Poklady z podzemí Kroměříže, muzeum láká na mamutí zub či Meluzínu

  9:48
Za recepcí Muzea Kroměřížska stačí zahnout, sestoupit po několika schodech a člověk jako by se ocitl v jiném světě. Ve vitríně je zub mamuta, pravěká keramika, stovky let staré mince nebo židovský poklad. Potemnělé klenuté sklepní prostory ukrývají největší cennosti archeologických sbírek.

Muzeum Kroměřížska otevřelo expozici nazvanou Historie ukrytá pod dlažbou města. Na snímku je kurátorka Lenka Pěluchová. | foto: Zdeněk Němec, Mafra

Muzeum Kroměřížska letos expozici nazvanou Historie ukrytá pod dlažbou města obnovilo a zmodernizovalo. „Chceme tady ukazovat přibližnou historii místa, na němž ve 13. století vzniklo město Kroměříž,“ říká muzejní archeoložka Lenka Pěluchová.

Jak se po letošním znovuotevření výstava změnila?
Původní expozice fungovala už od roku 2009. Když se u venkovního vstupu začal budovat nový výtah, nechtěli jsme, aby otřesy nějak poškodily exponáty, a rozhodli jsme se expozici vystěhovat a reinstalovat. Obnova se týkala především techniky. Je tu nové osvětlení, kabeláž, odvlhčovače a především vysoušedla ve vitrínách, která chrání archeologické předměty. Jsou velmi citlivé na vnější vlivy a nám trvalo čtyři měsíce, než jsme se dostali na hodnotu vlhkosti, která je pro předměty příhodná.

Ukazujeme například loštickou keramiku s typickými puchýřky a pupínky, která patřila v pozdním středověku k luxusnímu zboží.

Co vše je v expozici k vidění?
Původní autorkou archeologické části výstavy je archeoložka Helena Chybová, která působila v muzeu osmatřicet let a většina nálezů je přímo z jejích výzkumů a vykopávek v Kroměříži. Jsou tu originály předmětů od pravěku až po 19. století. Jedinou výjimkou jsou repliky pánských kožených bot a některých skleněných nádob.

Který z předmětů vy osobně považujete za největší klenot či unikát?
To je těžká otázka, máme tu zhruba čtyři stovky předmětů archeologické sbírky a asi neumím vypíchnout jedinou věc. Ukazujeme například loštickou keramiku s typickými puchýřky a pupínky, která patřila v pozdním středověku k luxusnímu zboží, které se používalo na těch nejhonosnějších sídlech po celé střední Evropě. Nebo kamnové nástavce s motivy Meluzíny, víly s hadím ocasem, která se vyskytovala v různých pověstech a tajemných příbězích. Unikátní jsou určitě dochované předměty ze dřeva, kůží a pozůstatky stravy tehdejších obyvatel města.

S historií města souvisejí také poklady, ne?
Jsou tady nálezy mincí z doby Václava IV., které si lidé ukryli za husitských válek. Nechybí ani židovský poklad s nádhernými šperky. Přece jen bych zmínila ještě jednu věc – jantarový přívěšek ve tvaru křížku, který je pro nás tak trochu záhadou.

V jakém smyslu?
Našel se při výzkumu parcel v historickém centru mezi Vodní a Ztracenou ulicí. Jantar byl jako luxusní a ceněná komodita nalézán ve společensky a sociálně vyšších vrstvách. Ten kroměřížský se datuje mezi 11. a 13. století, tedy v období, než se Kroměříž stala městem. Zajímavé je, že na našem území k němu nemáme žádnou analogii. Podobné známe například z Pomořanska či Litvy. Ale jak se dostal do Kroměříže? To nám asi zůstane utajeno.

Lenka Pěluchová

Muzeum Kroměřížska otevřelo expozici nazvanou Historie ukrytá pod dlažbou města. Na snímku je kurátorka Lenka Pěluchová.

  • Narodila se v roce 1981. Vystudovala archeologii na Masarykově univerzitě v Brně, působila jako průvodkyně pro turistické informační centrum a Květnou zahradu v Kroměříži.
  • Nyní pracuje jako archeoložka a kurátorka archeologické podsbírky pro Muzeum Kroměřížska.
  • Věnuje se nedestruktivnímu průzkumu archeologických lokalit zaměřenému na mladopaleolitické osídlení Kroměřížska.

