Nemáme hospodu, proto si chceme udržet alespoň prodejny, zní z malých vesnic

  12:24
Prodejna smíšeného zboží v Provodově je jednou z celkem pětašedesáti malých vesnických obchodů, které teď obdrží finanční podporu od státu. Zlínský kraj pro ně vyhlásil dotační program už v roce 2021, o celkovou částku tří milionů korun byl obrovský zájem. Podařilo se vyhovět jen polovině zájemců.

Vedoucí prodejny smíšeného zboží v Provodově Pavlína Chmelařová (únor 2023). | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Pavlína Chmelařová začínala ve venkovské prodejně v roce 1991 spolu se svojí matkou, bylo to ale ještě na jiném místě. Posledních dvaadvacet let už podniká v centru Provodova, kde má obchod se smíšeným zbožím.

„Dlouho jsme byli v nájmu, až poslední dva roky nám budova patří,“ říká. „Začátky podnikání byly ještě dobré, ale teď už nás supermarkety válcují. A k tomu se přidaly rostoucí ceny energií. Začíná to být kritické,“ přiznává Chmelařová, podle níž je problém hlavně s nízkým počtem zákazníků.

„Denně jich chodí kolem šedesáti, což je hrozně málo. A někdo přijde jen na pečivo, na čemž prakticky nic nevyděláme. Aspoň že hned u obchodu je autobusová zastávka, děti sem chodí ráno na svačinu,“ líčí.

Nyní se podpora navýšila na šest milionů korun: čtyři dalo ministerstvo průmyslu a obchodu, dva přidalo hejtmanství. „Venkovské prodejny naši podporu potřebují. Na jejich existenci jsou totiž mnozí obyvatelé menších obcí závislí,“ uvedl náměstek hejtmana Lubomír Traub.

Preferovány byly ty nejmenší obce do 350 obyvatel – vzdálenost od nejbližší další prodejny či počet zaměstnanců. Právě v nejmenších vesnicích je extrémně náročné udržet fungující prodejnu. Své o tom vědí v Kelníkách, obci se 162 obyvateli nedaleko Velkého Ořechova. I v tak malém sídle se daří udržet fungující obchod se smíšeným zbožím.

„Z dotace mám obrovskou radost. Kvůli vysokým cenám za elektřinu přežíváme od faktury k faktuře, a takhle budu klidnější, že mám peníze na účtu,“ netají majitelka prodejny Jiřina Turečková.

Sedmým rokem je v důchodu a o obchod se stará už od roku 2001. „Sám na sebe si teď nevydělá, ale beru to tak, že jsem mezi lidmi, práce mě baví a nesedím jen doma. A když něco neprodáme a končí tomu trvanlivost, sníme to doma,“ usmívá se žena.

Prodejny podporují i obce

Její příběh dobře ilustruje, jak moc jsou podobné prodejny závislé na sounáležitosti v dané obci. „Chodí k nám odhadem dvě třetiny rodin, které tady bydlí. Moc si toho cením, lidi by klidně mohli nakoupit jednou týdně někde v supermarketu a mít pokoj, ale cítím od nich solidaritu a morální podporu,“ popisuje Turečková.

Udržení prodejny v Kelníkách bylo také jedním z témat loňských komunálních voleb v obci. „Nemáme tady hospodu, tak aspoň obchod chceme zachovat. Slouží i jako místo, kde se potkávají obyvatelé. Kdyby měli starší lidé jezdit autobusem na nákupy třeba do Velkého Ořechova, kvůli prostojům mezi linkami tam stráví klidně tři hodiny,“ vysvětlil starosta Lukáš Horenský. Obec také platí za obchod spotřebu vody a odpouští nájem či poplatky za komunální odpad.

Právě pomoc samosprávy a místních je pro řadu takových obchodů klíčová. Podnikatelé si zkoušejí pomoct i jinak, byť pokaždé to nevyjde. „Zvažovala jsem, že bychom si tady zřídili pobočku Zásilkovny, ale ta funguje jen v obcích nad tisíc obyvatel,“ mrzí Chmelařovou.

Důležitou roli má i fakt, zda je v obci základní škola, děti si totiž v prodejnách často kupují svačiny nebo pití.

„Covidová“ renesance obchodů

„Třeba v Mysločovicích dělá škola deset procent tržby. Když mají děti prázdniny, je to na obratu poznat,“ popsal Jaroslav Chytílek z velkoobchodu Luko, který provozuje prodejny také v Osíčku či Žalkovicích. Kromě toho dlouhá léta zásobuje smíšená zboží, samoobsluhy, večerky nebo kantýny po celém kraji. A má s čím porovnávat.

„Za covidu jsme zažili pomyslnou renesanci vesnických obchodů. Lidé se báli jezdit jinam a nakupovali ve svých obcích. Teď nám tržby extrémně nepadají, ale výrazně rostou náklady. Energie podražily až čtyřikrát. A nahoru jdou i mzdy,“ líčí.

Mezi zákazníky logicky převažují senioři a starší lidé, kteří nemají auto a vyjet na velký nákup do města je pro ně nereálné. „Hodně se prodává i pivo a tvrdý alkohol. Na vesnicích se pilo a pít bude, tím spíš v případech, že tam nemají žádnou hospodu,“ podotkl Chytílek.

Nezastupitelnou roli mají i pro projíždějící řidiče. „Jak mi říkal starosta Žalkovic, to není obchod, ale bufet,“ poznamenal Chytílek. „Stavují se tam řemeslníci nebo chlapi z různých firem na svačinu, kteří jedou kolem. Koupí si tři rohlíky, salám a vodu a jedou dál. I pro podobné zákazníky jsou venkovské prodejny důležité. Většinou platí, že musí skončit, aby lidi zjistili, že jim opravdu scházejí a potřebují je.“

Autor: