iDNES.cz

Pytláky dříve čekala trýznivá smrt na šibenici, používali důmyslné pasti

  9:42
Chudý kraj, kopcovitá krajina, odlehlé vesnice, samoty. To vše vytvářelo ideální podmínky k pytláctví, které se v minulosti na Valašsku hojně vyskytovalo a jež vrchnost tvrdě trestala, dokonce i na hrdle. Provinilce kat zavinul do zvířecí kůže, na šibenici připevnil jelení parohy a pod tímto symbolem myslivosti jej oběsil.

K pytlačení lidé používali různé pasti (na snímku model dvoustranného sklopce a klešťová železa). | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

„Lov původně sloužil člověku jako jeden z hlavních druhů obživy,“ vysvětlila Květoslava Zemanová, kurátorka výstavy Myslivost – minulost a současnost, kterou na zámku v Lešné u Valašského Meziříčí připravilo Muzeum regionu Valašsko.

„Se vznikem a rozvojem feudálních vztahů však už půda a na ní žijící zvěř patřila šlechtě nebo králi, kteří si své majetky samozřejmě hlídali a pytláctví potírali,“ dodala.

Ne vždy však pytlák zaplatil životem. Někdy jej „jen“ nechali tři dny stát na pranýři, zmrskali, vypověděli z panství a na tělo mu vypálili cejch.

„Záleželo na tom, jak velkou zvěř upytlačil. Marie Terezie například stanovila, že za ulovení jelena nebo černé zvěře putovali až na čtyři roky na nucené práce, za ulovení zajíce jen na čtyři až šest měsíců,“ připomněla kurátorka.

Pytláci využívali k lovu zvěře důmyslných pastí a sítí. Používali dokonce zbraně se speciálně upravenou krátkou hlavní, aby je mohli schovat pod kabát.

Šlechta si najímala správce, kteří se měli o danou honitbu starat a hlídat ji před pytláky. Josef II. dokonce udělil myslivcovi právo první rány při setkání s pytlákem.

Počátky myslivosti ale spadají do daleko dřívější doby, vážou se k roku 1573, kdy usnesení českého sněmu obsahovalo i nařízení o ochraně zvěře. V 17. století se ve šlechtických kruzích stala z lovu společenská kratochvíle.

Lovilo se za pomoci psů, rozšířené bylo i sokolnictví.

„Pořádaly se hony, které byly velmi časté. Šlechtické rody si nechaly přivézt z ciziny nové druhy zvěře, které byly zpestřením těchto honů. Do českého prostředí se tak dostaly nepůvodní druhy, jako bažant, jelen sika nebo daněk. Dnes je běžně v polích a lesích potkáváme a považujeme je za zdomácnělé,“ popsala zooložka.

Výrazným milníkem byl revoluční rok 1848, kdy bylo zrušeno výsadní právo šlechty na lov zvěře, ale právo myslivosti bylo i nadále spojováno s vlastnictvím půdy. Začínají vznikat různé myslivecké kluby a spolky, které se v roce 1923 sloučily v jednotnou celostátní organizaci – Československou mysliveckou jednotu.

Výstava, na níž jsou k vidění také trofeje unikátního srnce z Boskovic nebo ukázky různých biotopů z české krajiny, je přístupná do konce října.

Autor:
zpět na článek