Podvečerní slunce dopadá mezi náhrobky a místu posledního spočinutí mnoha generací holešovských Židů dodává patřičné tajemno. Vítr si hraje s papírky na hrobě jednoho z největších myslitelů židovského národa, rabína Šacha, který žil v letech 1621–1663.
Dali je sem Židé z celého světa, kteří k jeho hrobu přijíždějí žádat o radu či pomoc.
„Lidé si obvykle myslí, že tam jsou napsaná přání, ale tak to není. Jsou tam jména osob, které potřebují Šachovu přímluvu,“ vypráví správce holešovské synagogy Vratislav Brázdil.
Sám tam lístek se jménem nesl už mnohokrát.
„Stane se, že mi zavolají lidé, třeba i ze zahraničí, a požádají, abych tam lístek se jménem položil, protože nemohou přijet,“ vysvětluje.
S takovou prosbou se na něj několikrát obrátil třeba i jeden z Šachových potomků, 70letý pán žijící v New Yorku.
 |
Celé rabínovo jméno zní Šabtaj ben Meir ha-Kohen. Holešov byl jeho posledním působištěm, tady jej pochovali a z jeho hrobu se stalo poutní místo. Narodil se ale v Litvě, roku 1621. Tedy před rovnými 400 lety.
Proto se nyní v ulicích Holešova objevily výstavní panely, které připomínají nejen rabínův osud, ale také historii kdysi početné židovské komunity.
„Jsou na nich například židovské pověsti, informace o holešovských židovských památkách, díle rabína Šacha i dalších významných osobnostech,“ popsala mluvčí města Hana Helsnerová.
Židovská historie ve městě je živá
Organizátoři je umístili především na území někdejšího židovského města. Přirozeně tak zájemce vedou do míst, v nichž se příběhy popsané na panelech odehrávaly.
Z náměstí Dr. E. Beneše vede trasa přes náměstí svaté Anny, skrze zámek, kolem kovárny, židovského hřbitova a synagogy. Končí na náměstí Svobody. Všechna stanoviště jsou zakreslena v mapě, která je na každém panelu.
Přestože zdejší komunita zanikla během nacistické éry, jejíž vyhlazovací tábory přežilo jen několik málo židovských obyvatel, její historie je stále živá. Dokazují to i obrázky dětí z místní základní umělecké školy. Ty doplňují výstavní panely a navozují pocit, že ikonická postava dějin město dosud neopustila.
Tajemná studovna v prvním patře synagogy
Vždyť tady stále má i studovnu v patře staré synagogy. Je v ní stůl, židle a mnoho historických knih. Většina se týká Šacha, především jeho komentářů k základnímu souboru židovského práva. Nejstarší vydání, které v Holešově chovají jako oko v hlavě, pochází z roku 1677.
Právě tímto dílem se zásadním způsobem zapsal do dějin. Bylo mu pouhých 24 let, když je vytvořil a získal si respekt mnohem starších myslitelů. Komentáře psali i další rabíni, slouží k tomu, aby se dalo právo aplikovat na každodenní situace, do kterých se lidé dostávají.
Šabtaj ha-Kohen, známý jako rabín Šach.
Šachovy myšlenky však měly neobvyklou hloubku, a proto je nezřídka označován za génia. Jeho dílo je aktuální i dnes. Stal se i členem elitní společnosti dvaceti nejvýznamnějších učenců židovského národa. Ta zahrnuje osobnosti napříč devíti staletími.
„Pravda ale je, že nevíme, zda místnost jako studovnu opravdu využíval. Je to možné, ale ne doložené,“ vysvětluje Brázdil. „S naprostou jistotou víme o dvou věcech uvnitř synagogy, kterých se Šach osobně dotýkal.“
Jsou to dveře do hlavního sálu. Dendrologický průzkum dřeva totiž prokázal, že pocházejí z roku 1605, tedy ještě z doby před Šachovým narozením. Původní je i umyvadlo v předsíni, ve kterém si rabín myl ruce před udělením požehnání.
Dochovala se pověst o dceři Ester
Šabtaj ben Meir ha-Kohen se narodil do rodiny rabína v litevském Vilniusu. Jeho otec dbal na to, aby se chlapci dostalo kvalitního vzdělání, a syn zase projevoval píli a zájem. Přání otce vyslyšel, stal se rabínem. Kromě toho ohromil svět svou knihou, založil rodinu, stal se členem rabínského soudu v rodném městě.
Pak ale zasáhlo do jeho života Chmelnického povstání, stejně jako do životů dalších Židů v Litvě. Krutě a nemilosrdně. Jeho výsledkem byly statisíce mrtvých a velké množství vyhnanců. Také Šach s rodinou opustil Litvu a v roce 1655 dorazil na Moravu.
Dodnes se dochovala pověst o jeho dceři Ester. Ta se rodině během nepokojů ztratila a ujal se jí polský král. Ačkoliv ji vychovávali v lásce a vedli ke křesťanské víře, malá dívka měla v paměti zásady svého otce a držela se odkazu předků. Její síla a odhodlání vytrvat ve víře se staly legendou, která si zaslouží dobrý konec, po letech se s otcem, kterého od dětství považovala za mrtvého, znovu shledala.
Synagoga se opět plní vybavením i knihami
Šacha cesta dovedla až na Moravu. Nejprve působil jako rabín ve Strážnici, potom v Holešově, který se díky němu stal střediskem židovské vzdělanosti. V Šachově díle pokračoval i jeho nástupce, rabín Moses Jehuda Loeb Zunze.
Šachova synagoga v Holešově sloužila nějakou dobu jako skladiště. V poslední době se ji podařilo znovu vybavit.
Synagoga dodnes nese Šachovo jméno, zároveň má přívlastek stará. Před koncem 19. století totiž ve městě postavili novou synagogu, majestátní budovu podle návrhu uznávaného architekta Jakoba Gartnera. V té původní se pak scházela jen část ortodoxních věřících, později sloužila třeba jako skladiště. Díky tomu ale přečkala okupaci, zatímco nová synagoga lehla popelem v roce 1941.
Veškeré vnitřní vybavení, které bylo možné odnést, zmizelo. Dochovalo se jen umyvadlo. Teprve v posledních desetiletích se podařilo postupně znovu vybavit modlitební prostor vším potřebným, úctyhodně se plní také knihovna.
