Narodila se na Valašsku jako nejmladší ze čtyř dětí a rodinné prostředí do značné míry ovlivnilo její směřování, zájem a celoživotní profesi v jednom. Tady zakusila první vztah sestra – pacient, přijímala rady prarodičů a učila se ze zkušeností prověřených generacemi. Všechno pak dvaapadesátiletá Markéta Macků zúročila ve své profesi.
„Mám pocit, že u rodiny všechno začalo,“ konstatovala. „Sestra, která je starší o jedenáct let, studovala zdravotnickou školu ve Zlíně. Pamatuji si, že jsme si často hrály na to, že jsem pacient a ona mne ošetřuje. Studovala zdravotnickou školu, já jsem k ní vzhlížela a nakonec jsem se vydala v jejích šlépějích,“ přiblížila s úsměvem.
Hned napoprvé tak objevila profesi, ve které se naplno projevila její empatická pomáhající a optimistická povaha, což potvrzuje nepřetržitá čtyřiatřicetiletá praxe v pozici dětská sestra, dvacetiletá v pozici laktační poradkyně a také letošní cena Purpurové srdce. Každý rok v ní rodiče přidělují hlasy v různých kategoriích. Macků uspěla v kategorii dětská sestra. Novorozenecké oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně ji získalo v posledních letech už třikrát za sebou.
Empatie se do jisté míry dá i naučit
Macků, která už má doma cenu za vítězství v anketě Žena regionu ve Zlínském kraji za rok 2012, pracuje s maminkami na novorozeneckém oddělení. Učí je přebalovat, koupat, kojit, radí ve chvílích, kdy laktace neběží, jak má, pomáhá s udržením kojení i po propuštění z porodnice.
Nemocnici daly loni maminky 190 litrů mléka, peníze chtěla málokterá |
S řadou žen udržuje přátelské vztahy. Většinou ji nepotkají zamračenou, ve špatné náladě, ve stresu. Popisují, že když vstoupí do pokoje, všechno se zklidní. Ve chvílích, kdy maminky zažívají stres, obavy a nespokojenost, přináší klid, trpělivost, pochopení.
Pro ženy, které se často poprvé v životě vyrovnávají s fyzickými následky po porodu, mají obavy třeba o předčasně narozené miminko a neví si rady s kojením, je právě její empatický přístup mnohdy důležitější a přínosnější než lékařské postupy.
„Nevím, jestli mám empatii vrozenou, ale řekla bych, že se do jisté míry dá i naučit,“ podotkla Macků. „Já za ni vděčím svojí mamince, která je nejstarší z jedenácti dětí a vyrůstala ve velké rodině na statku v Brumově Bylnici.“
Kojení jako nejpřirozenější výživa
Z rodinných zkušeností také čerpá svůj pohled na kojení, který předává maminkám. „Kojení je nejpřirozenější výživou malých dětí a je důležité pro jejich zdravý vývoj. Ukazuje se, že má mnoho benefitů od osídlení střeva až po rozvoj mozku. Existují i studie, že dobře kojené děti mají v osmi letech vyšší IQ,“ upozornila.
Pouze tři miminka ze sta mají lahvičku. Kraj je na špici plně kojených dětí |
Zatímco v minulosti bylo v rodinách více dětí, v jednom domě žily i tři generace a péče o miminko bylo přirozenou součástí života, dnešní generace musí informace čerpat jinými způsoby. I proto se před více než dvaceti lety rozvinulo v porodnicích laktační poradenství.
„Když jsem sama kojila, byla jsem jednou trochu rozpačitá. A babička mi říkala: Cérečko nedělej si žádné starosti, nikdo jsme sa nenarodili jako matka. Hodně mi to pomohlo,“ prozradila Macků.
Plně kojená miminka
Že to v porodnicích ve Zlínském kraji s kojením umí, dokládají i fakta Ústavu zdravotnických informací a statistiky. V loňském roce odsud odešla jen tři procenta miminek s umělou výživou.
Zbývající byly v převážné většině plně kojené, necelých dvacet procent potřebovala ke kojení i příkrm. To jsou druhá nejlepší čísla v zemi.
Vliv na to může mít i přístup zdravotnického personálu k rodičům, který se během let proměnil a teď je spíše partnerský. U porodů už běžně ženu doprovází otec nebo dula, dodržuje se bonding, tedy první tzv. zlatá hodinka, kdy je dítě po porodu na těle maminky, nemocnice poskytuje rodinné pokoje a rodina může obvykle využít neomezené návštěvy.
Smutných okamžiků není mnoho
Vzhledem k tomu, že ve Zlíně funguje i perinatologické centrum pro předčasně narozená miminka, setkává se Macků běžně i se složitějšími životními situacemi. I tady ale co se týče kojení medicína pokročila.
Zlínský lékař dostal za pomoc nedonošeným dětem Purpurové srdce |
„Práce s takovou maminkou je jiná, protože je dočasně odloučená od miminka,“ popsala. „ Ale snažíme se ji od začátku vpravit do péče, aby ona byla primárním ošetřovatelem miminka a my jen edukátoři. Co nejdříve proto odstříkáváme první kapky mléka, tzv. kolostrum, aby miminko v ústech mělo úplně poprvé mateřské mléko maminky.“
Všechny příběhy ale nemají úplně šťastný konec. Psychicky náročnou a vyčerpávající profesi kompenzuje časem stráveným s rodinou, cvičením i prací na zahrádce.
„Ráda bych řekla, že po třiceti letech praxe už si umím udržet odstup, ale někdy je dost obtížné tomu nepodlehnout,“ přiznala. „Smutné okamžiky prožívám s rodiči intenzivně. Díky bohu jich ale není mnoho.“
