Ještě před dvaceti lety se tam rozprostíraly jen kopřivy a bodláky. Legendy o dávném osídlení z dob Velké Moravy zajímaly jen pár nadšenců a ostatní míjeli neutěšené prostranství u vesničky Modrá cestou na známý Velehrad bez povšimnutí.
Dnešní realita je naprosto jiná. Do Modré míří každoročně desítky tisíc lidí, aby viděli to, co nikde jinde neuvidí: archeoskanzen představující opevněné velkomoravské sídliště a areál Živá voda s unikátním podvodním tunelem či pratuří stezkou.
Archeoskanzen funguje už osmnáct let, přírodní expozice devět. A na začátku února tu přivítali návštěvníka s pořadovým číslem jeden milion.
„Pro nás je to potvrzení, že dnes patříme mezi nejnavštěvovanější místa v kraji,“ hodnotí starosta Modré Miroslav Kovářík. „Ještě důležitější pro mě ale je, že tu vzniklo místo, které má ducha jako za starých časů a učí nás úctě k tomu, co tu historicky bylo.“
Faktem je, že se obec na Uherskohradišťsku, kde žije jen něco přes 700 obyvatel, stala turistickým tahákem, který dokáže přilákat návštěvníky nejen přes letní sezonu, ale v průběhu celého roku.
„Jen si vezměte, kdy rekord padl. Na začátku února, za pošmourného, ne zrovna ukázkového či příjemného dne,“ připomíná ředitelka Centrály cestovního ruchu východní Moravy Zuzana Vojtová.
 |
Jak však mohla nenápadná vesnička během krátké doby projít tak výraznou proměnou?
Klíčovou postavou je muž, který stojí v čele obce už dvaatřicet let. Vlastně si splnil sny z dětství, kdy jako hrdý Moravan s kamarády pátral po hrobu svatého Metoděje, jenž se měl v okolí Modré nacházet. Později se při průzkumech seznámil se známým archeologem Luďkem Galuškou a současným ředitelem uherskobrodského muzea Miroslavem Vaškových.
„V devadesátých letech jsme tu v kopřivách plánovali archeoskanzen,“ vzpomíná Kovářík. „V Rakousku takové expozice výborně fungovaly, ale u nás to běžné nebylo.“
Majitelku pozemku vypátrali až ve Švédsku
Vydupat celý areál ze země bylo obtížné. Problémy nastaly už při výkupech pozemků. Manželku jednoho z původních vlastníků se starostovi podařilo až po letech vypátrat ve Švédsku.
„Náš záměr ji nadchl a hladce jsme se domluvili,“ přiblížil Kovářík. „Přidávaly se další pozemky a dnes máme mnohahektarovou plochu, která ještě umožňuje další rozšiřování.“
Kovářík měl výhodu v tom, že vedl Školu obnovy venkova, což byl projekt, který vzdělával starosty či občanské aktivisty v získávání dotačních zdrojů. Orientoval se ve strukturálních fondech i navazujících programech a byl schopný získat pro projekt finanční podporu.
„Ale nebylo to jen o dotacích. Stejně důležité bylo nadšení,“ zdůrazňuje starosta. „Výrazně nám pomohla spolupráce se sdružením Velkomoravané, což byli zapálení mladí lidé, kteří pomohli při výrobách historických replik, při přednáškách i propagaci. Díky tomu jsme měli velice dobré renomé.“
Archeoskanzen dnes tvoří hospodářské stavby, obydlí, dílny, paláce i hradby vybudované na základě skutečných archeologických nálezů. Areál se přitom neustále rozrůstá. Nejnovějším přírůstkem je obranný val se strážní věží vystavěný podle hradeb, které se kdysi nacházely okolo města Veligradu.
„Je to jen replika malé části hradby a přitom na to padlo obrovské množství kamene,“ upozornil starosta. „Když člověk uváží, jak mohutné opevnění museli vystavět naši předkové, spadne mu brada.“
Tunel, který předčí zahraniční muzea
Pyšný může být i na Živou vodu, expozici, která se zabývá přírodou a podobně jako archeoskanzen staví na tradicích i historii. Oba areály se mají doplňovat, návštěvníky zabaví na delší čas a školním zájezdům poskytnou více naučných témat.
„Když jsme vymýšleli Živou vodu, cíl byl rozšířit osvětu o krajině kolem nás, o tom, co tu rostlo a žilo,“ objasnil Kovářík.
Mimořádný pohled do života sladkovodních ryb nabízí expozice Živá voda v Modré. Největším exemplářem je dvoumetrová vyza velká.
Nejoriginálnější a také technicky nejsložitější částí expozice je podvodní tunel v hloubce 3,5 metru pod hladinou nádrže se sladkovodními živočichy. Ten může připomínat některá zahraniční podmořská muzea, ale svým pojetím jde ještě dál.
