„Nehmotné kulturní dědictví je bez hmatatelné podstaty předáváno z pokolení na pokolení bez vlastnických smluv nebo jiného listinného potvrzení. O to je cennější,“ upozornila vedoucí oddělení etnografie Slováckého muzea Marta Kondrová, která je kurátorkou výstavy nazvané Klenoty lidové kultury Zlínského kraje.
„Jsou to věci, kterých si musíme vážit a opatrovat je. Jakmile nebudou lidé, kteří se tomu věnují, tak nenávratně zaniknou. Ano, zdobení kraslic se dá natočit a popsat, ale osobní kontakt a fyzické předání know-how jsou nenahraditelné,“ doplnila.
Výstava představuje devět položek, které se po výběru odbornou komisí dostaly na krajský seznam tradiční lidové kultury. Pouze odtud je možné postoupit na další úroveň, kterou je celorepublikový seznam.
A teprve z něj se může tradice dostat na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.
Bobkovníci, skakúni, fašančáré. Mečové tance jsou na prestižním seznamu |
Na krajském seznamu jsou Valašský odzemek, Jízda králů v Hluku, Kunovicích a Vlčnově, Slovácký verbuňk, Tradiční hody s právem na Uherskohradišťsku, Výtvarné navrhování a tkaní tapiserií, koberců a jejich restaurování v Moravské gobelínové manufaktuře, Ruční výroba umělých květin, vonic a vínků, Masopustní mečové tance z Uherskobrodska, Vizovické pečivo a Staré hanácké právo.
První byl na seznam zapsaný před jedenácti lety, poslední před třemi. Nyní budou odborníci vybírat další. „V kraji máme takových záležitostí hodně a chceme seznam rozšiřovat,“ poznamenala Kondrová.
„Spolu s Muzeem regionu Valašsko jsme teď navrhovali ruční výrobu skla, protože skláren je na našem území celá řada. Je to v procesu doporučení ke schválení radě Zlínského kraje, má to i doporučující posudek,“ podotkla.
Vonice a květy vyrábí poslední nositelka
Zatímco Jízda králů, verbuňk nebo mečové tance jsou udržované spoustou lidí a v posledních letech zažívají rozkvět, výroba textilních květin, vonic a věnců stojí pouze na jedné ženě: Marii Skrežinové ze Zlechova. Je poslední, kdo tuto uměleckou výrobu udržuje naživu.
„Je pro nás klíčová, protože pokračovatel je v tomto případě problematický a nejistý. Vnímáme to jako ohroženou tradici,“ zmínila etnografka.
Výstava Klenoty lidové kultury Zlínského kraje ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti (duben 2025)
Podobné je to v případě gobelínové manufaktury a špatná situace je také u vizovického pečiva. „Nositelů těchto tradic prostě ubývá,“ krčí rameny Kondrová.
Skrežinová navazuje na umění své maminky, která se řemeslo zase naučila od strýce. K výrobě květin používá speciální stroje, které odkoupila její matka. Bez nich by výroba nebyla možná. Její ozdoby jsou nezbytnou součástí slavnostního kroje. Lidé je nosí ke křtu, biřmování, prvnímu svatému přijímání, na hody, poutě nebo dožínky. K vidění jsou i během vlčnovské Jízdy králů.
Staré hanácké právo udržuje jen pár obcí
Jako jedno z posledních přibylo do regionálního seznamu Staré hanácké právo. Není stejné jako na Uherskohradišťsku. Jeho součástí je sice také právo jako důležitý atribut, vychází však z masopustních obchůzek a obyčejů spojených s koncem zimy a příchodem jara.
Říkalo se mu masopustní nebo ostatkové právo, jde tedy o symbolické uplatnění práva a vlády chasy. Místně se váže k obcím na jihovýchodní Hané.
Staré hanácké právo v obci Sazovice na Zlínsku v roce 2016
„Udržuje se už jen v několika málo obcích ve východohanáckém regionu, například v Lechoticích, Mysločovicích, Machové, Kostelci u Holešova, Záhlinicích nebo Hulíně,“ popsala etnografka Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně Alena Prudká. V krajském seznamu jsou pod ním zapsány obce Sazovice, Racková, Lechotice a Mysločovice.
„Vzhledem k tomu, že tato akce je velmi finančně i organizačně náročná, obce ji pořádají obvykle jednou za pět nebo deset let,“ dodala.
I kvůli narůstajícímu počtu účinkujících a doprovodných programů se navíc pořádání Starého hanáckého práva v 80. letech přesunulo kvůli počasí na léto. I zde podobně jako u Jízdy králů je podstatnou charakteristikou výjimečnost zvyku. V jedné roli se člověk obvykle ocitne jen jednou za život.
Sazovice už se chystají na příští rok
Už teď se na akci připravují v Sazovicích Podle kronikářky obce Věry Nejezové mají za sebou už minimálně stoletou historii a Staré hanácké právo zde pravidelně pořádají v destiletém intervalu. Další se uskuteční příští rok. V předstihu je však nutné najít dobrovolníky pro zorganizování a nechat ušít kroj pro případné zájemce.
Ke Starému hanáckému právu patří průvod s hudbou a folklorním souborem. Za nimi pochoduje „vébor“, což jsou rychtář, radní, konšelé, pokladníci, písař, navaleči, kopaři, šik policajtů, kominíci, pekaři a šenkýři. Od starosty pak chasa přebírá právo. Ten jim dá řadu humorných podmínek, za kterých mohou časově omezenou vládu získat, a chasa musí slíbit, že je bude dodržovat.
Za folklorem, lázněmi a na letní dovolenou míří turisté do Zlínského kraje |
„Ale jen co se nový vébor dostane k moci, začne soud se starostou, zastupiteli i přítomnými hosty. Vyslechnou si výčet svých hříchů, rychtářův rozsudek a následuje výplata ferulemi na zadky vyšpulené v předklonu u lavice,“ popisují etnografové zvyk v krajském seznamu lidové kultury.
Chasa obchází všechny domy v obci, kde si vyslechnou své hříchy a soud. Večer pak právo vlády vrací starostovi, který na oplátku trestá za nepravosti všechny účinkující.
Časově nejnáročnější je sepsání knihy hříchů. V ní jsou přehledně seřazeny obžaloby všech domácností ve vesnici. Řeč pak musí být komponována pro každý dům zvlášť, aby vystihla všechny jeho zvláštnosti.
