Díky jejich nezměrné statečnosti se podařilo ochránit město a uspíšit příchod osvobozeneckých vojsk.
V neděli uplyne 80 let od povstání ve Vsetíně. Došlo k němu 4. května 1945, kdy už se do protektorátu směrem od východu nezadržitelně blížila Rudá armáda a Němci před ní chvatně ustupovali. Většina z nich již Vsetín v posledních dnech opustila a ti, co zbyli, měli kromě obrany svých pozic zajistit zničení důležitých míst ve strategicky významném městě.
 |
Plán jim však nevyšel. Kolem půl osm ráno totiž třeskly první výstřely. „Tehdy povstalci začali přepadat a odzbrojovat malé skupiny německých vojáků. Byly to první akce povstání, které bylo zahájeno podle domluvy v osm hodin zvukem sirény,“ popsal Pavel Mašláň, historik Muzea regionu Valašsko.
Hlavou povstání se stal Valentin Gába, teprve 21letý odbojář a šéf městské partyzánské jednotky. A také jeden z účastníků tajné schůzky, která se konala předešlé noci v domě stolaře Rudolfa Kleina ve vsetínské ulici Na Hlásence. Dorazili na ni klíčoví odbojáři, kteří se dohodli, že druhý den se pustí do povstání.
Města připomenou výročí konce války. Chystají pietní akty, projekce i výstavy |
A tak se skutečně stalo. Gábou vedená skupina brzy ráno přepadla vojáky ve Štěpánské ulici a v sokolovně. „Byli to většinou starší Rakušané, kteří prý ochotně zvedali ruce nad hlavu i bez výzvy,“ uvedl historik Ladislav Baletka v knize Vsetín, město a čas. Naopak v hostinci U Marečků se příslušníci wehrmachtu postavili na odpor.
Vzbouřenci ukořistili zbraně a munici, jíž měli kritický nedostatek, a postupně se jim podařilo vyčistit a udržet ve své moci Dolní město. Zároveň chtěli zabránit destrukci města a zachránit mosty, které nepřítel ještě nestihl odpálit. Tajně proto již v noci předtím přerušili a zaizolovali spoje vedoucí k náložím.
Záchrana mostu přes Bečvu
„Později při boji Němci přijeli s povozem naloženým třaskavinami a zápalnými šňůrami k mostu pod Horním městem, chtěli tento znovu podložiti třaskavinami a vyhodit,“ vypověděl po válce Gába. „V důsledku toho byla na ně zahájena palba, zastřelen jim kůň a most zachráněn.“
Mimochodem, mosty měly být odpáleny již o den dříve. Jenže Vsetín zachránila jedna trochu nečekaná, ale o to mocnější zbraň: slivovice.
„Destrukční skupina (Němců – pozn. red.), která měla nálože položit, se ve Zbrojovce dostala k zásobám lihovin a nebyla následně schopna další akce,“ líčí Mašláň. „Hlídka poslaná místo ní do Dolní školy pro uložené výbušniny se zase nemohla dostat do sklepů k náložím, jelikož od nich nenašla klíče,“ dodal. Díky slivovici se také podařilo zabránit zničení telefonní ústředny. Naopak k destrukci ve Zbrojovce bohužel došlo navzdory všem snahám.
Dopoledne plné bojů
Povstalci se v Dolním městě drželi celé dopoledne, ke svému krytí využívali také německé zátarasy postavené v ulicích. Přežili i palbu z děl a minometů. Až pak narazili.
„Německému oddílu s děly se před polednem podařilo vyčistit od povstalců Horní město a Sychrov a Palackého ulici, čímž uvolnili cestu směrem na Valašské Meziříčí,“ zmínil Mašláň. „Dolní město drželi až do poledne povstalci a zamezovali průchodu nepřítele přes něj, jen na menších úsecích (U Marečků, Panská zahrada) se nadále bránili němečtí vojáci.“
Zmučený Oškera chodil mezi lidmi a ukazoval. Nacisté pak v Prlově řádili jako šílení |
Nacisté urychleně svolali posily z okolí a zvolili vychytralou taktiku. Esesáci vtrhli do domů a bytů na Ohradě, Luhu či Smetanově ulici a vyvedli z nich obyvatele, které si vzali jako rukojmí. Vsetínem se pak rozezněl hlas z městského rozhlasu oznamující, že pokud se povstalci nestáhnou, budou zajatci popravení. Dohromady jich bylo kolem 140. A za každého mrtvého německého vojáka mělo být zastřeleno deset civilistů.
„Naštěstí zde zasáhl poručík četnictva Arnošt Bartoš, který přesvědčoval Němce, že povstání mají na svědomí partyzáni z hor a ne obyvatelé města. Velitelé tedy rozhodli popravu odložit o hodinu, aby si Bartošovo tvrzení ověřili, což rukojmím zachránilo život,“ poznamenal Mašláň.
Povstalci se stáhli a žádali o pomoc
Lest se vydařila a zajatci byli ušetřeni, protože povstalci se stáhli. „Část se jich schovala v úkrytech v domech, většina včetně Valentina Gáby se stáhla na kopec Žamboška, který byl předem určený za shromaždiště pro případ ústupu,“ podotkl historik. „Gába odtud vyslal spojky Jiřího Palu a Miroslava Čempelu s žádostí o pomoc československým jednotkám. Ti k našim jednotkám dorazili a velitelé 4. brigády se na základě jejich informací rozhodli urychleně provést útok.“
Mladý bojovník nastražil nálož a rozzuřil Němce, rozpoutali hon na partyzány |
I při přesunu na paseky směrem k Liptálu stříleli na povstalce z okolních lesů Němci. „Tyto boje trvaly až do odpoledních hodin, kdy jsme se vraceli do Vsetína a spatřili již naše jednotky,“ řekl Gába.
