„Zvířata jsou přímější, hned vidíte, co chtějí. Není v nich faleš. Obecněji se dá říci, že by lidé měli mít větší pokoru k přírodě, čemuž je může učit i zoologická zahrada,“ říká Horský.

Jak jste ke zvířatům dostal?
Oba rodiče i bratr vystudovali technické obory, ale já jsem si dal výhybku už v dětství. Jako malý kluk jsem si nosil domů z výstav různé druhy zvířat. V šesté třídě jsem si koupil prvního papouška, byla to korela. A žila se mnou ještě tady v zoologické zahradě. Chodíval jsem i do Českého svazu chovatelů. Byl jsem tam mezi staršími pány nejmladší, scházeli jsme se o víkendu jednou za tři týdny. Hovořilo se o tom, kdo jaké zvíře odchoval, kam se pojede na burzu. To mi také hodně dalo.

Co bylo dál?
K papouškům pak přibyli plazi a hadi, na začátku studia gymnázia jsem měl korálovky a užovky červené. To nejsou jedovatí hadi, ty by mi rodiče nedovolili. Zpočátku tomu ale ani tak moc nepřáli. Pak jsem začal vědomě směřovat ke zvířatům, a to už mě podporovali.

Pořídil jste si další zvířata?
Už ne, šel jsem do Brna na Mendelovu univerzitu, kde jsem vystudoval zootechniku a absolvoval doktorandské studium. Rozmýšlel jsem se, jestli nemám jít studovat veterinu, ale už v osmé třídě jsem pracoval o prázdninách v zooparku v Hodoníně. A současně jsem začal jezdit na Lešnou, kde jsem poznával i zákulisí. Později jsem se seznámil s tehdejším ředitelem Ivo Klikou.

Není běžné, aby si zoo vydělaly na provoz. Zlínská zahrada to však zvládne

Takže jste nastoupil na Lešnou hned po studiu?
Bylo to v roce 1993. Nejdříve mi to slíbil, pak to ale nějak nevyšlo. Ale najednou přišel telegram, že Lešná potřebuje odvést sovice sněžné do Německa. Uměl jsem docela dobře německy, ale nevěděl jsem nic o celních prohlášeních, veterinárních potvrzeních a tak podobně. Na hranicích jsme sice měli problémy, ale podařilo se mi projet. A když jsem se vrátil, ředitel mi nabídl práci.

Kde jste začínal?
Nejdříve jsem měl na starost chovatelské záležitosti, pak jsem připravoval podklady na transporty zvířat, dělal jsem i na vzdělávacím oddělení. Ale tíhnul jsem vždy k provozu. Později jsem se stal hlavním zoologem, zástupcem ředitele a od ledna 2011 jsem i ředitelem. A pokračoval jsem v přetváření zahrady.

17 fotografií

Jak vypadala, když jste v roce 1993 nastoupil?
Nebylo tady moc zvířat, jen pár klecí, jeden pavilon opic, spousta vysoké zvěře. Nebyly tady rostliny, tráva byla spasená, někde byly ještě suché záchody. S ředitelem Klikou jsme jezdili do zahraničí, abychom viděli, jak vypadají moderní zoologické zahrady. Hodně jsme se venku inspirovali. Zajímavé je, že dneska někteří zástupci zahrad, do kterých jsme se jezdili učit, jezdívají na zkušenou k nám.

Není vám jako řediteli někdy líto, že nejste přímo u zvířat?
Postupně jsem se od nich vzdaloval. Už když jste hlavní zoolog, věnujete se hodně papírům. Ale musím říct, že jsem byl tak drzý, že jsem vždycky říkal, že budu dělat ředitele zoo. Připomínají mi to i bývalí spolužáci na srazech ze základní školy. Práci jsem si ale představoval jinak.

Jak?
Byli jsme odchování knihami George Adamsona, který chodil po Africe se lvy, ale dnes je to už jiné. Řeším projekty, směrnice, rozpočet, střednědobý i dlouhodobý výhled. Ale i když se říká, že je to manažerská pozice, tak si pořád myslím, že jde na zahradě poznat, když ředitelé mají, nebo naopak nemají vztah ke zvířatům.

Supi ve Zlíně se prohánějí po nejdelší voliéře v Česku. (6. srpna 2023)

Jaké zvíře máte nejraději a proč?
Pokud by bylo oblíbené zvíře to, jaké bych si přál v zoo, tak tady hraje roli mnoho faktorů. Jedním z nich je, že je ohrožené a můžeme mu pomoci. Takže mezi mé favority patří supi. Jednak je to fascinují zvíře, které má mimořádné schopnosti zraku a čichu, ale jde i to, že jejich populace v Africe velmi klesá. Pastevci používají léčiva u hospodářských zvířat, takže když zvířata uhynou, pro supy jako mrchožrouty je to smrtelné. Supů už ale máme v zahradě přes třicet kusů.