Na první pohled zaujmou pozůstatky po mamutech. Kde je vykopali?
Pro návštěvníky to jsou opravdu jedny z nejatraktivnějších exponátů. Máme tady stoličku, část klu i část lopatky mamuta. Pochází ze štěrkopískovny na Bagráku v Kroměříži a také z vážanské a lutopecké cihelny. Je to druh exponátu, který se běžně nenajde při záchranném archeologickém výzkumu, ale při těžbě.

A to bývá běžné?
Překvapivě docela ano. Dodnes se nacházejí mamutí pozůstatky například ve štěrkopískovně v Hulíně, kde se stále těží. Máme informace i z dalších míst.

V expozici také ukazujete, jak vypadaly odpadní jímky ze 14. až 17. století. Co vypovídají o životě tehdejších Kroměřížanů?
Poskytují nám doklady, co lidé jedli a jak žili. Našli se v nich organické materiály, které se v archeologických situacích běžně nenacházejí, například obiloviny, luštěniny, pecky slívy a višně, škeble nebo rybí kosti. Ale také textilie, lidské vlasy a chlupy, fragmenty některých košíkářských výrobků, sklo, boty, předměty ze dřeva, nádobí a samozřejmě zvířecí kosti.

Jak si takový starobylý odpadkový koš máme představit?
Byly to různě zahloubené jámy v zadních traktech dvorů či zahrad. Byly dřevěné a omazané hlínou. Tehdy se nikam nevyvážely. Jakmile je lidé naplnili, jednoduše si vedle vykopali novou.

Muzeum Kroměřížska otevřelo expozici nazvanou Historie ukrytá pod dlažbou města. Na snímku je mamutí kel a stolička.

Muzeum Kroměřížska otevřelo expozici nazvanou Historie ukrytá pod dlažbou města. Na snímku je mamutí kel a stolička.

Dá se dnes říct, že Kroměříž je po všech těch výzkumech už dostatečně prokopaná? Nebo se i v budoucnu budou objevovat další archeologické zajímavosti?
Určitě bych neřekla, že je město „pročesané“ skrz naskrz. Jsou lokality, u kterých se ani možná nedozvíme, co skrývají, protože jsou zastavěny. Je tu stále řada záhad a otázek. To se týká třeba i arcibiskupského zámku, kde se v těchto místech předpokládá existence románského dvorce, který se ovšem zatím nenašel. Určitě je tady ještě potenciál, abychom se o historii města dozvěděli víc.

Muzeum Kroměřížska má ve sbírkách předměty také z jiných míst v regionu. Která jsou nejvydatnější naleziště? Byly to například lokality, kde se stavěla dálnice?
To byl určitě vydatný zdroj. Máme odtud celkem 1 612 banánových krabic plných předmětů, které jsou teď uloženy v Olomouci. Vlastně to byl i důvod, proč se nyní buduje nový velkokapacitní depozitář v Rymicích, kam se pak tyto nálezy přesunou. Čeká nás velké stěhování. (úsměv)

A další místa?
Paní Chybová dělala velký výzkum v Litenčicích, kde se našlo velkomoravské pohřebiště. Zajímavý výzkum byl v prostoru holešovské průmyslové zóny s četnými nálezy z pozdní doby kamenné a starší doby bronzové. Významným nalezištěm je určitě hrad Cimburk, kde probíhal výzkum už v padesátých letech. A zřejmě vůbec nejzajímavější lokalitou je Hradisko u Postoupek.

Čím konkrétně?
Je to chráněná kulturní památka a jedna z nejdůležitějších archeologických lokalit nejen u nás, ale v celé střední Evropě. Rozkládalo se tady nížinné opevněné sídliště z doby bronzové. Ale pobývali tam i Keltové, Slované, je to multikulturní lokalita.

Nahrávala tomu i její vhodná poloha?
Určitě. Blízkost řeky Moravy a úrodná půda Hané znamenaly výborné podmínky. Ve druhém tisíciletí před naším letopočtem se jednalo o jedno z hlavních center Moravy. Byla to rozsáhlá osada asi na 14 hektarech, obklopená hradbou. Uprostřed byly zemědělské usedlosti, v předpolí žárové pohřebiště.

Z jaké doby jsou známé první nálezy z této oblasti?
Už z konce 19. století, kdy zde hledali amatérští badatelé. Byly tady celkem tři hromadné nálezy bronzových předmětů, ten poslední a největší v roce 2012. V současnosti se nachází v Ústavu archeologické památkové péče. Aktuálně běží projekt, v jehož rámci se tento materiál zkoumá a dokumentuje. Po zpracování bude předán do sbírek našeho muzea a věřím, že pak uděláme hezkou a zajímavou výstavu věnovanou právě Hradisku.