Mladá žena ve Zlíně otevřela fotoateliér a dál se věnuje své profesi. Její vlastní vánoční ozdoby jí rodina poslala z domova. Teď se stejně jako dalších 12 tisíc lidí z Ukrajiny, kteří mají ve Zlínském kraji udělenou dočasnou ochranu, připravuje na Vánoce. Čekají ji svátky, na které asi nikdo z nich nebude vzpomínat rád.
„Leden byl pro mou rodinu vždy nejšťastnějším a nejradostnějším měsícem v roce,“ říká Marina. „Prvního ledna jsme slavili Nový rok, 7. ledna naše ukrajinské Vánoce a poté 16. ledna narozeniny mých dvojčat. Tady ve Zlíně je teď sice krásná atmosféra, ale pořád mám starost a myslím na to, co se děje u nás,“ popisuje žena, která má v Charkově manžela, rodiče, bratra s rodinou a další příbuzné.
Na Ukrajině se slaví příchod Ježíše Krista většinou podle gregoriánského kalendáře, tedy o třináct dnů později než v Česku. Marina se svými syny stráví Štědrý večer 24. prosince u českých přátel. Vánoce však bude slavit až v lednu. „Podle našich křesťanských tradic máme Štědrý den až v lednu, žiju podle nich celý život. A nechci to měnit proto, že jsem musela dočasně změnit bydliště,“ vysvětlila.
Oba termíny bude mít sváteční také Anastasiia Lipatova, devatenáctiletá studentka z Kyjeva, která v létě 2021 přijela do Zlína studovat fakultu technologickou. Loni ještě mohla na Vánoce odjet za rodinou, ve které je zvykem slavit dvakrát. Letos poprvé bude mimo domov.
„Ženy u nás to mají tak, že slaví 25. prosince, muži pak 7. ledna. Děláme to tak každý rok a scházíme se ve vesnici nedaleko Kyjeva. I loni jsem se sešla s rodiči, mladším bratrem, babičkou, dědečkem a dalšími příbuznými. Chtěla bych za nimi i letos, ale oni se bojí, že by se mohlo něco stát,“ svěřila se Lipatova.
Se svojí partnerkou studující v Brně připraví tradiční bramborový salát, na který má každá rodina na Ukrajině, stejně jako v Česku, vlastní recept. Anastasiia do něj přidá klobásu, hrášek, majonézu, okurky nebo jablko. Marina zase nachystá obvyklá postní jídla a hlavně vánoční kutju – tradiční sladkou pšeničnou kaši, kterou připravuje s mákem, rozinkami, ořechy, medem a sušeným ovocem. Chce, aby si děti ukrajinské tradice zapamatovaly bez ohledu na to, kde zrovna jsou a co se děje v jejich zemi.
„Doma podle tradice 6. ledna to bývá tak, že naši kmotřenci přinesou kutju. Další den večer se pak u nás sejde přes dvacet příbuzných u svátečního stolu,“ líčí. „Dlouho se na to těšíme, jsou to hlavní svátky v roce. Letos tady ve Zlíně pozvu na večeři jednu z českých rodin a připravím slavnostní stůl.“
Někteří uprchlíci zamíří během svých svátků na pravoslavnou bohoslužbu. „Začalo k nám chodit několik rodin z Ukrajiny a za tu dobu, co jsou tady, už velmi dobře rozumí česky. Takže sloužíme mši v češtině,“ přiblížil zlínský otec Petr Klokočka.
České i ukrajinské Vánoce
Mezi modlícími se bude i Julie z Mikolajiva. Do Česka přijela v létě se čtyřletým synem a osmnáctiletou neteří. Na Ukrajině má rodinu a přítele, který bojuje ve válce.
„Chybějí nám, alespoň se snažíme poslat jim po dobrovolnících dárky. Určitě jim i zavoláme, ale kvůli výpadkům energií a signálu je to těžké a bývají to jen velmi krátké rozhovory,“ podotkla 36letá žena. Svátky bude trávit s přáteli z Ukrajiny. „Chceme slavit české i ukrajinské Vánoce, abychom vyzkoušeli i vaši kulturu a tradice,“ dodala.
Studentky z univerzity ve Lvově nyní pokračují ve studiu na zlínské univerzitě T. Bati. Na snímku zleva Elena, Alina, Anastasiia, Mariia a Kristina
Uprchlíci z válkou okupované země jsou rozptýlení po celém kraji. Střechu nad hlavou jim poskytl kraj, obce, farnosti, neziskové organizace, ale také běžné rodiny nebo soukromé firmy. S praktickými záležitostmi jim zdarma radí Centrum na podporu integrace cizinců. Sídlí ve Zlíně a nově v Uherském Hradišti. Na obou místech už uspořádali odpoledne věnované českým Vánocům.
„Jejich příběhy jsou různé, snažíme se jim pomáhat v tom, co zrovna potřebují. Denně se na nás obrátí desítky uprchlíků. Velká poptávka je po kurzech češtiny, které nabízíme zdarma,“ přiblížil vedoucí zlínského Centra na podporu integrace cizinců Bernard Šulák.
„Lidé se také potřebují zorientovat v praktických věcech, jako je prodloužení dočasné ochrany, sociální záležitosti, doprovod k lékaři, zapojení dětí do školy, řidičské průkazy a podobně,“ dodal.
Řada domácností Vánoce nechystá
Například Anastasiia začala kromě studia chodit na brigády, aby mohla rodině v Kyjevě posílat peníze. Před svátky se snad podaří doručit i nějaké dárky.
„Moje rodina to bere tak, že i v této špatné situaci chtějí žít. Mají problémy s elektřinou, osm hodin denně jsou bez světla. Zkoušejí se ale na Vánoce aspoň trochu připravit. Mají stromeček, budou chystat jídlo, potkají se,“ doplnila se slzami v očích studentka.
Ukrajina teď funguje v nouzových extrémních podmínkách. Kvůli ostřelování vypadává elektřina, lidé jsou někdy i celý den bez internetu, mobilních sítí, vody a tepla. Řada domácností tak svátky nechystá. „Kolem mojí rodiny je skutečná válka. Nechtějí nic slavit. Ani Nový rok, ani Vánoce. Každý Ukrajinec už deset měsíců zažívá válečný stav a slavit chtějí jen vítězství Ukrajiny. Touží po tom, aby to všechno brzy skončilo,“ vypráví Marina.
„Moji rodiče sní, čekají a chtějí, abychom se co nejdříve vrátili. Aby byl konec války, vrátilo se bezpečí a naše rodina mohla opět žít v klidu ve své zemi, ve svém domově,“ shrnula žena z Ukrajiny přání nejen svých rodičů, ale i dalších krajanů.
