Svého času jako mladí studenti okouzlovali naplněné sály po celé republice i v zahraničí. Ta doba je sice pryč, ale sbor složený z dnes už bývalých gymnazistů stále funguje. V sobotu 6. září večer oslaví třicet let existence vystoupením v amfiteátru uherskohradišťského parku Rochus.
Dali se dohromady v říjnu 1995. Poprvé vystoupili na gymnaziální akademii v roce 1996. „Bylo nás tehdy jedenáct a stihli jsme nacvičit tři písničky: With a Little Help from My Friends od Joe Cockera, Barbaru Ann od Beach Boys a Knockin’ on Heaven’s Door od Boba Dylana,“ zavzpomínal sbormistr Gajdošík.
„Pak se to neuvěřitelně rozjelo. Začali jsme zpívat a začalo se to hodně líbit. V roce 1999 jsme natočili první cédéčko Jsme napůl děti. Repertoár postupně nabýval a za těch třicet let máme nazpíváno strašně moc písniček,“ dodal muž, kterému jeho žáci říkali Otec Pluka.
Osobitý repertoár sboru
Gajdošík učil 45 let na uherskohradišťské Základní umělecké škole, v komunistické éře Lidové školy umění. „Říkávali jsme s oblibou Lihová škola umění,“ pousmál se.
V roce 1995 jej požádalo vedení místního gymnázia, aby tam vedl hudební seminář. Ředitel jej také ponoukal, že by výsledky činnosti měli předvést na veřejnosti.
„Většina studentů hrála jen na housle nebo na klavír, z toho by se těžko skládala nějaká kapela. Já jsem byl velký rocker, ale zároveň jsem tehdy poslouchal různé americké sbory a jejich úžasné spirituály. Tak jsem dostal nápad, že uděláme úpravy rockových písniček a budeme je zpívat,“ připomněl začátky. „Zpěv jim šel všem docela dobře.“
Tak se postupně vyprofiloval osobitý repertoár a nastartovala třicetiletá činnost sboru. Nejdřív Gajdošík hrál sám hudební podklady živě na různé nástroje, pak je začal natáčet.
Zřídil si kvůli tomu malé domácí nahrávací studio. Pak mu v tom začali pomáhat mladší muzikanti, jako Ivoš Ledabyl z Argemy nebo Marek Pavlas z brněnského Městského divadla.
Kuře v hodinkách s Mišíkem
A jak vzniklo zvláštní jméno pěveckého uskupení? V Uherském Hradišti působí už přes sto let renomovaný pěvecký sbor Svatopluk. Vedl ho sbormistr Karel Dýnka, který deset let učil také Gajdošíka. Název studentského sboru byl slovní hříčkou a narážkou na toto úspěšné těleso. Vymysleli si to sami studenti.
Nejvlivnější české rockové album Kuře v hodinkách vyjde v reedici |
„Než si lidé zvykli, měli jsme s tím trochu problémy. Někteří si mysleli, že si děláme srandu z náboženství a křesťanství. Ale s tím to rozhodně nijak nesouviselo,“ objasnil hudebník.
„Moje srdcovka byla skupina Flamengo a album Kuře v hodinkách. Nazpívali jsme ho celé, komplet všechny skladby. Dokonce to s námi potom v narvaném kině Hvězda zpíval Vláďa Mišík osobně. Byla to krásná doba.“
Benefiční koncert s Karlem Gottem
Slavných osobností hudební scény, se kterými se on a jeho studenti setkali a spolupracovali, ale bylo daleko víc. Úplně první byl David Uličík, který pocházel z nedaleké Kroměříže a tenkrát ještě nebyl zdaleka tak známý jako později, kdy zpíval ve 4TETu s Jiřím Kornem.
S Michalem Prokopem nahrávali vokály na jeho desku a koncertovali. Hodně vystoupení absolvovali s kapelou Radima Hladíka, s Kamilem Střihavkou nebo s Josefem Vojtkem, který si dokonce zazpíval na jejich albu, jezdil se sborem na turné a studenti zase na oplátku zpívali na několika koncertech kapely Kabát.
„Troubil s námi Laco Deczi, a dokonce jsme si zazpívali s Karlem Gottem na benefičním koncertu v Mahenově divadle v Brně,“ připomněl Gajdošík.
Předkapela Deep Purple
Později to ovšem byly i velké zahraniční hvězdy. „Ani netuším, jak se to podařilo, ale jako předkapelu si nás vybrala skupina Deep Purple. V roce 2006 jsme s nimi měli dva koncerty v Brně a Liberci,“ popsal Gajdošík. „Aby byla sranda, nechal jsem si dokonce vyholit název jejich kapely na hlavě.“
„Rozjetí“ Deep Purple si střihli i Smetanu |
Po koncertu ho i se studenty slavní muzikanti pozvali do své VIP zóny „Gratulovali mi a ptali se, jak jsem dokázal, že mladí zpívají tyhle staré rockové pecky. Moc se jim to líbilo,“ je dodnes pyšný sbormistr. „To pro mě byla největší pochvala za celých těch třicet let. Vážně jsem tam brečel, bylo to něco neskutečného.“
S některými světovými rockovými legendami si dokonce i přímo zazpívali, například se skupinou Nazareth při jejich koncertu v Uherském Hradišti nebo se členy kapely The Doors.
Vystoupení na vánočních trzích
Roky největší slávy už má dnes sbor za sebou. Další nové členy už Gajdošík nenabírá a zkouší jen sporadicky. Obvykle před vystoupeními, která se konají už jen zhruba dvakrát do roka, například na vánočních trzích na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti nebo při tradičním koledování na galerijním nádvoří. Někdy se podaří i letní vystoupení s některou z českých rockových legend.
Sobotní koncert v amfiteátru Rochus ovšem vyžaduje důkladnější přípravu. Zkouší se o sobotách a nedělích a není snadné početnou sestavu dát dohromady. Někdo přijíždí z Bratislavy, někdo z Brna nebo Olomouce.
„Zazní i starší písničky, které jsme už hodně dlouho nezpívali,“ podotkl šéf souboru. „Třeba právě tu nejstarší pecku od Boba Dylana, se kterou jsme v roce 1996 začínali.“ Jako překvapení však chystají jednu úplně novou pecku. V repertoáru sboru to bude píseň s pořadovým číslem 255.
Jak čarovaly Žítkovské bohyně? Vychází eseje, jež inspirovaly Tučkovou![]() |
Co bude dál? Gajdošík v tomto školním roce ukončil své působení na základní umělecké škole. Nudit se ovšem nebude, už spřádá nové plány.
„Co se hudby týká, tam začínám víc skládat. Přivedl mě k tomu Jirka Jilík, známá uherskohradišťská osobnost. Pravidelně se scházíme v Kafe uprostřed, kde se dřív prodávaly hudební desky. Teď je tam kavárna, kde se konají různé pořady, čte se nebo povídá o historii Slovácka a Chřibů a já dělám hudební doprovody,“ popsal.
„Teď jsem zhudebnil Jilíkovy básně, premiéru budou mít v programu k jeho osmdesátinám,“ připomněl známého publicistu a folkloristu, který se zabývá Slováckem.





