Původně se mu říkalo rynek a název náměstí dostalo až v roce 1887. „V roce 1925 získalo přívlastek Masarykovo, ale název se příliš nevžil, spíše se o něm mluvilo jako o hlavním náměstí,“ říká historička Hana Kuslová z Muzea jihovýchodní Moravy o centrálním prostoru města Zlína.

Svůj současný název nese náměstí Míru od komunistické éry (1951) a přežilo v této podobě i sametovou revoluci. Jeho dominantou je už od 16. století radnice, která byla po požáru nově vybudována v letech 1922–24 podle projektu architekta Františka Lýdie Gahury.

Tvář náměstí se průběžně příliš neměnila. Většími zásahy do ní byla pouze asanace bloku domů mezi náměstím a ulicí Potrubní, odkud vedla voda z Kudlovského potoka do kašny na náměstí. Další dominantou místa se postupně staly velkorysý Trantírkův dům s obchody v přízemí (1940) či budova pošty (1977). Výrazným předělem pak bylo vybudování nákupní galerie Zlaté jablko v roce 2008.

Historickou podobu náměstí Míru či dalších známých míst a ulic ve Zlíně ukazuje aktuální výstava fotografií v přízemí Muzea jihovýchodní Moravy. Koná se do 14. dubna. „Představuje proměny vybraných zlínských míst a ulic od nejstarších dochovaných fotografií (počátek 20. století) do současnosti. Ve výběru jsou jak nejznámější zlínské lokality, tak i místa, která v původní ‚starozlínské‘ podobě dnes již neexistují,“ uvedla Kuslová.

Název Zlín Gottwaldovu úplně neustoupil

Doprovodné panely také líčí historii pojmenování míst, ulic či celého města. Podle pověstí se původně Zlín jmenoval Zlaté japko, v písemných pramenech se však poprvé objevil v roce 1322 jako Slyn a časem se název vyskytoval v několika podobách, nejčastěji jako Zlín, Zlin nebo Zlyn.

„V lidových vyprávěních je jméno odvozeno od zlých událostí, které město postihly, od zlých lidí, kteří tu údajně žili, ale i od slínu čili jílovité půdy, která se tu často vyskytuje. Výklad vědecký vysvětluje původ názvu připojením přivlastňovací přípony –ín k osobnímu jménu Zla,“ konstatovala Kuslová.

Od ledna 1949 do prosince 1989 neslo město název Gottwaldov podle prvního komunistického prezidenta. „Jméno Zlín ale přesto nezmizelo. Gottwaldovem se totiž stal takzvaný Velký Zlín, sdružující i okolní obce. Jeho srdce zůstalo Zlínem, takže u silnic jste si mohli přečíst Gottwaldov Zlín,“ popsala historička. Od 1. ledna 1990 se pak již svobodný Zlín stal zase Zlínem.

Náměstí T. G. Masaryka ve Zlíně v roce 1937. Snímek je pořízený ze střechy Tržnice, zachycuje internáty a Památník T. Bati.

Dnešní pohled na Gahurův prospekt, Kongresové centrum a Obchodní dům (březen 2024)

Ulice či známá místa ve městě svůj název měnily různě. Náměstí Práce zůstalo beze změny, ulice v továrním areálu byly pojmenovány až po roce 1989. Naopak ulice Osvoboditelů u divadla má dodnes jméno z komunistické éry, předtím se do roku 1945 jmenovala Nadkostelí a v letech 1945–48 Msgra Šrámka.

Dlouhá ulice se za první republiky jmenovala Wilsonova. „Ale název se neujal, takže v roce 1925 bylo potvrzeno jméno Dlouhá. V roce 1945 byla přejmenována na tř. Majora Murzina, zkráceně se jí říkalo Murzinova. V roce 1991 jí byl vrácen starý název Dlouhá,“ sdělila Kuslová.

Spletitá historie Štefánikovy ulice

Náměstí T. G. Masaryka nese název od roku 1990. Předtím získalo v roce 1939 název náměstí Průkopníků a v roce 1945 náměstí Rudé armády. Třídu Tomáše Bati v roce 1945 přejmenovali na Stalinovu třídu, v roce 1962 na Revoluční.

Spletitá je pak historie Štefánikovy ulice, která je jednou z nejdelších ve městě a vede od náměstí Práce až k Obecinám. Prodlužovala se společně s rozpínáním města.

Třicet historiků vytvořilo příběh města Zlína, jeho dějiny rozdělili napůl

„Ve 20. letech minulého století se její tehdy existující části říkalo cesta nad orlovnou nebo u orlovny, protože vedla kolem sídla zlínského Orla. V roce 1931 dostala jméno Přehradní, protože byla postavena Kudlovská přehrada,“ uvedla Kuslová.

„V roce 1933 získala název Štefánikova, v roce 1940 byla přejmenována na Horní a v roce 1942 na ulici Dr. Fritze Todta. V roce 1945 jí byl vrácen název Štefánikova, ale v roce 1951 dostala označení Leninova. Jméno Štefánikova jí bylo vráceno v roce 1990.“

Pivovar přebudovali na soud

Jiná místa naopak název měnila jen v dávné minulosti. Bartošově ulici se kdysi hovorově říkalo Žebratka, V žebratce, Žebračka. Od roku 1887 měla název Kovářská, od roku 1925 nese současný.

Soudní ulice byla v roce 1887 oficiálně pojmenována Pivovarská podle tehdejšího pivovaru, jenž na místě stál. „Ten byl později přebudován na okresní soud, když se Zlín stal sídlem soudního okresu. Proto v roce 1934 byla ulice přejmenována na Soudní,“ vysvětlila Kuslová.

Domy v Nádražní ulici krátce před zbouráním. Snímek zachycuje stav v roce 1981.

Dnešní nádražní ulice ve Zlíně (březen 2024)

Na výstavě nechybí ani fotografie Trávníku, což bylo původně samostatné městečko v prostoru autobusového nádraží, kde stály obytné domy, a Nádražní ulice.

„V roce 1887 dostal jméno Grygov, v roce 1925 byl název změněn na Dolní náměstí, v roce 1934 přejmenován na Trávník. Zrušeno bylo výstavbou autobusového nádraží v roce 1983,“ řekla Kuslová. Zbyla po něm jen dnešní stejnojmenná cesta vedoucí nad vlakovým nádražím.