Schované prostranství v koutu areálu Technických služeb sice prozradí štěkot, ale moc živo tu není. Kotce a boudy jsou z větší části prázdné, jen v několika z nich se procházejí pejskové.
Útulek ve Valašském Meziříčí není před zavřením, přímo naopak. V poslední době se mu mimořádně daří plnit své poslání. Zatímco jinde mají plno, tady je obsazeno jen sedm psích ubikací z pětadvaceti.
„A to máme už několik pejsků zamluvených a brzy si pro ně přijdou noví majitelé,“ říká s úsměvem ošetřovatelka Jana Mikušová.
Podle jejích kolegů i starosty Roberta Stržínka je právě ona jedním z hlavních důvodů, proč se zdejší pejsci brzy dočkávají nových domovů. Nadšení pro čtyřnohé chlupáče je na ní vidět na první pohled. Sama má ze zdejšího útulku dva pejsky.
„Jednoho ještě z doby, kdy jsem tu nepracovala, s druhým jsem se sblížila při práci tady a teď je u mě doma už skoro rok,“ vypráví.
Ještě předtím, než Mikušová nastoupila, byl útulek plný. Ani teď neplatí, že by sem nikdo žádné psy nevozil, loni se tu protočilo 70 a letos zatím 50 psů. Daří se však motivovat potenciální zájemce k adopci.
„Cest je několik. Velmi dobře funguje inzerce na sociálních sítích. Roli hraje to, že pejsci jsou tu naočkovaní, očipovaní, po důsledné kontrole. A další věc je změna cenové politiky,“ vypočítává Stržínek.
Prominutí poplatku motivuje zájemce
Město totiž od roku 2020 začalo adopce aktivně podporovat. Majitelům nových psů z útulku odpouští první dva roky poplatky za psa, dál pak po nich požaduje pouze polovinu obnosu. „Když si vezmete, že třeba v bytovém domě ten poplatek činí 1 260 korun a v rodinném domě 500, tak už je to úspora, která může být zajímavá a může být motivací vzít si pejska právě z útulku,“ podotkl Stržínek.
Kombinace těchto přístupů znamená, že v útulku je momentálně jen jeden pes po dobu delší než několik měsíců. „Je trochu ostřejší a není úplně snadné jej socializovat,“ vysvětlila Mikušová. „Ale věřím, že trpělivému majiteli, který má zkušenost s bojovými plemeny, by se to snadno povedlo.“
Velký psí odbyt však není způsobený tím, že by zvíře dostal každý, kdo si o něj řekne. Naopak, zájemce si Mikušová pečlivě vybírá. Nestačí jen výměna zpráv na sociální síti.
„Vyžaduju osobní kontakt, většinou několik schůzek. Snažím se s lidmi hodně mluvit, poznávat je, odhadovat, který pes je pro ně vhodný,“ líčí Mikušová. Zvíře by nevydala někomu, kdo působí, že by se o ně dobře nepostaral.
Vyplácí se to tím, že se sem udaní pejsci nevracejí. „Jsou tu lidé, s nimiž jsme v pravidelném kontaktu. Někteří si po čase přijdou pro dalšího psa, hodně to prožívají, slaví výročí, kdy pejska získali, a podobně. I já patřím do této kategorie,“ směje se ošetřovatelka.
Některé útulky letos hlásily nárůst zvířat v souvislosti s všeobecnou drahotou. „To se u nás neprojevilo. Ani během covidu jsme nezaznamenali nějaký výkyv. Pravidelně nejvíc psů tady končí po Novém roce v důsledku novoročních ohňostrojů,“ dodala Mikušová.