V těsné blízkosti Kroměříže směrem na Brno se rozprostírá nenápadná vesnička s poetickým názvem Hradisko. Desítky domků, kostelík, hřbitov. Ovšem nejvýznamnější prostranství této kroměřížské místní části se skrývá na poli mimo zástavbu.

Jde o místo, které už dlouhou dobu nedá spát archeologům, amatérským badatelům ani lovcům drahocenností. Přestože je v dnešní době považováno za naleziště evropského významu a vydalo už tři výjimečné bronzové poklady, stále je z velké části zahaleno tajemstvím.

19 fotografií

„Hlavní zajímavostí je, že jde o lokalitu, která byla už od pravěku osídlována takřka kontinuálně různými kulturami,“ vypráví archeoložka Muzea Kroměřížska Lenka Pěluchová.

Se svými kolegyněmi Pavlínou Daňhelovou a Petrou Hnilovou se Hradiskem dlouhodobě zabývá a společně připravily unikátní výstavu, která je až do poloviny března k vidění v prostorách muzea.

Hradisko těžilo především ze skvělé strategické polohy. Leželo nad soutokem řek Hané a Moravy. Nabízelo dostatek prostoru pro osadu, obklopovala jej pole, pastviny i les.

„I dnes, když se tudy projdete, uvidíte jako na dlani Hostýn, Starou ves, celé daleké okolí,“ zmiňuje Daňhelová. „Svědčí to o tom, že původní obyvatelé tu založili sídliště velmi vhodně a nikoliv náhodně.“

Důležitá obchodní křižovatka

Hradisko – mimochodem tento název je až novodobý – sloužilo jako útočiště pravěkým lidem už v mladší době kamenné okolo pěti tisíc let před naším letopočtem. Doklady osídlení tu jsou i z dalších historických etap, přes období Keltů a Slovanů až do současnosti.

Nejzásadnější rozmach však Hradisko zažilo během doby bronzové.

„Tehdy tam bylo významné opevněné sídliště o rozloze 14 hektarů. Šlo o mocenské centrum širokého regionu,“ míní Pěluchová.

Odborníci tak usuzují především podle tří pokladů, které se v lokalitě nalezly. Datují se do 13. až 14. století před naším letopočtem, jeden je o něco mladší. V Muzeu Kroměřížska jsou tyto depoty, jak se souboru cenných předmětů říká, společně vystaveny vůbec poprvé.

Výstava Hradisko u Kroměříže - pevnost z doby bronzové v Muzeu Kroměřížska. Na snímku kurátorky výstavy Pavlína Daňhelová, Petra Hnilová, Lenka Pělu (zleva). (říjen 2024)

Archeologové se domnívají, že takové bohatství mohli zdejší obyvatelé nashromáždit i díky tomu, že Hradisko bylo důležitou křižovatkou obchodních komunikací. Řeky tehdy byly nepřekonatelnou překážkou a díky blízkým brodům tudy mohly putovat obchodní karavany.

Není divu, že bohatství a slávu tohoto místa si chtěli místní chránit. Zčásti se mohli spolehnout na přirozený zátaras v podobě strží a svažitého terénu s trvale podmáčenou půdou. To vše doplňovalo mohutné opevnění ze dřeva a hliněných náspů.

„Mocnost hradeb byla pět až deset metrů. Příkop měl šířku 25 metrů, doplňovaly jej příčné žlaby. To vše mělo ztížit dobývání,“ vysvětluje Hnilová. „Šlo o komplexní a důmyslný fortifikační systém.“

O zdejších lidech toho moc nevíme

Jací lidé za hradbou žili? O tom se ví velmi málo. Odhadovat se dá jen na základě nálezů svědčících o každodenním životě.

„Díky píckám a kadlubám – tedy formám na odlévání kovu – víme, že byli zdatní ve výrobě bronzu. Nalezly se tu tkalcovské pomůcky či fragmenty nářadí k výrobě keramiky,“ vyjmenovala Hnilová.

„Doba bronzová je doba vlněná. Lidé používali materiály z ovcí. I na Hradisku měli své ovečky, jejichž vlnu zužitkovali,“ doplňuje ji druhá z kurátorek Daňhelová.

Poklady z podzemí Kroměříže, muzeum láká na mamutí zub či Meluzínu

Nálezy zvířecích kostí nebo škeblí, které lidé lovili v blízkých řekách, zase mohou poodhalit něco z jídelníčku dávných obyvatel.

Objevila se tu také pohřebiště – kosterní, žárová i taková, kde do menších nádob ukládali lidé dětské kosti. Kvůli tomu, že se však takřka žádný kosterní materiál nedochoval a v hrobech se nenašly milodary, lze o pohřbívání usuzovat jen velmi málo.

