Z vlakového nádraží tehdy nacisté vypravili tři transportní vlaky. Do terezínského ghetta a poté do vyhlazovacího tábora v Osvětimi jimi odjelo 2 838 mužů, žen a dětí.
Uherský Brod přitom byl domovem židovského obyvatelstva dlouhá staletí. Prvních pět rodin se zde objevilo už v 15. století, patřily jim domy v dnešní ulici Bří Lužů. Ve městě stála také synagoga a židovský hřbitov. V 17. století se komunita rozšířila a Židé vlastnili 38 domů. Tehdy byl pro ně podle císařského nařízení vymezený katastr, později známý jako židovské město. V 18. století pak přibyla nová synagoga ve středu ghetta a nová škola.
„V 19. století zažila zdejší židovská obec čítající 1 068 obyvatel nejzásadnější změny. Jejich důvodem bylo dění roku 1848, které vzápětí umožnilo židovskému obyvatelstvu volnější pohyb a zrušení přísně vyhrazeného prostoru,“ uvedl správce historického archivu uherskobrodského Muzea Jana Amose Komenského Radek Tomeček.
„To s sebou přineslo na jedné straně jejich značný odliv zejména do velkých měst, jako bylo Brno nebo Vídeň, na straně druhé pak také příliv židovských podnikatelů do křesťanského zbytku města,“ dodal.
Herta, Kateřina, Eva. Spolužačky pamětnice před 70 lety zmizely v plynu |
Židovské město tvořily bloky domů kolem hlavních ulic. Dnes jsou známé jako Tkalcovská, Primátora Hájka, Jirchářská, U Špitálu nebo U Fortny. Kromě víc než stovky domů zde ještě na přelomu 19. a 20. století byla židovská škola, rituální lázeň, ortodoxní modlitebna, rabinát, náboženská studovna, rituální porážka, chudobinec či výrobna macesů, tedy tradičních chlebových placek na svátek Pesach.
Díky pozdějšímu uvolnění poměrů mohli Židé vlastnit půdu, podnikat a neomezeně se pohybovat. Stěhování z Uherského Brodu do větších měst pokračovalo, na začátku 20. století už zde bydlelo jen 825 lidí a o třicet let později pouze necelá pětistovka.
Tři tisíce lidí v ghettu
Právě v tomto počtu zastihla židovské obyvatelstvo nacistická perzekuce. Od roku 1939 se nařízení stupňovala a postupně přicházeli o práci či možnost volného pohybu. Nesměli chodit na veřejná prostranství, používat telefon, chodit do knihoven, vycházet po setmění a nakupovat mohli jen ve vyhrazených obchodech. „Proto jsem mívala nejvíce knížek z knihovny, protože jsem je nosila i do židovských rodin,“ líčila před lety uherskobrodská disidentka Anna Honová.
Z Uherského Brodu byly koncem ledna 1943 vypraveny krátce po sobě tři transporty. První s označením Cn odjel 23. ledna 1943 a zahrnoval tisíc lidí z obcí Kyjov, Uherský Ostroh, Zlín, Napajedla, Holešov, Veselí nad Moravou, Vracov, Vizovice, Malenovice, Jarošov, Zlechov a Kunovice. Druhým, stejně velkým transportem s označením Co a vypraveným 27. ledna 1943 byli deportováni obyvatelé Strážnice, Hodonína, Podivína, Brumova a částečně Uherského Brodu. Třetí transport, označený Cp, byl vypraven 31. ledna 1943 a zahrnoval obyvatele Uherského Brodu a jeho nejbližšího okolí v počtu 838 lidí. Po příjezdu do terezínského ghetta byla většina lidí z těchto tří transportů ihned zařazena do velkého transportu Cu, čítajícího kolem dvou tisíc lidí. Židé strávili noc v terezínských kasárnách a ráno 1. února 1943 šli pěšky do tři kilometry vzdálených Bohušovic nad Ohří, kde nastoupili do osobního vlaku mířícího do osvětimského vyhlazovacího tábora. Předpokládá se, že značná část takto deportovaných zemřela vzápětí po příjezdu v osvětimských plynových komorách 1. února 1943. |
Byla tehdy mladá, některé dívky z židovského ghetta byly dříve její spolužačky. I ona nakupovala mléko od chovatelů a nosila je sousedům nebo chodila doučovat své židovské kamarádky. „Nesmělo se to, ale naštěstí se to podařilo udržet v tajnosti,“ zdůraznila Honová, která zemřela před pěti lety.
Brodská synagoga byla v roce 1941 vypálena a do ghetta se nuceně začali stěhovat Židé z Luhačovic a Uherského Hradiště. Počet lidí tady narostl téměř na dvojnásobek. Na základě rozhodnutí městské rady se někteří zařadili do pracovní skupiny, která pod dohledem odstraňovala protiněmecky zaměřené nápisy, dělali zemědělské práce, pracovali na silnicích, kanalizaci nebo na stavbách.
„Drama zde koncentrovaných Židů začalo postupně vrcholit. V lednu 1943 byl Uherský Brod určený jako shromaždiště politických okresů Uherský Brod, Uherské Hradiště, Kyjov, Hodonín a Vsetín,“ popsal Tomeček. Německá policie sem soustředila i obyvatele z okresů Zlín, Veselí nad Moravou a Hodonín. V ghettu se tak najednou ocitlo 2 838 lidí. „Němci si vytipovali šest míst na Moravě, kam Židy soustředili,“ upřesnil Jaroslav Kanovský z Židovské obce v Brně.
Po několika dnech je nacisté začali odvádět do budovy gymnázia, kam si s sebou mohli vzít jen padesátikilogramové zavazadlo. Tehdy už byly také jasné termíny odjezdu tří transportních vlaků z místního nádraží.
První odjel v sobotu 23. ledna, druhý ve středu 27. ledna a poslední v neděli 31. ledna. Do prvních dvou nastoupilo po tisícovce lidí, do posledního 838 většinou místních Židů. „Po vypravení všech tří transportů zůstaly z židovského obyvatelstva ve městě pouze předseda židovské náboženské obce Otto Steiner s několika úředníky, kteří do dubna 1944 prováděli majetkovou likvidaci židovské obce. Poté byli ale i oni deportováni do terezínského ghetta,“ konstatoval Tomeček. „Po skončení druhé světové války se z původních obyvatel vrátil jen nepatrný počet. I ti nakonec do konce čtyřicátých let opustili Československo,“ doplnil.
Do prázdných domů se nastěhovaly ženy německých vojáků. Ve městě tak po pěti staletích zaniklo jedno z největších židovských ghett na Moravě. Místní židovskou čtvrť, známou jako „Židovna“, dnes připomíná už jen pamětní deska na jedné z budov.