Takže kdybyste je nechovali, začnete?
Možná. Odchováváme ale supí mláďata, která vypouštíme do přírody, zatím jen evropské druhy. Jednou snad budeme i přímo v Africe. A každý rok posíláme půl milionu korun ze vstupného na ochranu supů.

Je tedy zvíře, které byste v zoo chtěl, ale zatím tady není?
Chceme v roce 2026 začít s chovem okapi, to už je vysoká škola, má je jenom pár zahrad na světě. Těch zvířat není tolik, aby je mohla chovat každá zoo. A konkurence je velká. K tomu, abychom je získali, potřebujeme dobré jméno a nadstandardní podmínky, což máme. Pro okapi máme krásný prostor po slonech. Chystáme také chov vombatů, což jsou zajímaví australští vačnatci.

Zoo má plnit několik funkcí: ochranářskou, zábavní, rekreační a osvětovou. Která dnes převládá?
Dříve šlo o ukázky zvířat, první zoo je stará přes dvě stě let, ještě dříve si vládcové darovali i dravé šelmy, které pak ukazovali. Takže to byla zábava, ale i poučení a chovatelství. A až v posledních třiceti letech se k tomu více připojuje ochrana, což souvisí s tím, že zvířata začala být ohrožená v několika posledních desetiletích.

Jak vnímáte hlasy, že zvířata v zahradách strádají, protože nemají svobodu?
Lidé, kteří to říkají, mají v mnohém pravdu. Ne všechny zahrady mají zvířata v prostředí, které by potřebovala. Každá zoo nemusí mít všechna zvířata, když pro to nemá vhodné podmínky. To byl také náš případ, měli jsme tady ledního medvěda i gorily, které už nemáme.

Mladý sameček Zyqarri, který byl prvním mládětem slona afrického narozeným v České republice, si zvyká na nové prostory. (březen 2023)

Proč jste se tak rozhodli?
Protože zvířata neměla dostatečný prostor, poslali jsme je do lepších podmínek, nebo ukončili jejich chov. Přitom jde o jedny z nejatraktivnějších zvířat pro návštěvníky, takže mně to oponenti vyčítali s tím, že zahrada bude trpět. Návštěvnost ale, pokud vím, nepoklesla a za svým rozhodnutím si stojím. Současně bych se ale hlavně ke gorilám chtěl vrátit. Potřebovaly by aspoň hektar, který máme, ale chtělo by to také, aby měly i kus lesa, kde by si lámaly větvě, hrabaly se v listí. Takové expozice lze udělat a jsou přijatelné pro chov zvířat v lidské péči. Uvidíme, třeba to ještě stihnu.

Když jsou ptáci v kleci, tak nestrádají?
Přestože jsou mimo přirozené prostředí, mají v lidské péči vše co potřebují. Vhodnou potravu, partnera, hnízdiště. Když jsem v Africe a dívám se dalekohledem po stromech, tak jsem opakovaně pozoroval stejného ptáka na stejném místě. Létal jen kvůli potravě, s čímž souvisí i to, že život zvířat ve volné přírodě je velmi složitý a nebezpečný. A my jim ho v zoo hodně usnadňujeme. Například v Zimbabwe teď rozhodli, že budou střílet desítky tisíc slonů, protože se přemnožili a ničí zemědělcům úrodu. Tady vidíte, že zvířata to ve volné přírodě nemají jednoduché.

Po rejnocích aligátoři. Dáváme lidem důvod se vracet, říká šéf zlínské zoo

Uvažujete o tom, že byste do Lešné přivezli pandy?
O pandy jsme se marně snažili už před několika lety, pak se ale rozhodlo, že když v Českou budou, tak v Praze. Kdyby nabídka přišla, tak bychom o ní uvažovali, ale teď o to neusilujeme. Jde i o docela velké náklady. Záleží na podmínkách, ve kterých je máte, ale za pár pand může zahrada platit až milion dolarů ročně.

Budete příští rok zdražovat vstupné?
My máme rozpočet 230 milionů korun a 35 milionů dostaneme ročně od města. Tyto peníze nám vydrží do března, pak si musíme na provoz sami vydělat. Jeden propršený víkend v sezóně nás stojí milion a půl. Ale zdražovat moc nechceme. Možná jen na nějaké období, třeba o deset korun. Chci, aby vstupné bylo dál dostupné.