V expozici už následují jen české postavy a zvířata, od Smolíčka, přes Budulínka, Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, až po Bílou paní a rytíře na koni.
Celkem je na Pustevnách k vidění téměř třicet soch, na kterých sedm řezbářů pracovalo sedm dní. Vystaveny budou od soboty 17. ledna do druhé únorové neděle.
„Zaměřili jsme se především na klasické české pohádky, které mají rády nejen naše děti, ale taky řada dospělých,“ přiblížil ředitel pořádající společnosti Pustevny Petr Lessy. „Hádanka pro všechny děti bude, aby poznaly, o jakou pohádku se jedná,“ vzkázal.
Organizátoři se vždy snaží zvolit téma, které bude zajímavé pro nejmenší návštěvníky. A pohádkové už dlouho nebylo, přičemž letos se výstava koná už po šestadvacáté.
Doprava k ledovým sochámKvůli výstavě ledových soch na Pustevnách bude posílena autobusová doprava. Během víkendů budou jezdit speciální kyvadlové spoje z Prostřední Bečvy na Pustevny, a to v intervalu 15 až 30 minut. Plné jízdné vyjde na 40 korun. Dva spoje ze Vsetína do Rožnova pod Radhoštěm budou navíc pokračovat až na Pustevny. Dva spoje pojedou také opačným směrem. Další možností dopravy je lanovka z Trojanovic na Pustevny, v ceně jízdenky je vstup na výstavu. |
Stan je dost velký na to, aby se do něho sochy pohodlně vešly. Když do něho návštěvník vstoupí, nacházejí se po levé straně. U stěny větší, před nimi menší.
Vedle trolla si vykračuje Dlouhý, přes Širokého k Bystrozrakému. Velké sousoší měří 2,5 metru na výšku a tři metry na šířku. Za dva dny ho vytvořil řezbář Radek Kaprál z Prostějova s kolegou Ondřejem Procházkou. Je to jedna z dominant stanu. Jen pro představu: bota Dlouhého měří kolem půl metru.
„Musí být v poměru k jeho postavě. Kdyby se narovnal, měří přes čtyři metry. Musel se zohnout, aby se vešel do stanu,“ vysvětlil pobaveně Kaprál.
Tisíc ledových kvádrů vážilo 45 tun
Ovšem práce jenom zábava nebyla. Sochy jsou vytvořeny z ledových kvádrů, z nichž každý váží přes 40 kilogramů. Z opavských mrazíren je přivezly dva kamiony a dva nákladní vozy. Letos je ledu rekordní množství, tedy přes 45 tun, což znamená přibližně tisíc kvádrů. Řezbáři si je rozebrali a postavili na sebe na místě, kde vznikla socha.
„Ledové kvádry jsme museli skládat do tvaru sochy, což je asi to nejtěžší. Musíme vidět výslednou sochu hned od začátku,“ nastínil Kaprál.
Jeho sousoší je hodně provzdušněné, některé jeho části musel podkládat, aby drželo. Jako předloha mu stejně jako dalším umělcům posloužily obrázky z internetu, které si upravili podle vlastní představivosti.
Kotel i mrazivé plameny. Led pro pekelné sochy na Pustevnách vážil 44 tun |
Kaprál vytvořil také menší sochy trpaslíků: jeden drží lopatu, druhý hraje na housličky. Za nimi stojí ledový zámek.
„Bral jsem to trochu jako příběh,“ vysvětlil Kaprál. „Jeden trpaslík mohl pracovat na stavbě zámku a druhý mu k tomu hrál. Dívají se na sebe. Ten s lopatou je trochu udivený, že ten druhý hraje na housle, je totiž pracant,“ doplnil s úsměvem.
Kromě českých řezbářů pracovali na Pustevnách i jejich slovenští kolegové, například Albert Šimrák z Ružomberoku. Vytvořil Bílou paní, za níž je zámecká věž.
Nejtěžší je vyřezat detaily obličeje
„Pracoval jsem na ní den a půl. Nejtěžší je asi vyřezat detaily obličeje. Přitom hodně záleží na teplotě vzduchu,“ upozornil Šimrák, zatímco ze soch už notně odkapává voda. Led taje, což není ideální.
Řezbáři si však pochvalují, že v minulých dnech mrzlo, což bylo pro práci skvělé. A ve srovnání s posledními ročníky, kdy bylo většinou nad nulou, je letošní počasí zatím příznivé.
Když mrzne, kusy ledu se snáze spojují. Kvádry se přiloží k sobě, spára zalije vodou, která záhy zatuhne. Při vyšších teplotách už to nefunguje. Fyzikální zákony jsou neúprosné.
