A popisuje, že ve výuce budoucích ilustrátorů, restaurátorů či architektů hrají digitální nástroje čím dál větší roli. „Snažíme se dětem nabídnout co nejširší škálu výrazových prostředků,“ přibližuje učitelka. „Přestože jsme malá škola, hledáme pro naše studenty ty nejvhodnější technologie pro podporu jejich výtvarného záměru.“

Příkladů z praxe je hodně: „V rámci programu MenART jsme například se studentkou pod vedením Richarda Loskota (známý český architekt a vizuální umělec – pozn. red.) vytvořili v 3D programu sochu v nadživotní velikosti a následně nám ji pomohla vyřezat místní firma profesionální frézou.“

Do Akademie MenART, která propojuje žáky uměleckých škol se známými umělci pracujícími s novými médii, se Ponczová se svými svěřenci pravidelně zapojuje.

„Učím děti od prvního stupně základní školy až po přípravu k talentovým zkouškám, takže jim musím umět poskytnout kvalitní základy pro studium architektury, ilustrace nebo designu,“ popisuje pedagožka. Se svými žáky se snaží kreativně pracovat a inspirovat je. Do výuky si proto pravidelně zve umělce z řad výtvarníků, sochařů či básníků.

„Děti se pouští do náročných projektů a často musí čelit překážkám, se kterými by se v ZUŠ nesetkaly,“ upozornila. „Díky MenARTu dostanou příležitost problém vyřešit například s podporou odborníka, a tím získají cennou zkušenost i sebevědomí.“ V letošním ročníku má jednu z jejích studentek ve své skupině Milan Cais, vizuální umělec a frontman známé hudební skupiny Tata Bojs.

Nic v životě není náhoda, všechno má svůj smysl, říká hudebník Milan Cais

Spolupráce s ním motivovala k tvorbě i samotnou učitelku, která se věnuje ilustracím a v současnosti pracuje i na vlastní oděvní značce.

Ponczová však zároveň upozorňuje, že moderní přístupy a inspirace v online prostředí mohou mít i svá úskalí. Když například s žáky čerpá inspiraci na internetu, všímá si, že videa, jak nakreslit zvíře, postavu či krajinu mají různou kvalitu. V mladých umělcích by mohly vypěstovat nezdravé návyky.

„Kresbě portrétu nebo figury v hodinách vždy předchází výuka anatomie – postavení kostry a svalstva. Základem je poctivá konstrukční kresba a pochopení výrazových možností linie,“ upozornila. „Dalším problémem návodných videí je jejich šablonovitost. Děti kopírují věci, a přestože je to technicky slušně zpracované, tak to nemá žádný obsah a žádnou přidanou hodnotu.“

Důležitou součástí hodin je proto pro ni diskuse o tom, jak moderní technologie kriticky v tvorbě využívat.