„Dříve tam stával klášter jednoty bratrské, který později nahradil zmíněný statek patřící hospodáři jménem Lejsal. Měl děvečky, čeledíny a spoustu hospodářských zvířat,“ vypráví Červenka a trochu nostalgicky se rozhlédne kolem sebe.

Dnes statek patří jemu. Koupil jej před jedenácti lety, kdy jej obec chtěla zbourat a místo něj postavit řadové domy. Místo toho tady vznikl Statek Slížany, který se zaměřuje na ekologické hospodaření a péči o zvířata.

10 fotografií

Je v něm i hospůdka, mlékárna, obchod a brzy přibude bourárna masa. Celkově hospodaří na zhruba 20 hektarech polí, luk a pastvin na okraji Chřibských vrchů.

Statkář Červenka za práci, kterou tady odvedl, loni dostal cenu Živnostník roku ve Zlínském kraji.

Slušná bilance na muže, který před nákupem objektu ani nevěděl, jak to vypadá uvnitř. „Na místě, kde je dnes hospoda, byl propadlý strop. Střecha rozpadlá, dovnitř pršelo, zdi roztečené… Došlo mi, že s tím bude hodně práce,“ vzpomíná absolvent zemědělské a ekonomické školy.

Chuť zachránit starý dům s příběhem však zvítězila a dal se do dlouhé, lopotné a nekončící práce. Červenkův režim je dodnes následující: v pět ráno vstane, postará se o zvířata, která nakrmí, podojí a dá na pastvu, pak dělá rozvozy zboží a kolikrát se vrátí až odpoledne, kdy zase pokračuje práce na statku a v hospodě. A večer dělá administrativu.

Trápí ho byrokracie a kontroly

„Byrokracie je tolik, že je to šílené. Často sem chodí i různé kontroly, máme tři hygienické provozy,“ líčí muž, který už má tři zaměstnance a také sezonní brigádníky. „Někdy si člověk řekne, jestli by mu nebylo lépe někde na bytě. Ale pak vyrazíte na pastvu se zvířaty a je vám krásně,“ popisuje. „Teď zase cítím, že potřebuju zhubnout, tak jsem si koupil kosu a začal síct trávu. Na čerstvém vzduchu, nádhera,“ pochvaluje si.

Když na něj občas přijde krize, chodívá si povyprávět s babičkou, která je jeho velkou podporovatelkou. Taky po ní pojmenoval tvarohový dezert s čokoládou a mandlemi, který dostal název Boženka a je v nabídce místní hospody.

Vyrábí ho v místní mlékárně, která byla založena v roce 2020. Denně tam zpracovávají mléko z vlastního chovu a vyrábějí přes dvacet druhů mléčných výrobků – sýry, jogurty, zákysy, pomazánky, másla a tvarohové dezerty. Celý statek funguje bez použití chemie a při krmení nebo na polích nepoužívají žádná éčka ani konzervanty.

Zachraňte kozy. Farmáře po výpadku příjmů straší zima, prosí lidi o pomoc

Svoje produkty už dostal do hypermarketů nebo obchodů prodávajících online.

„Dřív jsem dělal vedoucího obchodních zástupců pro pivovary, takže trochu vím, jak na ně,“ směje se Červenka. „Nesmíte se nechat odbýt a pořád se snažit. Dodáváme dva roky do sedmnácti prodejen ve Zlínském a Jihomoravském kraji. I sem si jezdí spousta lidí z obou krajů na nákupy. Máme nejen naše produkty, ale i farmářů a domácích výrobců odjinud.“

Jak vzniká komunita

Jeho farma je známá jako útočiště pro zvířata, která jinde neměla šanci a byla vyřazena z velkochovu. Tady mohou v klidu dožít.

„Zachraňovali jsme koně nebo osly z polských jatek, taky krávy vyřazené z kravína, protože třeba mají špatný tvar vemene. Šly by na porážku, takhle ale mohou žít,“ vysvětluje s tím, že tady chovají i lamy, poníky, kozy, prasata, drůbež, pávy či kočky.

Zájem o potraviny bez chemie roste, Zlínský kraj je chce dostat i do škol

Přes sezonu se tady střídají tábory s dětmi, které lákají právě zvířata. „Projdeme s nimi statek, povykládáme jim, jaký je jejich užitek, povozíme na koních a taky si mohou zkusit samy vyrobit sýr v mlékárně,“ vypočítává Červenka.

To místní obyvatelé už si zvykli. Ve Slížanech chybí obchod, takže s úlevou přijali možnost, že si mohou zajít aspoň na základní věci sem.

Maminky s dětmi si zase oblíbily místní hřiště, populární je venkovní posezení u hospody, kde se přes víkend vaří, a dělají také hudební večery. Dokonce tady už měli i svatby a v únoru se konala veřejná zabijačka.

Lidem se na statku líbí

„Chtěl jsem vytvořit komunitní místo, kde by se lidé scházeli a mohli si povykládat. Jezdí sem ale i turisté odjinud. Největší žně máme přes léto, když lidé jezdí na výlety. Jak opadne sezona, je to těžší,“ netají majitel.

A co by poradil lidem, kteří uvažují o podobné cestě? „Ať se nebojí a jdou si aktivně za tím. Třeba mockrát spadnou na zadek a někdo jim bude říkat, že je to nesmysl, ale nakonec přijde radost. Stačí, když vám někdo s úsměvem děkuje, že se mu tady líbilo. Oceněním pro nás je, že se sem lidé vracejí,“ dodal Červenka.