„Vypadalo jako odstavené, ale zpod kapoty vycházel kouř a i ostatní řidiči začínali zastavovat. Na chodníku se shromažďovali lidé a rychle se sbíhali k vozu,“ popsal Nedorost.
Zapnul výstražná světla, zastavil a také on vyrazil k autu. V něm našel asi sedmdesátiletého muže, který byl v bezvědomí a na oslovení nereagoval. Dveře byly zablokované. „Mám v autě řezák na pásy a rozbíječ skel. Ale než jsem se k tomu dostal, jeden ze svědků už boční okno prorazil.“
Muž, který byl v bezvědomí v autě, nevěděl, že má životní štěstí. Nedorost totiž pracuje jako profesionální záchranář. Tehdy byl v civilu, ale přesně věděl, co udělat. „Už během toho, jak jsme se dostávali do auta, jsem volal na další svědky, aby volali záchranku. Jedna paní hlásila, že je má na telefonu, předala mi kolegyni na dispečinku. V rychlosti jsem jí popsal situaci a požádal, aby poslali lékařskou posádku.“
Zástava oběhu
Když se dostali dovnitř, muž nereagoval. Byl bílý, šedý až namodralý v obličeji a nedýchal. Bylo jasné, že jde o zástavu oběhu. S pomocí jednoho z kolemjdoucích ho vytáhli z auta a přenesli asi metr a půl dál. Okamžitě zahájili resuscitaci. „Všichni kolem byli překvapení, jak rychle se situace zlomila. Pán byl v zástavě oběhu,“ vzpomínal Nedorost.
Zachraňoval z ledové vody, rozmluvily sebevraždu. Příběhy hrdinů roku 2023 |
Jeden z přítomných mu přinesl z auta zdravotnický batoh, který běžně vozí. Teď se hodil. S druhým mužem se střídali v masáži a Nedorost prováděl vdechy ambuvakem, tedy ručním dýchacím resuscitátorem.
„Díky adrenalinu jsem úplně ztratil pojem o čase. Bylo kolem pětatřiceti ve stínu a já měl jen žabky, kraťasy a tričko. Až dlouhé minuty potom jsem si uvědomil, že jsem si na rozpáleném asfaltu spálil kolena,“ vzpomínal.
Po asi šesti či sedmi minutách přijela posádka záchranky z Bystřice pod Hostýnem ve složení lékař Jiří Hložek, záchranář Tadeáš Vinklárek a řidič Jiří Rajmiš. Převzali péči a pokračovali v oživování. „Celá resuscitace trvala 10–12 minut a během ní byli kolegové úspěšní,“ poznamenal Nedorost.
Pacient je bez trvalých následků
Senior podle svých pozdějších slov utrpěl infarkt myokardu, který způsobil zástavu srdce. Nehoda se stala asi 20 sekund předtím, než ke kruhovému objezdu přijelo Nedorostovo auto. Muž byl převezen do nemocnice.
Devítiletý hoch vytáhl svého bezmocného dědu z vody, ohromil i záchranáře |
Informaci o šťastném konci se dozvěděl až od vrchního sestry doktora Davida Románka. Ten mu napsal, že muž je stabilizovaný a že děkuje za vzornou reprezentaci ZZS i profesionální zásah mimo službu. Po měsíci se pak dozvěděl potěšující zprávu: pacient byl propuštěn domů a bez jakýchkoli trvalých následků.
„Na to, že byl v podstatě mrtvý několik minut, je v pokročilém věku a k resuscitaci došlo v terénu, je to poměrně unikátní,“ řekl Nedorost. „Za takové kombinace je šance na přežití nízká a bez jakýchkoli následků ještě nižší.“
Setkání se zachráněným mužem
V září se mu ozval starosta Bystřice pod Hostýnem a pozval jej na setkání se zachráněným mužem. „Bylo to emotivní. Vidíte člověka, který vám před očima v podstatě zemřel, a teď přijde po svých, podá vám ruku, obejme vás a poděkuje. Řekl, že si uvědomuje, že dnes už tu nemusel být a že si teď moc váží, že může být s blízkými, každé ráno vstát a dál žít. Nazval mě svým andělem strážným. To bylo silné.“
Už předtím jej kontaktoval seniorův syn. Shodou okolností se potkal s jeho kolegy na benzince a zeptal se, jestli nevědí, kdo u tatínka zasahoval. Když zjistil, že Nedorosta znají, chtěl mu vyjádřit osobní vděk a přijel za ním na stanici.
U záchranářů není přímé poděkování příliš časté. Většina vděku končí v nemocnicích, kde probíhá finální léčba. „O to víc to potěší a dodá pocit, že práce má smysl,“ sdělil.
Všichni čekají, že něco udělá někdo jiný
Nedorost líčí i zajímavou zkušenost z místa. „Bylo tam spoustu lidí, kteří se snažili pomoci, ale také poměrně dost lidí s telefonem v ruce, kteří fotili či točili, co se stalo. Když jde však o život, nejde o ulovení videa. Představte si, že by tam ležel váš blízký. Nechcete, aby video či fotky z jeho záchrany skončily na sociálních sítích,“ kroutí hlavou.
Podle něj bývá častým problémem v podobných případech také takzvaný davový syndrom: všichni čekají, že někdo jiný něco udělá. Výsledek je, že nikdo neudělá nic.
„Snažil jsem se je udržet nad hladinou.“ Na Hradě dostali medaile i zachránci životů |
Co má tedy člověk v takové situaci dělat? Hlavně dbát na své vlastní bezpečí a okamžitě volat 155. „Operátorky na tísňové lince jsou profesionální zdravotníci a dokážou velmi dobře navigovat v první pomoci po telefonu i úplného laika,“ zdůraznil Nedorost.
A taky je důležité nebát se začít. „Včasné zahájení resuscitace je klíčovým faktorem přežití bez následků,“ upozornil záchranář, který své zásluhy nezveličuje. „Nepřiletěl jsem jako nějaký superhrdina z komiksových filmů. Byl to soubor náhod a faktorů, které se sešly: včasné rozpoznání zástavy oběhu, zahájení resuscitace na místě, rychlý příjezd posádky, profesionální péče záchranné služby, nemocniční péče, rehabilitace. Můj čin je jen dílek mozaiky,“ říká skromně Nedorost.
Ale právě tento dílek rozhodl o tom, že sedmdesátiletý muž, který měl víc než deset minut zástavu srdce, dnes žije plnohodnotný život.