OBRAZEM: Křemílek, Rákosníček i Manka. Ledové postavičky vystavují v mrazáku |
„Nemáme tady chlazení, takže vždycky záleží na počasí,“ poznamenal Lessy. „Pod námi je místy nafoukáno až sedm metrů sněhu a led má v sobě nakumulovanou energii. Doufáme ale, že brzy zase budou teploty pod nulou.“
Led letos není úplně čirý, takže v něm nejsou patrné všechny detaily. Ty se však zvýrazní, jakmile se sochy večer zepředu barevně nasvítí, což vždy návštěvníci ocení.
„Když je led čiřejší, tak je to úplně něco jiného. Sochy jsou potom více jednolité,“ poukázal Šimrák.
Vzácný jev i ve světovém měřítku. Led na Lipně zezelenal, vědci znají příčinu |
Nicméně i tak jsou působivé, například děsivý drak nebo velký jelen s parožím až ke stropu, před nímž stojí Smolíček Pacholíček. Takové paroží by se loni při vyšších teplotách vysekat z ledu nedalo.
Opodál jede na lišce Budulínek. Je tady pohádkový zajíc, medvídek, čaroděj, nechybí ani princezna a velká žába, tedy možná zakletý princ. A výčet by mohl pokračovat...
Přestože náklady na organizaci rostou, pořadatelé drží cenu vstupného na sto korunách. Děti do 10 let mají vstup zdarma. A ten, kdo se nechá na Pustevny vyvézt lanovkou, použije lístek na ni jako vstupenku do stanu.
Lessy očekává i letos desítky tisíc návštěvníků. Výstava bude otevřena každý den od 9 do 16.30 hodin.
Je to radost sekat do ledu, říká řezbářŘezbář Filip Lysek z Mostů u Jablunkova používá při práci řetězovou pilu, dláto se zubatým ostřím, případně škrabky či pláty pily na železo. Díky nim a především své šikovnosti za týden vytvořil z deseti tun ledu velkého draka, který stojí ve středu stanu na výstavě soch na Pustevnách. Na výšku má tři metry a kdyby natáhl ocas, bude měřit přes deset metrů. Drak je tak velký, že jeho tělo je duté. Vešel by se do něho člověk. „Nejtěžší bylo vytvořit hlavu s ostny. Je vysoko a klouže to. Člověk musí být opatrný,“ přiblížil Lysek. Právě dodělal ostny na hřbetu draka. Bylo třeba je nařezat z ledových kvádrů a pak přilepit na draka. Pomocí sněhu s vodou, čímž vzniklo něco jako malta. Ale vzhledem k tomu, že už nemrzlo, materiál tolik nedržel. „Ideální by bylo, kdyby byly teploty stále pod nulou. Je to ale velká masa ledu, takže bude chvíli trvat, než se roztopí. Měsíc by měla vydržet,“ odhadl Lysek. „Při vyšších teplotách se začínají ztrácet detaily, třeba oči.“ Horší by pro sochy bylo, kdyby stály venku a oteplilo se. Sluníčku a větru by neodolaly a rychle by ztrácely i svůj základní tvar. „Podobu draka jsem si vymyslel. Podíval jsem se na internetu na obrázky a přizpůsobil si je tak, aby se socha dala postavit z ledu,“ přiblížil řezbář. Fyzicky nejnáročnější bylo postavit téměř půlmetrákové ledové kostky na správné místo. „Když jsou vystavěné, tak je radost sekat do ledu, protože jde z něho oproti jiným materiálům rychle a lehce ubírat,“ popsal Lysák. Často vyřezává ze dřeva, někdy i z jiných materiálů. Pokud jde o nářadí, tak v případě řetězových pil nemohl používat olej na mazání řetězu. „Vytváří na soše skvrny, jakousi emulzi, což pak nevypadá hezky. Proto s pilami pracujeme nasucho, takže trpí. Zničil jsem tady jednu lištu a řetěz,“ poznamenal, ale ne jako by si stěžoval. Na Pustevny se stejně jako většina ostatních řezbářů rád vrací každý rok. Z Mostů u Jablůnkova, kde farmaří, to nemá daleko. Líbí se mu zdejší kolektiv i podmínky. Umělci si po práci sednou k odpočinku do hotelu Tanečnica, zahrají si tam stolní tenis, povídají si. Během práce i ze velké zimy je kromě oblečení zahřívají teplé nápoje: svařené víno, čaj i slivovice. „Nemůžeme to ale přehánět, když pracujeme s pilami,“ usmál se. |