„Mě hrozně baví, že mě tady jedna paní naučila trochu plést. To je na tom to nejlepší – že něco nového naučím já je a oni zase něco naučí mě. Je s nimi i legrace, cítím se tady dobře,“ shrnuje Eliška Prýglová.
Chodí do páté třídy nivnické základní školy a do celorepublikového projektu ji přihlásila ředitelka školy Šárka Mikesková.
Ocenění uděluje Nadační fond Dětský čin roku, loni to bylo už podvacáté. Přihlásilo se téměř 500 dětských příběhů z celé republiky, ze kterých odborná porota vybrala semifinalisty a z nich pak o vítězi rozhodly děti v internetovém hlasování.
Vyhrál Dětský čin roku. Mladý školák odhalil zvrhlíka a pomohl spolužačce |
„Oceněny byly příběhy, které nejvíce přesvědčily statečností, laskavostí a všímavostí a potvrdily, že přesně toto jsou hodnoty, které v sobě nese i nejmladší generace,“ konstatovala členka správní rady fondu Alžběta Suchanová.
Příběhy byly rozdělené do sedmi kategorií: Záchrana lidského života, Pomoc ostatním, Kolektivní pomoc, Pomoc přírodě, Dobrý nápad, Pomoc na netu a Pomoc starším lidem. Kromě toho byly uděleny i tři speciální ceny, z nichž jednu získala právě Eliška.
Do nivnického charitního domu dochází pravidelně zhruba rok. Bydlí v něm 17 klientů, o které se pracovníci starají v nepřetržitém provozu. Jde o seniory nad 65 let se sníženou soběstačností, kteří potřebují pravidelnou pomoc a podporu.
Třídní učitelka chodí za seniory deset let
I díky Elišce mají postaráno i o zábavu. Poprvé sem přišla předloni na Den otevřených dveří s celou třídou a s třídní učitelkou Lenkou Miškarovou, která seniory v charitním domě navštěvuje pravidelně se svým pejskem už deset let.
„Obešli jsme pár pokojů a já jsem si hned říkala, že to tady bude dobré. Lidé byli příjemní, říkala jsem si, že by mne bavilo chodit za nimi. Zeptala jsem se paní sociální pracovnice, jestli by to šlo. Ona mi pak přidělila jednu klientku a od té doby sem chodím. Nejen za tou jednou paní, ale za všemi,“ popsala začátky Eliška.
Dobrovolně přichází za seniory jednou dvakrát týdně. S první babičkou sepisovala její životní zážitky, vyprávěla si o škole. Někomu také na pokoji čte knihy a povídá si.
„Nebo je obejdu, svolám a jdeme do jídelny něco hrát. Třeba člověče, nezlob se, nebo double, nebo si malujeme nebo hrajeme město-jméno-zvíře-věc,“ vysvětlila Eliška, která s sebou někdy brává i kamarádky.
Správný přístup k seniorům se učila
Je jednou z mála dětských dobrovolnic, které do charitního domu docházejí.„Překvapilo mne, že taková malá holka má zájem se stýkat s lidmi ve věku její prababičky. V některých věcech se chová dospěle, má organizační schopnosti, dokáže obstarat věci na vyrábění,“ přiblížila sociální pracovnice Jarmila Kubáňová. „Klienti jsou rádi, že tady je, je to pro ně rozptýlení, vnáší sem jinou energii, než dospělí,“ pochválila.
Komenského rodiště je i 350 let po jeho smrti záhadou, odborníci to neřeší |
Se správným přístupem k seniorům, kteří mají různá zdravotní omezení a ne vždy mají myšlenky na nějakou aktivitu, pomáhala Elišce nejen sociální pracovnice, ale i třídní učitelka.
„Elišku jsme na začátku učily, jak s klienty mluvit, jak s nimi jednat, jak se chovat. Vysvětlovaly jsme, že když vejde k nim na pokoj, musí se představit, být klidná, nedivočit, mluvit pomalu. Teď už to zvládá sama, velmi ráda pomáhá, má velkou slovní zásobu, je srdečná a ráda si povídá,“ přiblížila Miškarová.
Eliška už za své dobrovolnictví získala ocenění Nivnický oříšek. Sama už také ví, že chce být zdravotní sestrou. „Máme doma nemocnou babičku, a Eliška mi s ní pomáhá. Když přijde zdravotní sestra, tak asistuje i jí,“ dodala pyšná maminka Světlana Prýglová.
