„Chceme dosáhnout zrychlení cirkulace knih. Lidé by měli vědět, že na konkrétní knížku někdy čeká další zájemce,“ řekl Jan Kaňka, ředitel Krajské knihovny Františka Bartoše. „Pozdní vracení je bohužel běžná věc, někdo to bere například jako formu sponzoringu a nevadí mu, že zaplatí peníze navíc.“
Dosud provinilci platili za každý měsíc, kdy si knihu ponechali nad rámec stanovené doby. Nyní knihovna přechází na penalizaci podle jednotlivých dnů a počtu vypůjčených publikací. Půjde o dvě koruny za jeden dokument a jeden den, děti do 15 let platí polovinu.
„Někteří lidé ani nevědí, že si mohou výpůjčky prodloužit ve svém online čtenářském kontě. Sedm dnů před koncem výpůjční doby navíc dostanou informační e-mail a knihy lze vrátit v jakékoliv pobočce ve Zlíně,“ zmínil Kaňka.
Podobný systém zvažovala od ledna zavést také knihovna ve Vsetíně, nakonec od toho ale ustoupila. „Když jsme si dělali propočty, vyšlo nám, že finančně bychom si příliš nepolepšili a spíš bychom tím naštvali čtenáře,“ vysvětlila tamější ředitelka Daniela Divínová.
Knihovny bojují o návrat čtenářů, vsázejí na kulturu i lidský kontakt |
„Proto jsme pouze mírně zvýšili zpozdné od druhého měsíce. Celkově ale s tím velké potíže nemáme, většina lidí reaguje na předupomínky, které jim zasíláme ve chvíli, kdy se blíží termín vrácení.“
Platba za každý zpožděný den dříve fungovala v Knihovně Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti. „Někdy to však vyskočilo na vysokou částku a pak byl stejně problém ji z provinilců dostat. I proto jsme to zrušili. Máme klasické upomínky, jejichž cena pokrývá náklady s tím spojené, a docela to funguje,“ konstatoval šéf knihovny Radovan Jančář.
V Kroměříži zvedli sazbu už od února, stále však penále počítají podle měsíců. „Zdražují poštovní platby a máme další náklady, i proto jsme upravili ceník za pozdní vrácení,“ uvedla ředitelka Knihovny Kroměřížska Šárka Kašpárková. „Předupomínku posíláme zdarma e-mailem či esemeskou a čtyři z pěti lidí pak knihy vrátí. Po třech měsících už putuje doporučený dopis,“ dodala.
Hříšníci se hájí různě. Někdo říká, že knihu ztratil a pořád se ji snaží najít. Jindy čtenář tvrdí, že publikaci již vrátil a není jeho chybou, že v systému je uvedena jako nevrácená. Což ale neobstojí.
Knihy nejčastěji poškodí psi, víno a vana
„V řadě případů ale za pozdním vrácením bohužel stojí laxnost či neochota. Přitom vždy se dá domluvit. V případě ztráty knihy čtenář buď zakoupí stejný titul a stejné vydání, nebo se vypořádáme finančně,“ podotkl Kaňka.
Zatímco ceny knížek rostou, v případě ztráty je dotyčný povinen zaplatit cenu, za niž knihovna daný titul koupila. Což je u knih pořízených před 20–30 lety jen symbolická částka. A platí to i pro zničené nebo poškozené publikace.
„Pejsci, červené víno a vana. To jsou, aspoň jak se říká, nejčastější příčiny poškození knížek,“ prohodil Jančář. Podle něj se dá pochopit, že někomu nestačí měsíc na to, aby knihu přečetl. „Například Bílá voda od spisovatelky Kateřiny Tučkové, což je teď velmi populární titul, má sedm set stránek a není to jednoduché čtení,“ poznamenal.
Právě Tučková či Mornštajnová patří mezi osvědčená jména, o něž je v knihovnách zájem a tvoří se na ně fronta. O to větší problém je, pokud si někdo právě tento titul nechá doma třeba půl roku.
„Výhodou je mít dostatek peněz na nákup knihovního fondu, pak lze u podobného titulu pořídit několik vydání a dostane se na více čtenářů,“ dodala Divínová.