Není také jasné, jak celá osada fungovala, kdo v ní velel, jaké sorty lidí tu žily, jak přesně bydleli nebo koho uctívali.

„O duchovním životě se můžeme jen dohadovat,“ usmívá se archeoložka. „Abychom zjistili, jak to bylo, potřebovali bychom stroj času.“

Co se naopak zdá být jasné, že tehdejší blahobyt Hradiska ukončil násilný vpád nájezdníků. Tomu nezabránila ani výhodná poloha, ani hradební val.

„V příkopu byly nalezeny kosti lidí. Ty nejsou uloženy nijak rituálně, ukazují spíš na stopy boje, byly rozsekané, pohozené,“ líčí Hnilová.

Zničeny byly také samotné hradby. „S největší pravděpodobností Hradisko někdo dobyl a vyplenil,“ předpokládá.

Archeologická lokalita Hradisko se nachází jen několik kilometrů od Kroměříže.

Zároveň připomíná souvislost s uloženými poklady.

Jakou? Existuje teorie, že obyvatelé Hradiska vyděšení blížící se zkázou poklady v nádobách zakopali do země úmyslně. Možná chtěli jen ochránit svůj majetek, ale mohlo jít také o oběť bohům s prosbou o záchranu.

„Ve chvílích, kdy místní obyvatelé cítili, že náporu nájezdníků neodolají, zakopali největší bronzový depot. Mohlo jít i o rituální obětinu, kterou chtěli zvrátit průběh bitvy a zachránit si životy,“ uvažuje Pěluchová.

Svědčilo by o tom i uložení depotů, které vykazuje rituální prvky. Jeden z pokladů se skrýval v keramické nádobě, kolem níž byly zapíchané půlmetrové jehlice. Našly se tu i menší jehlice, které sloužily jako ozdoba oděvů. Tyto větší však mohly být zbraní nebo rituálním předmětem.

„O tom můžeme opravdu jen spekulovat,“ pokrčí rameny Pěluchová.

Poklady našli v různých érách

Zajímavé je, že tři poklady se tu objevily v různých obdobích a ani jeden nepochází z organizovaného archeologického výzkumu. Na první z nich narazil v roce 1905 zdejší páter Ludvík Ledvina, který byl zapáleným amatérským badatelem. Obsahoval celkem 170 předmětů.

Druhý depot nalezený na přelomu let 1989 a 1990 byl nejmenší a je také mladší než ostatní dva. Šlo o zlomky předmětů, které mohly sloužit pouze jako surovina k recyklaci a výrobě jiných bronzových nástrojů.

Zdaleka největší poklad odhalil náhodou v roce 2012 detektorář, který nález archeologům nahlásil. V keramické amfoře bylo 850 předmětů. Nejčastěji ozdob: náramků, spirálovitých nápažníků a jehlic. Objevily se tu také nástroje jako srpy, sekery, dláta a nože. Nechyběly zbraně, části hrotů kopí, zlomky dýk či mečů. Zajímavostí je, že část nástrojů i ozdob byla záměrně pokroucená a deformovaná.

Celkem se tu našlo okolo 40 kilogramů takových předmětů.

„Už jen hodnota materiálu je obrovská,“ podotkla Hnilová. „A historická hodnota? Samozřejmě nevyčíslitelná,“ usměje se.

Kolegyně z Muzea Kroměřížska se shodnou, že trojice pokladů nemusí být konečné číslo. Je možné, že další bohatství se dále skrývá pod povrchem. Ale klidně se mohlo stát, že některé poklady si odtud už odnesli nálezci, kteří nebyli tak poctiví, aby je nahlásili a odevzdali.

„Samozřejmě Hradisko je v hledáčku lovců pokladů. A když zdůrazníte, že jde o kulturní lokalitu, kam se opravdu nesmí, je zájem ještě větší,“ uvědomuje si Daňhelová.

„Naštěstí ve vesnici žijí uvědomělí občané, kteří jsou schopní v případě nějakého nájezdu těchto lovců zavolat policii,“ poznamenala Pěluchová.

Archeoložky tvrdí, že okolo celé lokality se stále vznáší velké množství otázek. Odpovědi na všechny by podle nich nepřineslo ani několikaleté systematické prokopání celé lokality. Udělat takový výzkum by stejně nebylo možné. Navíc řadu artefaktů nenávratně poničila hluboká orba při nešetrném hospodaření na polích během socialismu.

Přesto se pozornost odborníků k tomuto magickému místu obrací dodnes.