„Je to hrdé město a jejich koncepce je dlouhodobá. Patří k těm, které si svých památek váží a jsou pečlivější. Když tam přijedete, hned vidíte, že jim na památkové zóně záleží,“ upozornila Nelly Komendová z Národní památkové péče v Kroměříži.
Titul Historické město uděluje odborná porota od roku 1995. Vybírá z měst, která nominují kraje. Jestli Hradiště přesvědčí i podruhé, bude jasné v dubnu při příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel.
Uherské Hradiště patří mezi nejstarší města v kraji. Podle královské listiny Přemysla Otakara II. bylo založeno v roce 1257. Památková zóna s více než šedesáti památkami se dnes rozkládá na ploše 37 hektarů.
Od 90. let, kdy po revoluci začala města řešit stav historických budov, se celková investice do obnovy památek vyšplhala na 1,2 miliardy korun. Část šla z rozpočtu, část ze státních dotací.
„Akce na obnovu památek jsou v Uherském Hradišti tradičně jednou z největších priorit. Osobně to cítím jako povinnost. Když se nepostaráme o památky my, jen tím přeneseme břemeno na všechny, kteří přijdou po nás,“ prohlásil starosta Stanislav Blaha.
Fotogalerie |
Někteří lidé však se vzhledem města spokojení nejsou. Vadí jim nové budovy, které v posledních letech podobu centra změnily. Například moderní rezidence na Zeleném trhu, tzv. tančící dům ve Františkánské ulici, bytový dům před Klubem kultury nebo fasáda prodejny v Prostřední ulici.
„Tak významné historické město by si mělo svůj historický výraz držet a ne se ho zbavovat a nahrazovat jej pseudomoderní architekturou nezapadající do okolní zástavby,“ řekl před časem tamější obyvatel Stanislav Horák.
Architekti ale upozorňují, že podobný problém řeší i jinde a obecně platí, že přizpůsobování se historickému rázu za každou cenu může zavánět kýčem. Správné řešení by mělo vycházet z okolí, ctít kontext místa, být svébytným prvkem, ale ne poplatným.
„Je to neustálá polemika mezi starým a novým,“ konstatoval Vojtěch Mencl, člen představenstva České komory architektů. „V Uherském Hradišti ale mají vlastního architekta, což u nás není úplně běžná věc. A řadu věcí také řeší formou architektonických soutěží, to je příkladné,“ pochválil přístup města.
Hodně práce bylo po povodních
Dokument, který nastavil pravidla a postupy při regeneraci městské památkové zóny, má radnice už čtvrt století. Památky obnovuje systematicky od 90. let a dnes díky tomu nemá jedinou v havarijním stavu. Snad kromě lázní, které jsou v soukromých rukách, a věznice, která zase patří státu.
„Nebylo to jednoduché, protože potřeba opravovat byla v té době vlastně na každém kroku,“ řekla Libuše Hradilová z Útvaru městského architekta Uherského Hradiště.
K hlavním památkám patří stará radnice v Prostřední ulici, františkánský klášter, bývalá synagoga, kde sídlí knihovna, kašny na obou náměstích, bývalé lázně, areál věznice nebo měšťanské domy v centru. Jednou z nejvzácnějších pak je zachovalý komplex jezuitských budov z roku 1654. Ze zchátralého stavu se do současného dostal rozsáhlou rekonstrukcí za 64 milionů korun.
Velké úpravy potřebovala řada budov hlavně po povodních v roce 1997, kdy byla zatopená památkově chráněná Galerie Slováckého muzea, knihovna nebo sklepy jezuitského kláštera. Loni radnice dokončila rozsáhlou opravu chátrající budovy ZUŠ na Mariánském náměstí, která si vyžádala 56 milionů korun, či obnovu hradební zdi v Kollárově ulici, díky které je unikátní doklad historie veřejně přístupný.
Zatím marně však lidé čekají na důležitou proměnu Masarykova náměstí. Poslední návrh vzešel z architektonické soutěže už před 10 lety. Vzbudil velké emoce, ale k jeho uskutečnění nedošlo. Před měsícem se architekti a zástupci města potkali znovu.
„Domluvili jsme se, že v co nejkratší době přehodnotíme projekt a zvážíme, zda nevypíšeme novou soutěž,“ naznačil místostarosta Jaroslav Zatloukal, který má památkovou zónu na starosti.