Před desítkami let sedělo u stavů kolem osmdesáti tkadlen, teď jich v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí napočítáte jen několik. Dvě dlouholeté zkušené gobelínářky nedávno odešly do důchodu a zaučit někoho dalšího tak, aby je dokázal plně nahradit, zabere roky.
Uměleckému řemeslu, které má na Valašsku více než stoletou historii, už delší dobu hrozí zánik. Teď chce řešení nabídnout Zlínský kraj.
„Gobelínářské řemeslo je jedním z nositelů historického dědictví našeho kraje. Chceme otevřít debatu o tom, jak tomu pomoct a tento obor znovu otevřít,“ naznačil hejtman Radim Holiš.
Moravská gobelínová manufaktura navazuje na tradici založenou v roce 1898 a vyrábí jedinečné umělecké gobelíny, restauruje hodnotné historické, zabývá se tkaním koberců i školením zaměstnanců. Na Pražském hradě ještě do 21. května vystavuje jedenáct rozměrných gobelínů vytvořených podle linořezů Josefa Čapka a také několik tapiserií podle současných výtvarníků, například Petra Nikla nebo Mikuláše Medka. Výstava má název Znovuzrození v gobelínu.
Manufaktura má za sebou také restaurování mnoha historických gobelínů, které visí na zdech státních institucí, na zahraničních ambasádách nebo hradech a zámcích.
V gobelínce ve Valašském Meziříčí vyrobili unikátní cyklus jedenácti rozměrných gobelínů inspirovaný linořezy Josefa Čapka. (květen 2023)
Podobně jako výrobci obuvi ale naráží na nedostatek odborně vzdělaných pracovníků. Výroba tapiserií vyžaduje dlouholeté zkušenosti, zručnost, zájem či umělecké cítění. Tomu se v minulosti učili dnešní zaměstnanci přímo v manufaktuře, kde škola vznikla už v roce 1908. Každoročně z ní vyšlo kolem pěti učňů. Dnes jsou ale poměry výrazně odlišné.
„Mapujeme situaci, aby zavedení oboru bylo udržitelné, ekonomicky a personálně schůdné a aby případní absolventi měli dlouhodobé uplatnění. Bohužel jsme zjistili, že na Moravě se aktuálně v oboru tkalci žádní studenti nevzdělávají,“ přiblížila plán krajská radní pro školství Zuzana Fišerová.
V Meziříčí opravili tapiserii, kterou obdivovali Churchill i Chaplin |
Otázkou tak je, zda by tento obor mohla nově otevřít některá ze stávajících škol v regionu, která má podobné zaměření. A také jaký by byl zájem. Třeba v Brně neotevřeli obor textilní a oděvní výroba minimálně poslední tři roky.
„Nikdo se nehlásí. Nabídli jsme také zkrácenou jednoletou formu studia, ale i tam byl zájem minimální. Je to obecný problém oděvních a textilních oborů, krejčových či oděvnictví,“ popsala ředitelka střední školy v Brně Jana Marková.
Problém meziříčské gobelínky je ovšem ještě širší a také podle zástupců kraje jej nelze řešit jen regionálně. To znamená, že by se o zachování živé kulturní tradice měl zajímat rovněž stát. „Gobelín je naše obrovská kulturní hodnota, nejsme mrtvé muzeum, ale tvůrčí instituce, která udržuje tradici živou,“ upozornil ředitel valašskomeziříčské manufaktury a výtvarník Jan Strýček.
Soukromé vlastnictví? Překážka
„Je tady kolektiv zkušených restaurátorů, ale pokud za zachování této jedinečné tradice nepřevezme zodpovědnost stát, tak instituce skončí. Pak to nikdo nevzkřísí, protože nebudou lidé. Už teď je pět minut po dvanácté. Zažil jsem mnoho slibů a proklamací ministrů, ale bez výsledku,“ zdůraznil.
Desítky let státem podporovaná manufaktura, která zároveň dokázala prodávat své výrobky, a tudíž i vydělávat, zůstala po listopadové revoluci nějaký čas zavřená. Aby úplně nezmizela, znovu ji otevřel Strýček, který v ní předtím pracoval. Soukromé vlastnictví se ale teď jeví jako zásadní překážka. A apely na ministerstva jsou zatím bezvýsledné.
Detail okraje 200 let starého gobelínu Útěk do Egypta
„Náš vstup do manufaktury by byl možný pouze převzetím její restaurátorské dílny některou z našich příspěvkových organizací. Ale jen za podmínky, že by usnesením vlády byly vytvořeny zaměstnanecké pozice a prostředky na akvizici. Takové řešení by však současný systém manufaktury zásadně zredukovalo,“ konstatovala mluvčí ministerstva kultury Petra Hrušová.
Kvůli úsporným opatřením „spí“ i záměr Valašského Meziříčí na vytvoření galerie moderních tapiserií. Před dvěma lety se totiž město rozhodlo, že každý rok od gobelínky koupí jeden obraz.
„Je to vlastně to nejjednodušší, jak jim můžeme pomoci. Bohužel se nám podařilo odkoupit jen jeden gobelín za zhruba 400 tisíc korun. Od té doby jsme v tom kvůli úsporám nepokračovali. Ale osobně bych za to byl rád,“ sdělil starosta Robert Stržínek.
Podle Strýčka by bylo ideální, kdyby stát zajišťoval zakázky a v dílně vzniklo výukové středisko, které by lákalo i zahraniční studenty nebo výtvarníky. A vyučení absolventi by museli zůstat v gobelínce. „Nemělo by logiku, aby se pak rozprchli jinam. I my sami jsme si v uplynulých letech vyškolili třeba třicet lidí, ale odcházejí. Nejlepší možností je, aby stát zajišťoval zakázky, případně dotace,“ upozornil Strýček.
Finančně podpořit nákup gobelínů svými organizacemi chce rovněž Zlínský kraj.
28. prosince 2012 |