Přes den objíždí trhy a zákazníky, předvádí své umění na různých akcích a přes noc dodělává, co chybí. Nejhorší je to asi tak měsíc před Vánoci.
„Lidé chtějí někomu udělat radost, posílají perníčky do zahraničí. Každý chce obdarovávat, ale když chcete jedněma rukama udělat tolik perníčků, není to jednoduché,“ popsala předvánoční zápřah. „Všichni vědí, že Vánoce jsou jednou za rok, ale přesto si vzpomenou na poslední chvíli.“
Někdy je to opravdu velké množství. Firmy například perníčky využívají jako pozornost pro své zaměstnance a obchodní partnery nebo jako novoroční přání. Takových sto krabic s deseti dvanácti perníky uvnitř, to už dá zabrat.
„Při takovém počtu jsem ráda, když se to dozvím už v srpnu. Nerada odmítám své stálé zákazníky. Trápí mě, jestli to mám odmítnout nebo to vzít, honit se a nespat. Když je odmítnu, příště už si na mě třeba nevzpomenou,“ pokrčila rameny.
Větší zájem bývá také o Velikonocích, ale s Vánoci se to srovnat nedá. Naštěstí má už děti velké a manžel se baví svou prací. „Možná je i rád, že ode mě má klid,“ usmála se.
Perníčky milovala od dětství, dnes ji živí. Vyzkoušejte její recept i rady |
Irena Burdová je držitelkou značky Tradiční výrobek Slovácka a Ceny Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby.
Původně se vyučila v uherskohradišťském podniku Mesit, kde nějaký čas pracovala a vyráběla drobné kovové součástky. Možná i tady získala cit pro dokonalý detail. Každý její perníček je tak malé vlastnoručně vyrobené umělecké dílko.
K ručním pracím tíhla už od dětství. „Malovala jsem i vyšívala, to mě naučila babička. Neměli televizi, a tak v zimě vyšívala, co se dalo. Byla v tom úžasná, dělala obrazy, ubrusy. Mně se to moc líbilo, a tak jsem také vyšívala.“
První recept jí přinesl tatínek
Pak objevila perníčky a přenesla inspiraci z výšivky na sladké pečivo. „Zkoušela jsem i různé druhy výtvarného vyjádření. Zkoušela jsem malovat, zkoušela jsem i další techniky, ale ten perníček ve mně zůstal a zamilovala jsem si ho,“ řekla.
Perníčky doma ze začátku nepekli. První Irena Burdová upekla na základní škole. „To jsme jako děvčata v pracovních činnostech dostaly za domácí úkol upéct perník. Recept mi tehdy přinesl tatínek, ani nevím, kde ho vzal,“ popsala úplné začátky.
Zadařilo se a s výsledkem byla spokojená. „Zjistila jsem, že mě to baví a tak jsem potom začala péct pravidelně. Od té doby jsme vždycky na Velikonoce a Vánoce dělali doma perníčky.“
Za perníčkové řemeslo získala tři zlaté medaile. O tajné recepty se teď dělí s lidmi |
Co ji na práci s perníkem těší nejvíc? „Můžete uplatňovat svou kreativitu. Máte perníček, který je užitečný, je to něco dobrého na zub, a navíc udělá radost, potěší maminku, babičku nebo někoho blízkého. A potom to můžete sníst,“ vysvětlila.
Každý její perník je jedinečný originál. Je to ruční práce, takže bílý cukrový vzor není nikdy úplně stejný. Přestože na perníčky maluje hlavně podle fantazie, často využívá i tradiční slovácké ornamenty.
Ty si oblíbila už v dětství. „V každé kuchyni na Slovácku byla tupeská keramika, vystavené hrníčky a talířky. Hospodyňky je dostávaly třeba jako dárek k Mezinárodnímu dni žen. Já jsem si ty vzory z keramiky malovala, přenášela je na papír,“ podotkla.
Perníky jako z modrotisku
Hodně jí zajímá také modrotisk, další z tradičních moravských řemesel. Ten ji inspiruje i při výrobě perníčků. „Je to u mě novinka. Někdy používám kromě bílé jedinou další barvu, námořnickou modř. Jen pár čárek nebo ornamentů na bílý povrch,“ vysvětlila.
Když se podíváte na výrobky Ireny Burdové, hned si všimnete, že její sladké pečivo je neobvyklé tlusté. „Peču perník takzvaně na kopec. Na těstu nešetřím. Když už si někdo koupí perníček, aby nebyl jen na parádu, ale i na jídlo. Dobrá sladká svačinka. To je pro mě důležité,“ zdůraznila.
Začínáme péct na Vánoce. Perníčky měkké i ty, které potřebují odležet |
Chutný perník podle ní má být měkký, ne suchý a tvrdý. V silnější vrstvě těsta vlhkost zůstane a perník pak neztvrdne a nevysuší se.
Přesný recept Irena Burdová samozřejmě prozradit nemůže, ale jednou ze základních ingrediencí je kvalitní český med. Za rok spotřebuje zhruba dva čtyřicetilitrové barely. „Dávám medu hodně, díky tomu je perník dobrý a trvanlivý.“