„Zlín po celý můj život, tato čtyři písmena, mi způsobovala ten druh nervové odezvy, jako kdybych nikdy opravdu Zlín neopustil. A jak stárnu, to spojení mezi mnou a vaším úžasným městem stále sílí. Mrzí mě, že tam nemůžu být s vámi osobně, stejně jako jsem tam přítomný svou duší. Posílám vám všechnu svou lásku,“ prohlásil a od diváků si vysloužil dlouhý potlesk podobně jako celé představení.

Hru Every Good Boy Deserves Favour (EGBDF) napsal Stoppard v první polovině 70. let ve spolupráci s hudebním skladatelem a dirigentem Londýnského symfonického orchestru André Previnem, čtyřnásobným držitelem Oscara.

Věnoval ji ruskému politickému aktivistovi Vladimiru Bukovskému, který v 60. a 70. letech otevřeně kritizoval zneužívání psychiatrických léčeben tehdejším Sovětským svazem, a také disidentovi Viktoru Fajnbergovi, který se v roce 1968 zúčastnil demonstrace proti okupaci Československa na Rudém náměstí v Moskvě.

Zlín považuje Stopparda za jednoho ze svých nejslavnějších rodáků. Ve vestibulu radnice na náměstí Míru bude v pondělí umístěná kondolenční kniha.

Připomínka k 75. narozeninám

Následující text vznikl na základě e-mailové korespondence MF DNES se slavným dramatikem v roce 2012 u příležitosti jeho 75. narozenin.

Jako sedmnáctiletý začal v roce 1950 Tom Stoppard psát pro deník Western Daily Press v Bristolu. Dobře si pamatuje, že v tomto jihoanglickém městě tehdy měla firma Baťa jednu pobočku.

„Baťu lidé stále znají, ale méně než v minulosti,“ upozornil Stoppard, rodným jménem Tomáš Sträussler. „A že má něco společného s Československem, to v Anglii neví nikdo.“

Ostatně v dnešní Británii nemá společnost žádnou prodejnu. Proč ten exkurz k Baťovi, když Stoppard je divadelním a filmovým autorem? Protože bez slavného obuvníka by nikdy nepsal do kolonky místo narození Zlín. Jeho otec byl lékařem ve zdejší Baťově nemocnici.

Baťa měl přehled. Spisy jeho nemocnice nyní odkrývají pozoruhodné příběhy

„Ale ze zlínského dětství si vůbec nic nepamatuju,“ přiznal Stoppard. „Moje první vzpomínky se vážou až k Singapuru.“ Uznávaný dramatik, kterého v roce 1997 královna Alžběta II. pasovala na rytíře, totiž opustil Zlín jako sotva dvouleté dítě. Jeho rodiče Marta Bečková a Eugen Sträussler byli židovského původu, proto těsně před válkou odešli do Singapuru, kde měl Baťa jednu ze svých poboček.

Složka Stoppardova otce. List z pracovní složky lékaře Eugena Sträusslera, který pracoval v nemocnici, jež byla součástí Baťových závodů. Jeho mladší syn Tomáš proslul jako dramatik – Oscarem oceněný Tom Stoppard. Eugen Sträussler, jenž byl židovského původu, na začátku roku 1939 odcestoval s celou rodinou do baťovy sesterské pobočky v Singapuru. Dole je fragment jeho pracovního plánu.

Rodina opustila republiku 15. března 1939. Tedy ve stejný den, kdy Němci obsadili okleštěné Československo. „Válce jsme stejně neutekli, po útoku na Pearl Harbor začala i v Tichomoří,“ připomněl. „Měli jsme plout do Austrálie, ale Japonci loď bombardovali, takže jsme se nakonec dostali do Indie, kde jsme zůstali do konce války.“

Návrat do vlasti ve 40 letech

Z malého Tomáše, který chodil do americké mnohonárodnostní školy Mount Hermon v Darjeelingu, se stal Tom. Příjmení Stoppard dostal po válce, kdy si jeho matka vzala majora britské armády Kennetha Stopparda. Otec totiž zahynul. Do Zlína už se rodina nevrátila, budoucí dramatik dokonale splynul s britským prostředím.

Dřevnice je překladatelský oříšek, proto knize od Bajaji změnili název

„Celé moje vzdělání se odehrávalo v angličtině,“ vzpomínal držitel Oscara za scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare. A jak je na tom s češtinou? „Nijak.“ Do rodné vlasti se vrátil poprvé v roce 1977. Jako člen Amnesty International navštívil Prahu a setkal se s Václavem Havlem. „Jeho osoba, hry a vzpomínky na něj pro mě představují nejsilnější spojení s Českem,“ podotkl Stoppard. Ve Zlíně se objevil mnohem později, v roce 1999. Pak přijel i se svým starším bratrem Peterem.

„Díky jednomu příteli, který si dopisoval s mou matkou, jsme našli dům rodičů,“ vzpomínal Stoppard. „Taky jsme si prohlédli Baťovu nemocnici, kde jsme se oba narodili. Bylo to velmi dojemné.“

Letní filmová škola

Návštěvu rodného města nevynechal ani v roce 2004, kdy se zúčastnil Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Tehdy s sebou vzal zbylé dva sourozence Richarda a Fionu, kteří už se narodili v Anglii.

Kontakty se současným Zlínem Stoppard nemá. Přesto ví, že ve městě vyrostlo Kongresové centrum. A velkou radost mu udělalo Městské divadlo, které v právě skončené sezoně zařadilo do repertoáru jeho hru Na flámu. „Jen mě mrzí, že jsem zlínské zpracování neviděl,“ přiznal dramatik. Připustil, že pro překladatele to musel být hodně složitý úkol. „Je tam plno hrátek se slovy,“ vysvětlil. „Ale když jsem to psal, hodně jsem se bavil.“

Ve zlínském divadle nyní uvažují o tom, že by v budoucnu do svého repertoáru zařadili jinou Stoppardovu hru. Co na to dramatik? „To je skvělé! Budu moc rád,“ netajil se.

Ovšem společný sen – napsat speciální drama přímo pro rodné město – bohužel nevyjde. „Mám dost problémů s tím, abych napsal jakoukoliv hru pro jakékoliv divadlo,“ vysvětlil.