále v módě, ale proto, že je kvalitní a po pár vypráních se z něj nestane beztvarý kus,“ vysvětluje pětadvacetiletá Veronika.
Sestry Kouřilovy se o trend slow fashion začaly zajímat zhruba před rokem. A začalo to právě u trička.
„Dlouho jsme nemohly najít takové, které by nám vydrželo. U většiny se po jednom vyprání posunuly švy nebo se srazilo či vytahalo. Také byl problém najít tričko z kvalitní bavlny s vyšší gramáží, která neprosvítá,“ vzpomíná osmadvacetiletá Martina.
Neseženeme? Ušijeme samy!
A tak se rozhodly, že si takové tričko zkusí udělat samy. „Zpočátku jsme se doma potýkaly s nepochopením. Nikdo nerozuměl, proč chceme podnikat mimo náš obor a dělat něco, čemu nerozumíme,“ popisuje Veronika. Obě totiž vystudovaly na vysoké škole ekonomiku.
„Babička nám pak ukazovala, jaká trička si koupila za stovku, a tvrdila nám, že ta naše nikdo nekoupí,“ vzpomíná Martina, která do té doby pracovala jako daňová konzultantka.
Ani to však sestry neodradilo od výroby prvního trička. „Byl to běh na dlouhou trať. Práce zabrala zhruba půl roku a byla náročnější, než jsme si představovaly. Výsledek ale stál za to,“ řekla Veronika.
Samy si totiž musely zprvu nastudovat všechny možné materiály, jejich vlastnosti a také vymyslet požadovaný střih.
„Pak jsme hledaly švadlenku. Věděly jsme, že tak dobře jako ona bychom si samy tričko neušily. Bylo to však hodně náročné, dobré švadlenky se dnes hledají těžko,“ vypráví Veronika.
Nakonec se to podařilo a začaly společně tvořit první prototypy. „Ty jsme pak různě nosily, praly. Zkrátka zkoušely jsme, jak se tričko chová a jak drží svůj tvar,“ popisuje začátky Veronika.
Požadavky byly jasné, neprůsvitný materiál, pohodlný střih a kvalitní zpracování.
Je to triko 21. století a chceme, aby ho měl každý, říká podnikatel |
„Důležité pro nás třeba bylo, aby byla látka předepraná. Většina oblečení z běžného obchodu po vyprání ztratí svůj tvar, srazí se nebo se posunou švy, protože předeprané není,“ objasňuje Veronika.
S prvním tričkem tak zhruba před rokem vznikla jejich značka. Sestry si založily vlastní e-shop, tričko vyfotily a byly připravené začít s prodejem.
„E-shop jsme chtěly spustit loni v létě. Měly jsme jen vlastní tričko, tak jsme jej doplnily i nějakým letním oblečením ze zahraničí, i tam jsme ale dbaly na kvalitu. Od toho však už upouštíme a doprodáváme jen zásoby. Nyní chceme dělat jen české oblečení,“ nastiňuje Veronika.
Mimo to si také musely prostudovat zákony a řešit administrativu. „Zákon třeba ukládá, že je třeba na každém tričku mít štítek s velikostí, materiálem a podobně,“ připomíná Martina.
Zpočátku se jim moc nedařilo. „Abychom o sobě daly vědět, najaly jsme profesionály, kteří nám měli vytvořit reklamu na sociálních sítích. Tam jsme ale šláply vedle, nic se totiž nedělo a systém nám jen stále hlásil chyby. A tak nám naše první letní sezona utekla,“ svěřuje se Martina.
Začaly šít nadčasové kousky
Vše se nakonec rozjelo až loni na podzim. Jak funguje reklama, se Martina s Veronikou musely naučit samy a díky tomu prodaly své první kousky.
„Pak jsme začaly přemýšlet o tom, co dalšího ušijeme. Naším cílem se tak stalo vytvářet nadčasové kousky, které vydrží a nepodléhají krátkodobým trendům,“ říká Veronika.
Podle sester Kouřilových je klíč v jednoduchém střihu, barvách a vzorech, což je základ nadčasových a udržitelných kousků.
Letos už tak představily například několik nových letních šatů nebo šortky. „Inspiraci čerpáme všude, ukládáme si a zapisujeme si, co se nám na různých věcech, co vidíme, líbí. Potom to dáváme dohromady a přichází na řadu výběr látky a konzultace se švadlenkou,“ přibližuje Veronika.
Pak následuje zkoušení a další úpravy. „Vzorky jsou základ. Podle nich upravujeme, co je třeba. Například naše lněné šaty jsme přešívaly snad osmkrát. Ani jsme už nedoufaly, že se nám je podaří dokončit. Stojí ale za to,“ dodává Martina.
Dražší kvalitnější tričko vyjde ve finále levněji
Ceny oblečení šitého v Česku jsou vyšší než kousky velkých řetězců v obchodních centrech. „Když ale jedno tričko vydrží několik let, vyjde ve výsledku dokonce levněji, než když je potřeba kupovat každý rok nové,“ porovnává Veronika.
I na jejich výrobu však dopadá inflace. „Zdražují se nám látky, švadlenka musí také zvýšit ceny kvůli energiím. Dopadá to bohužel na všechny,“ připouští Martina.
Mezi jejich nejoblíbenější kousky nyní patří třeba mušelínové šaty. „Jsou to velice jednoduché letní šaty z velice příjemného materiálu,“ přibližuje Veronika.
„Snažily jsme se u nich navíc vymyslet způsob, jak vytvořit nastavitelná ramínka bez plastové spony, která by se mohla třeba časem rozbít. Vyřešily jsme to průstřihem na zavázání. Každý si tak jednoduše nastaví ramínka dle potřeby,“ popisuje.
Myslí i na módu pro muže
Práce mají sestry hodně, jelikož se nyní připravují na podzimní a zimní sezonu a v rukávu mají několik novinek. Zatím se soustředí jen na dámské oblečení. V budoucnu však myslí i na muže.
„Přítel má s tričky stejný problém. Vždy když vidím, jak se mu u každého po vyprání posunují švy, štve mě to. Myslím, že jednou bychom se mohly dostat i k pánské módě. Na to je ale zatím ještě brzy,“ přemýšlí o nové výzvě Veronika.
Ještě letos v létě čekají sestry jedny z prvních trhů právě v Olomouci. „Těšíme se na ně. Přípravy jsou ale trochu náročné, protože jsme si musely udělat větší zásoby. Často totiž některé kousky šijeme přímo na objednávku. Naše švadlenka je šikovná a stíhá to velice rychle,“ uzavírá Martina.