Představení Ženy na pokraji nervového zhroucení bude mít premiéru na konci dubna. Timko v něm ztvární roli Taxikáře v alternaci s hercem Radovanem Králem.

„Neviděl jsem filmovou předlohu španělského režiséra Pedra Almodóvara ani představení v brněnském divadle. Ale jsem vděčný, že do toho jdu jako nepopsaný papír, nejsem nikým ovlivněný a alespoň to bude osobité a originální,“ prohlásil frontman kapely No Name.

Jak k této poměrně nezvyklé spolupráci vás a zlínského divadla došlo?
Jako vysokoškolský pedagog, který učí umělecké předměty na Akademii umění v Banské Bystrici, je žádoucí, abych působil také v profesionálním kamenném divadle. Tak jsem zavolal do Zlína, protože tady mám kamarády. Oslovil jsem je s tím, že jsem takzvaně „volný hráč na trhu“, jestli by mne nechtěli. Nakonec jsme si s Patrikem Lančaričem někdy v polovině loňského roku řekli, že by to mohlo být celkem sexy. A když bude nějaká šance, tak se domluvíme na spolupráci. A podařilo se. Je mi ctí být součástí tohoto divadla.

Poprvé vás tedy diváci uvidí na českých divadelních prknech?
Ano. U nás je u hostujících herců napsáno A. H. ako hosť, u vás je to J. H. jako host. Ještě v životě jsem nebyl J. H.

Na Slovensku však herecké zkušenosti máte, je to tak?
Naposledy jsem hrál v divadelním představení Móric Beňovský ve Státním divadle v Košicích. To byl vysoký, krásný, vysportovaný, černovlasý muž. Ale toho jsem nehrál, hrál jsem zrádce Stěpanova. V rámci muzikálů se ale pohybuji celý život. Například ve hře Cyrano z předměstí v Košicích, Beatles v Prešově, Cikáni jdou do nebe ve Zvolenském divadle. Mám rád i tento žánr.

Přece jen, není rozdíl hrát divadlo a koncertovat?
Je, ale myslím si, že to je jen jiná zručnost. Když se podaří dát to do kvality, tak to ovládáte. Věřím, že se mi to podaří. Vždy je to práce s divákem a zdravá nervozita je vítaná. Když jste připravený, je vlastně jedno, jestli vystupujete v divadle nebo na koncertu.

V představení budete hrát, zpívat, tančit. Máte z něčeho obavy?
Nemám z ničeho strach. Mám vůči tomu respekt. Lidé kolem mne jsou velcí profesionálové v této branži. Byl bych rád, kdybych je nezklamal. Beru to jako krásnou výzvu. Žiji v přesvědčení, že když člověk dosáhne nějakého cíle, tak tento cíl znamená nový start. Doteď to tak fungovalo i v kapele. Těším se na to a velmi.

Je vám toto představení něčím blízké?
Je to muzikál plný temperamentu a my na východním Slovensku jsme známí tím, že k temperamentu máme blízko. V muzikálu Cikáni jdou do nebe jsme měli i Romy, se kterými jsme představení konzultovali, a ti mi říkali, že jsem jediný, kdo je skoro jejich. Takže ten temperament asi v krvi mám. Muzika je nádherná, autor hudby je sám výborný zpěvák, klávesák, vystupuje na jazzových festivalech.

Budete hrát a zpívat slovensky?
Text je kompletně v češtině, takže budu hrát i zpívat česky. Mám už domluvenou logopedku, abych váš krásný jazyk neprznil a naopak z něj vytěžil. Navíc už nějaké zkušenosti mám. Jako kapela jsme třeba dělali titulní píseň pro film Poslední aristokratka s názvem I prokletí může být štěstí. Myslím, že když má muzikant dobré ucho, tak se s tím dokáže poprat.

Oslovil jste i jiná divadla?
Ne. Košice jsou blízko, za tři a půl hodiny jste ve Zlíně. Ale také tady mám kamarády a jako kapela ve Zlíně tradičně startujeme turné. Třeba jediný adventní koncert v loňském roce v Česku a na Slovensku byl ve Zlíně. Je to podle nás prostě nádherné místo pro život. Jsme tady jako doma. I když jdete městem, jsou tady parky, potkáváte tady místní obyvatele, kteří fungují v prostoru. Jen se těšíme, až tady propojí dálnici.