Kvůli covidu se obávali nejhoršího, teď v Modré opět lidem ukazují rarity

  9:10
Kvůli epidemii koronaviru mu hrozil zánik, teď Archeoskanzen v Modré na Uherskohradišťsku opět vítá návštěvníky. Ukazuje unikátní velkomoravskou hradbu z 9. století, pratuří mládě a řadu dalších rarit. Provozovatelé doufají, že lidí bude chodit co nejvíc. Jen peníze ze vstupného jim totiž pomohou pokrýt náklady na náročnou údržbu.

Muž v pracovní vestě hází na hromadu placaté kameny, jeho kolega mezitím nosí opálené dřevěné kůly. K dokončení celoročního úsilí už nechybí moc. Nová patnáctimetrová hradba s osm metrů vysokou strážní věží bude nejspíš to první, co návštěvníci Archeoskanzenu v Modré spatří.

Mimochodem, ten pohled bude nejspíš hodně podobný tomu, co mohli vidět dobyvatelé nedalekého velkomoravského sídla v 9. století.

„Dokončujeme rekonstrukci takzvané rybárenské hradby, objevené před zhruba čtyřiceti lety v uherskohradišťské části Rybárny,“ popisuje správce Archeoskanzenu Modrá Lubomír Sláma.

Nové opevnění bude evropským unikátem. Na jeho vznik bylo zapotřebí padesáti tun kamení, spousta dřeva z chřibských lesů i důkladná konzultace s archeology. Modrá tím nezíská jen důstojný vstup do archeoskanzenu, ale také novou atrakci pro návštěvníky.

„Lidé se budou moci po ochozu dostat až do strážní věže a pokochat se výhledem na archeoskanzen i okolí,“ líčí Sláma.

Unikátní areál přitom letos potřebuje hosty více než kdy jindy. Vznikl před lety díky aktivitě obce na nevyužívaném brownfieldu. V současnosti ukazuje historické i přírodní skvosty, neustále se rozrůstá o nové atrakce a návštěvnost stoupá. Pandemie však málem všechno zhatila.

„Už loni to bylo těžké, ale začínali jsme se zvedat. A pak přišlo další zavření. Propad v návštěvnosti za první čtyři měsíce roku je tak okolo 99 procent,“ trápí starostu Modré Miroslava Kováříka.

Hlavou se mu honil i černý scénář. Pokud by totiž areál nemohli otevřít do května, zřejmě by zůstal zavřený natrvalo. „Hrozil by zánik,“ potvrzuje starosta.

„Naštěstí jsme se tomu zatím vyhnuli. I díky tomu, že areál má velkou podporu vedení obce. Údržba je velmi náročná a skoro vše financujeme sami,“ dodává Kovářík s tím, že velký výpadek představuje především nemožnost návštěv škol a dalších organizovaných skupin.

Narodila se první pratuří jalovička na Moravě

Pozitivní alespoň je, že po posledním rozvolnění už lidé mohou do všech venkovních prostor. Nedostanou se zatím do tunelu s expozicí sladkovodních ryb, do některých budov v archeoskanzenu či třeba do muzea pálenic.

Naopak prohlédnout si mohou například stezku praturů věnovanou „pravěkým kravám“. Prapředci dnešního skotu vyhynuli v 16. století, ale v Nizozemí je znovu vyšlechtili. Do Modré se dostali před čtyřmi lety z obory v Milovicích.

„U nás se dobře zabydleli, už jsme odchovali první dva býčky a letos máme vůbec první jalovičku na Moravě,“ poznamenal vedoucí expozice Živá voda Jiří Kroča.

Pratuři jsou podle něj velkým lákadlem. Mohutná zvířata s velkými rohy si lidé prohlíží z bezpečí nadzemní dřevěné stezky.

„Stále jsou to majestátní divoká zvířata. I pro nás bylo seznamování pozvolné. Dnes už jsou trochu zkrotlí, ale žádné ovečky na hlazení to nikdy nebudou,“ směje se Kroča, který je mezi zdejšími zvířaty jako doma.

Když si potápěč hraje s dvoumetrovou rybou

Třeba místního krkavce si ochočil natolik, že mu létá pro potravu přímo na ruku. Několikrát zakrouží nad pratuří stezkou a nakonec za doprovodu Kroči odhopsá zpátky do voliéry.

Za zřejmě největší klenot však v Modré považují své sladkovodní království Živá voda. V jezírku s podzemním proskleným tunelem plavou stovky ryb. Od malinkých rybiček přes větší kapry, jesetery i sumce až po obrovité vizy velké – největší sladkovodní ryby, dříve oblíbené kvůli pravému ruskému kaviáru.

„Naše mají přes dva metry, jsou však záznamy i o více než sedmimetrových jedincích vážících okolo tuny, kteří se dožívají přes sto let. Ve volné přírodě je však dnes už příliš nenajdeme,“ povídá vedoucí expozice, zatímco pod vodní hladinou si s velkými rybami pohrává potápěč. Skoro denně tu čistívá sklo tunelu, aby nebylo zanesené a bylo skrz něj dobře vidět.

„Říkávám, že ne ryby, ale my jsme tady pro ně ty exponáty,“ usmívá se Kroča. A těší se, až návštěvníci do expozice opět budou smět vstoupit a ryby v tunelu budou mít znovu co pozorovat.