Oslovení „tetička“ není náhodné, Marie Ježková, Marie Cmolová a Anežka Fojtíková jsou členky stejnomenného pěveckého sboru z Dolního Němčí, kde v sobotu už po dvaadvacáté uspořádali akci nazvanou jednoduše Vaření trnek.
Jejich ochutnávce se v malé obci na Uherskohradišťsku říká slangově lízačka. Tu si vždy jako první užijí tetičky, ale až po několika hodinách, kdy se přepasírované švestky zcela rozvaří a vznikne základ pro pravá povidla. Ty z Dolního Němčí jsou bez jakýchkoliv přísad. „Je to čirá dobrota,“ usmívají se ženy, jenž začínají vařit pravidelně už v osm hodin ráno.
„Nejprve se musí sádlem vytřený kotel rozpálit suchým dřevem, což je tradiční procedura,“ líčí Marie Ježková, jež tradici v roce 2000 pomáhala založit. Sádlo je nutné proto, aby se první dávka švestek nepřipálila. Po prvním rozvaření, což trvá přibližně tři hodiny, se mění způsob míchání a speciální vařečku střídá po přisypání dalších švestek mechanické táhlo.
Asi po třech hodinách se švestky vybírají z kotle ven a kvůli další hrozbě připálení ovoce se sníží jeho teplota. Z ohniště se v této fází vybírají i žhavé uhlíky a pod kotel se vkládá tráva smáčená ve vodě. „Po ochladnutí už míří rozvařené trnky z kotle na cedidlo, hmota se pasíruje do velkého hrnce, a tak vzniká tekutina zvaná lízačka,“ popsala Ježková.
V takzvané černé kuchyni, dobovém místě s otevřeným komínem, se letos postupně vystřídalo všech třináct členek pěveckého souboru. Poprvé se všechny sešly už v pátek, kdy se musel celkem 120 kilogramů těžký náklad švestek vypeckovat. „Každá zpěvačka dostala misku a nožík a za dvě hodiny bylo hotovo,“ podotkla Ježková s tím, že loni šla práce od ruky ještě rychleji. „Tehdy byly švestky vodnaté, ale kyselé a vařit se musely až do jedenácté v noci,“ upřesnila Fojtíková.
Nožem vyrytý letopočet 1763 v trámu nad kuchyní připomíná, že švestky se tady vařily už za vlády Marie Terezie. Tradice domácí výroby povidel se sice dodnes udržela ve většině obcí na Slovácku, ale v Dolním Němčí ji jako jediní dokázali povýšit ve velkou společenskou událost spojenou se setkáváním místních obyvatel i přespolních. Letos vyrobená povidla skončila v malých sklenicích na marmelády a obec se jimi za týden tradičně pochlubí ve svém stánku na slavnostech vína v Uherském Hradišti.