Nahoru letí les rukou. Ti nejvytrvalejší se vydrží hlásit i několik minut. Otázek mají více, než jich za dvě netradiční vyučovací hodiny v tělocvičně stihnou položit, tak si alespoň pořizují společná selfie, než se rozprchnou do svých tříd.
Komrsková, Křížová, Čajánek i Knedla se pak ještě dlouho fotí s žáky zlínské Základní školy Emila Zátopka, kterou sami navštěvovali, někteří ještě v éře komunistického Československa.
„Všichni jsou bývalí žáci naší školy, věřím, že vás budou motivovat při cestě za vašimi sny,“ uvádí čtveřici sportovců učitelka Markéta Zvonková, která besedu pro děti vybraných sportovních tříd uspořádala.
Loni pozvala ikonu světového triatlonu Petra Vabrouška, dát dohromady zmíněný kvartet, to byla větší fuška. Tři už jsou sice ve sportovní penzi, Knedlovi však vrcholí příprava na letní olympiádu v Paříži, kam se kvalifikoval na 100 metrů znak. Do toho maturita.
„Na základce jsem nebyl studijní typ, známky jsem si zlepšil až na gymnáziu,“ překvapuje posluchače jeden z největších talentů českého plavání.
Slavné sportovkyně bývaly jedničkářky
Ale ještě než dojde na otázky, běží na obrazovce medailonek každého z pozvaných sportovců.
„Moc děkuji za krásnou prezentaci. Dozvěděla jsem se o sobě spoustu věcí, které jsem už zapomněla,“ směje se Klára Křížová, účastnice dvou zimních olympijských her ve Vancouveru 2010 a Soči 2014.
„V zimě chyběla ve škole i několik týdnů, ale vždycky se vrátila perfektně připravená a dostala jedničku,“ vzpomíná chemikářka.
Děti si hrají na Pastu. Zlato našemu hokeji pomůže, věří kluby ve Zlínském kraji |
„Chvilku jsem chodila i na jazykovou školu, ale tam jsem se necítila dobře. Až tady mi učitelé vycházeli vstříc, měla jsem individuální plán,“ líčí Křížová.
Jedničkářkou na základní škole byla i gymnastka Jana Komrsková, která cvičila na letních hrách v Sydney 2000 a Athénách 2004. „Kdybychom neměli dobré známky, nemohli bychom jezdit na závody, a to by pro nás byl největší trest,“ podotýká Komrsková, kterou vedl většinu kariéry táta Jan. Dvojjediný vztah trenéra-rodiče zajímal děti nejvíce.
„Mezi šestnácti a devatenácti to byla horská dráha. Hádali jsme se, křičeli po sobě, to všichni hned přestali cvičit. Táta mě vyhodil z tělocvičny, zase jsem se vrátila. Časem se ale hrany obrousily, a když se mě pak ptali, jestli bych do toho šla znovu, řekla jsem, že ano,“ svěřuje se Komrsková.
NHL? Sen byl vyhrát extraligu, povídal Čajánek
Vedle sedící Petr Čajánek se při zmínce o prospěchu svých kolegů jen culí. Na léta na základní škole ale nedá dopustit. „Spoustu toho zapomenete, ale nejdůležitější je, že škola vás naučí se učit a zodpovědnosti,“ říká trojnásobný mistr světa.
Mezi posluchači vidí i svoje mladé svěřence, se kterými se kamarádsky zdraví. „Který úspěch je váš největší?“ ptá se jeden z nich.
Děti ve Zlínském kraji kroužky mají, s platbou pomůže třeba pojišťovna |
„Každý to má jinak. My jsme moc nevěděli o NHL, takže jsem snil, že si jednou zahraju se Zlínem extraligu a vyhrajeme ji,“ prozrazuje Čajánek, který se extraligového zlata v rodném městě dočkal na sklonku kariéry před deseti lety.
Jen Miroslav Knedla je na jejím začátku. Jedno ale mají společné – k úspěchu jim pomohla i léta strávená na sportovní základní škole nesoucí jméno legendárního atleta.