Odpoledne se od Ohrady skutečně začaly ozývat děla postupujících československých jednotek, které svůj postup díky informacím o povstání urychlily. „Nastalého zmatku většina rukojmích využila a utekla pryč. Několik jich však Němci zadrželi, aby jimi následně kryli svůj ústup,“ píše Mašláň.
Nadšené přivítání československých vojáků
Okupanti ustupovali na Bobrky, kde měli shromaždiště, během toho na ně však opět útočili povstalci. Nakonec Němci odešli směrem k Jablůnce, a když kolem 16. hodiny začal útok vojáků ze 4. brigády čs. armádního sboru pod velením plukovníka Mikuláše Markuse, podařilo se utéct i dalším rukojmím.
A krátce potom bylo hotovo. Civilisté vytáhli poschovávané československé vlajky a nadšeně vítali příchozí vojáky, mnozí plakali úlevou a štěstím. Ve městě se na počest osvobození rozezněly zvony.
Vsetínské ulice po osvobození v květnu 1945
Generál Karel Klapálek, který do města přijel o hodinu později, si pak zapsal: „Skoro bych řekl, že nejokázalejšího přivítání se nám dostalo, nepočítáme-li Prahu, ve Vsetíně. Bylo tak spontánní a srdečné, že jsem měl obavu, jestli nám Němci zase neutečou. Byl máj, zahrady kvetly, a tak i zaprášení vojáci rozkvetli na čepicích, v knoflíkových dírkách, na kulometech, všude, kde jim smějící se děvčata mohla nastrkat hrsti zeleně.“
Odboj vedl podnikatel Sousedík
Cesta k povstání proti okupantům začala dávno před zmíněnými květnovými událostmi. Vsetín a jeho okolí s hustými lesy a kopci, to bylo ideální prostředí pro fungování partyzánských oddílů. Začaly se tady rojit na podzim 1944, ale odboj přímo ve Vsetíně fungoval už dříve. Jeho hlavou byl vynálezce, podnikatel a exstarosta Josef Sousedík, jehož však nacisté dopadli a v prosinci 1944 při výslechu zavraždili.
Skupina vsetínských partyzánů nazvaná „Jonáš“ vznikla v létě 1944 pod vedením Jaroslava Paly. Gába byl zástupcem a velení převzal poté, co se Pala musel po vypálení Jiřičkova mlýna v dubnu 1945 ukrýt v horách. Jádro skupiny tvořili jeho kolegové atleti z SK Vsetín.
Sousedík se komunistům nehodil, jeho pamětní desku však sundávali tajně |
„Neznali všechny druhy zbraní, a tak jsme se scházeli u mě v bytě na adrese Svárov 716, kde jsem měl nějaké zbraně (pistoli, pušku) a učil jsem je zacházeti s nimi, zároveň jsem je seznamoval se základy bojové taktiky. Učil jsem je z vojenských příruček,“ vzpomínal Gába, jehož otec byl za první republiky armádním důstojníkem.
Zbraně pašovali ze Zbrojovky
Partyzáni se v rámci konspirace rozdělili do skupin po sedmi mužích (jeden velitel a šest členů), přičemž členy jiných oddílů neznali. Munici do zbraní získávali různě: tajně ji pašovali ze Zbrojovky Vsetín, jeden z nich, který byl ošetřovatelem v nemocnici, ji zase nepozorovaně bral raněným německých vojákům. Koncem roku už bylo vsetínských partyzánů dvacet a jejich počet i poté stoupal. Podřízení byli 1. československé partyzánské brigádě Jana Žižky, od jejichž velitelů přijímali rozkazy.
„Během září 1944 až března 1945 podnikla skupina několik přerušení drátů telefonního vedení a přepady osamělých německých hlídek pro účely získání zbraní. Největší akcí skupiny se stal přepad vsetínského tabákového skladu 20. dubna 1945, při kterém bylo získáno kuřivo pro partyzány,“ líčí Mašláň.
Osamělé Němce obírali o pistole
Pistolí ovšem měli pořád málo. A tak začali naplňovat partyzánskou zásadu „pokud ti chybí zbraň, vezmi ji nepříteli“.
„Mezi hochy jsem propagoval, aby se toulali v okolí Vsetína, pozorovali osamělé německé vojáky a na tyto podnikali útoky za účelem získávání dalších zbraní,“ popisoval Gába, který tímto způsobem získal svoji pistoli. S dvěma kamarády si začátkem listopadu počkali na německého vojáka, který se vracel z hospody U Mikulčáků v Potůčkách. Když jej dohnali, jeden partyzán jej praštil, ostatní jej rychle obrali o zbraň a náboje, a utekli.
Povstalec se zajatými německými vojáky v civilních šatech
I tak však 4. května 1945 měli k dispozici jen skromnou výzbroj skládající se z pušek, pistolí a několika ručních granátů. „Původně spoléhali na dodávku kulometů ze Zbrojovky, tu se však nepodařilo realizovat. Museli tak věřit, že Němce překvapí a zbraně od nich získají,“ upozornil Mašláň.
To se odbojářům nakonec povedlo a během povstání od nich ukořistili tolik potřebný, byť stále skromný arzenál zbraní. S ním se dokázali bránit velmi dlouho a vyhnuli se větším škodám či obětem. Celkem v bojích ve Vsetíně od večera 3. května do večera 4. května padlo sedm povstalců a civilistů a tři vojáci ze zmíněné 4. brigády.
