Dříve bývaly v každé obci v jiném termínu, což se ale pokusil změnit císař Josef II., který v roce 1787 vydal patent s doporučením slavit hody o třetí neděli v říjnu. Hody slavené třetí říjnovou neděli tak vstoupily do povědomí jako hody „císařské“.
Proto právě tento víkend slavily hody i v desítkách obcí na Slovácku. K těm nejvýpravnějším už tradičně patří oslavy v Mařaticích, což je místní část Uherského Hradiště.
„Hodů byla o víkendu v okolí spousta. Ještě v sobotu ráno pršelo a počasí vypadalo všelijak. Nakonec se ukázalo, že se tetičky poctivě modlily a nakonec nám vymodlily pěkné počasí. Účast byla skutečně hojná,“ řekl s úsměvem Tomáš Zubr z Mařatic. Letos na něj čekala spousta povinností, protože jeho syna Tomáše zvolili jako takzvaného stárka.
Být rodičem stárka je velká čest, ale není to jen tak. Nese to s sebou spoustu povinností, zařizování a také nákladů. Vždyť u domu stárků se zastavuje celý hodový průvod. Nejprve je samozřejmě potřeba dům a jeho okolí náležitě ozdobit, nesmí chybět například hodová májka.
Slovácké hody míří na prestižní seznam tradic, je předstupněm pro UNESCO |
Když krojovaná „chasa“ dorazí, vyvolávají stárky ven, tancuje se a zpívá. Všechny účastníky průvodu, stejně jako přihlížející, je potřeba náležitě pohostit. A pak se pokračuje k dalším stárkům. Ti jsou celkem čtyři, mladší hoch a děvče a o pár let starší pár.
Když průvod se stárky dorazí před místní kulturní zařízení, dojde k obřadu povolení hodů starostou. Právo pořádat hody symbolizuje bohatě ozdobený malý stromeček, který je po dobu hodů v držení stárků. Ti se tak stávají nejdůležitějšími postavami oslav.
Koronavirus mění tradice, někde kvůli rouškám raději ruší hodové zábavy |
Po povolení hodů se zpívá a tančí na návsi. Program večer vrcholí hodovou zábavou s cimbálovkou. Obchůzky v ulicích pokračují i v neděli, stejně tak následuje nedělní zábava, která hody zakončuje.
Za organizací hodů v Mařaticích stojí zdejší spolek Mařaťané. „Je to parta lidí, kteří to mají perfektně zorganizované. Přesně ví, co má kde kdo zařizovat, co je potřeba objednat,“ zdůraznil Zubr.
Do jeho rodiny přijeli na návštěvu spolužáci a kamarádi ze Slovenska a nestačili se divit. „Byli šokováni, v tom dobrém smyslu slova, jak to prožíváme, jaká tady vládne pospolitost a jak si všichni s organizací hodů navzájem pomáháme,“ dodal tatínek stárka.
Večer šohaj, ráno šohaj
Podle něj je skvělé, jak si lidé v Mařaticích při hodech pomáhají. „Setkali jsme se s rodiči loňských stárků, kteří nám poradili, co vše zařídit. Stejně jako celá hodová parta kámošů. Zábava se táhle skoro do rána, ale oni byli v 9 ráno zase v kulturáku a uklízeli,“ řekl Zubr. „Jak se říká u nás na Slovácku: večer šohaj, ráno šohaj,“ dodal s úsměvem.
Tradicemi se na Uherskohradišťsku doslova žije. Rodina Tomáše Zubra je toho zářným příkladem. „Jsem folklorista, takže jsem tím vždy žil, žiju a pořád budu žít,“ zdůraznil.
Otec rodiny je primášem cimbálové muziky Olšava, na housle hraje i jeho syn, letošní stárek Tomáš. Folkloru se věnuje i mladší dcera. Lidovou muziku si u Zubrů pouští doma i v autě. Samozřejmostí je mít vlastní kroj, nebo i několik.
Moravské hody se vracejí, a to ve velkém. Folklor zažívá boom |
Jak ale bylo vidět na hojné účasti v průvodu a na hodech, podobně to mají stovky zdejších lidí. Je tady silné folklorní podhoubí a chodit do folklorního souboru je pro místní děti naprostou samozřejmostí. A užívají si to.