„V oceánografických expozicích většinou využívají akvária, voda se tam stále čistí, je to sterilnější prostředí. My jsme to uchopili tak, že voda bude přirozené prostředí,“ vysvětluje Kovářík. „Reaguje na okolí, na počasí, mění barvu, zakaluje se.“
Samotný tunel musí vydržet tlak vody, proměnlivost prostředí i změny teplot. Při stavbě se navíc zjistilo, že podloží je z tekutých písků. Celá expozice je tak technicky vyprojektována jako betonová loď, k níž je tunel připevněn.
Za sklem se míhají dvoumetrové ryby
Koncept prohlídky je takový, že ti, kteří do tunelu vkročí, se stávají hosty v podvodním světě.
„Lidé si tu chodí prohlížet ryby, ale já říkávám, že je to přesně naopak. To my jsme tou atrakcí pro ně,“ usmívá se vedoucí Živé vody Jiří Kroča.
Expoziční jezero je mimořádně pestré a ukazuje tradiční sladkovodní ryby mnoha druhů a velikostí. Mezi kapry, jelci, lipany, mníky, parmami, sumci, štikami, pstruhy a dalšími rybami vyniknou především jeseterovití. Největším lákadlem jsou pak dvě vyzy velké. Mají přes dva metry a váží přes 70 kilogramů.
„Je to extrémně dlouhověká ryba, která se dožívá i přes sto let, také proto má možnost takto narůst,“ popisuje Kroča. „Ale její populace ve volné přírodě bohužel mizí. Trpí tím, jak jsou dnes řeky stavebně upravené, komplikuje jí to rozmnožování. Navíc se často pytlačila kvůli kaviáru. Tento druh to opravdu nemá lehké a možná zbývají jen poslední kusy.“
Živá voda funguje i jako venkovní expozice s ukázkami biotopů typických pro Moravu. Lidé tu mohou pozorovat tradiční rostliny, v přírodní nádrži se mohou i okoupat.
Pratuři? Milé ovečky na hlazení to nejsou
Před necelými čtyřmi lety přibyl další tahák. Vedle podvodní expozice vyrostla stezka praturů. Z nadzemního dřevěného chodníku lze pozorovat prapředky dnešních plemen skotu, kteří na Moravě žili ještě před sedmi sty lety. V 16. století byli na zemi prakticky vyhubeni. V Holandsku je pak znova vyšlechtili a odtud se dostali do Česka. Na Modré už odchovali dva býčky a první jalovičku na Moravě.
Pro personál areálu představovali mohutní býložravci tvory, s nimiž se postupně učili pracovat.
Jednou z největších atrakcí je Stezka praturů, která ukazuje vyhynulé a znovu vyšlechtěné plemeno skotu.
„Dnes už jsou trošku zkrotlí, ale pořád jsou ve stádiu polodivokého zvířete,“ líčí Kroča. „Nejsou to žádné ochočené milé ovečky na hlazení, drží si svůj majestát a odstup.“
Pro návštěvníky jsou pratuři oblíbenou atrakcí, především díky divokému vzhledu.
Ani s těmito všemi lákadly si však na Modré nemohou říct, že mají hotovo. Už nyní plánují nové objekty pro archeoskanzen i vylepšení technologií pro Živou vodu. Expozice postupně dostanou i modernější kabát, počítá se s technikou jako 3D projekce a hologramy.
„Tyto technologie jsou důležité, ale budou jen doplňovat tradiční formu,“ zdůrazňuje starosta. „Nechceme dětem místo krásné klenotnice Velké Moravy ukazovat jen virtuální efekt.“
S ostatními návštěvnickými cíli se doplňují
V hlavě má i rozšiřování nutného zázemí pro turisty. Přímo v archeoskanzenu vznikl hotel pro sto hostů i další aktivity jako výstava a ochutnávky tradičních vín či pálenek. Nyní v Modré řeší především parkoviště. Jak roste zájem návštěvníků, je potřeba se o ně více postarat. Receptem je rozložit návštěvnost do všech měsíců v roce a odkazovat je i na další vyhlášené cíle v okolí.
„Je tu jedinečný Velehrad, Staré Město, přímo v Modré máme úžasnou terarijní expozici. Důležité je, že si s ostatními památkami nekonkurujeme, ale jsme spíš součástí nádherné mozaiky odkazující na památku Velké Moravy,“ poznamenal Kovářík.
Zadostiučinění pro starostu je, že areál vzali za svůj i místní obyvatelé. Zdůvodňuje to i tím, že na stavbu turistického cíle nepoužila obec vlastní prostředky na úkor jiných investic.
„Ne každý s výstavbou souhlasil, ale myslím, že nakonec tu vzniklo krásné místo, které dělá radost i zdejším lidem,“ nepochybuje starosta.