Ocenění podle Langra mělo město udělit dávno. „Nakonec jsme to stihli právě ke stému výročí narození pana Moulise. Návrh jsem chystal už od loňského roku, se vší vážností jsem prošel i některé archivní dokumenty,“ upřesnil.
Moulis byl nejvyšším představitelem města dvou historických okamžiků, a to při srpnové okupaci v roce 1968 a také po pádu totalitního režimu po listopadu 1989. Zároveň byl dvakrát ve vedení města. Poprvé mezi lety 1964–1969 jako primátor, tehdy předseda městského národního výboru, a poté v roce 1990. Langr ho popsal jako člověka, který uměl naslouchat a byl statečný.
„V době normalizace čelil pronásledování a rok po sametové revoluci byl politicky odstaven. Byl to člověk s jistým hříchem mládí, který ale násobně zahladil svou prací pro město,“ řekl Langr. „Zkrátka jde o osobnost, která si nepochybně zasluhuje velkou pozornost naši i našich dětí.“
Z Liberce udělal místo se světovým renomé, vzpomíná přítel exprimátora Moulise |
Vyznamenaný se ve dnech srpnové okupace roku 1968 zachoval podle zastupitelů mimořádně statečně. Spolupracoval s Václavem Havlem, Janem Třískou a dalšími libereckými intelektuály a před sovětskými okupanty ho chránila skupina dobrovolníků. O rok později musel z politických důvodů úřad opustit. Dalších dvacet let spolu se svou rodinou jen přežíval.
Do funkce prvního polistopadového starosty Moulise na konci roku 1989 vyzvalo Občanské fórum. Postaral se třeba o opravu Masarykovy ulice, náměstí před radnicí a usiloval po dvaceti letech o obnovení statutu města. To se mu 4. září 1990 podařilo.
„Jsem velmi rád za toto ocenění pro mého otce. Není dne, abych si na něj nevzpomněl. A také vzpomínám na jeho odvahu v roce 1968, kdy se zcela bez kalkulace hrdinsky postavil na stranu okupovaného národa. Za to zaplatil příliš vysokou cenu, ztrátu zaměstnání, dehonestaci jeho osoby,“ pronesl při předání syn Jiří Moulis s tím, že o to více se pak věnoval jemu a jeho sestře v začátcích jejich sportovních úspěchů, za což mu je vděčný.