Mnohým to může připadat jako legrace, ale výkony některých soutěžících nelze neobdivovat. U menších děvčat je to sice spíše zábava, ale ta starší už dosahují úctyhodných výkonů.
„Lidé si myslí, že to je jako nic, že je to sranda, ale zkuste si to přeskočit,“ řekl Roman Martinek z Napajedel, který závody pomáhal organizovat. Jeho dcera Adéla byla jednou ze soutěžících.
„Když ji to před dvěma lety chytlo, jeli jsme se podívat na závody ve sportovní hale ve Zlíně. Pak jsme hledali nějaký klub, kde by se tomu mohla věnovat, a objevili jsme Kvasice,“ dodal.
Kvasický spolek hobby horsingu je jediný v kraji. „Na Moravě jsme opravdu jedni z mála. Snad jen nějaké domy dětí a mládeže se tomu věnují jako volnočasové aktivitě, ale nikoliv takto na soutěžní úrovni,“ podotkla sedmnáctiletá Kristýna Foldynová z Kvasic.
Právě ona stála za rozmachem tohoto sportu v obci. „Začala jsem ve třinácti letech a pořád mě to baví. Jela jsem na své první závody a pak jsem přemlouvala tátu, že bychom měli soutěž udělat také. A on se pro to úplně nadchl. Udělali jsme naše první závody a on hned objednal halu na další,“ popsala začátky klubu.
S atrapou koně přeskočí téměř metr a půl. Na hobby horsing nedá dopustit |
Foldynová v současnosti patří k nejúspěšnějším českým závodnicím. Už dvakrát reprezentovala republiku na mezinárodním šampionátu ve Finsku, které je kolébkou tohoto sportu.
„Byl to obrovský zážitek, akce na profesionální úrovni. Zajímavé je, že tam hodně závodí starší holky, já jsem tam patřila k těm mladším. U nás jsem naopak ve svých sedmnácti jedna z nejstarších.“
Dnes má kvasický klub přes dvacítku členů. Pravidelně závodí kolem patnácti děvčat, jediný chlapec je mezi nimi výjimkou. „Kluky v tomto sportu najdete jen v těch nejmladších kategoriích, jinak je to doména dívek,“ řekl otec Kristýny Pavel Foldyna, hlavní organizátor závodů.
Rekordní skok je 152 centimetrů
Spolek pořádá vlastní pohár, který sestává z pěti nebo šesti závodů během sezóny. V chladnějších měsících se konají obvykle v kvasické sokolovně, v létě venku pod otevřeným nebem.
Díky zálibě v konících se tak mladé holčičky dostanou k pohybu na čerstvém vzduchu. Tento na první pohled zvláštní koníček je také může později přivést k jízdě na skutečných koních nebo ke klasické gymnastice a parkuru, což jsou sporty hobby horsingu velmi blízké.
Fenomén hobby horsing. Na neživých koních se nadšenci prohánějí i volnou přírodou |
Hobby horsing vznikl ve Finsku někdy po roce 2005. Později se začal šířit po celé Evropě a v posledních letech také v Česku. Obdobně jako ježdění se skutečnými koňmi se dělí na několik disciplín, jako je parkur, drezura, westernové ježdění nebo skok mohutnosti.
Ten patří k divácky nejoblíbenějším a spočívá v překonávání co nejvyšší překážky, kterou jezdkyně nesmí shodit. Světový rekord, který padl v Česku, je úctyhodných 152 centimetrů.
Jezdí se s malou plyšovou atrapou koňské hlavy na tyčce. V jedné ruce závodnice drží tyč s hlavou koníka a v druhé otěže. Když je pustí, dostává trestné body.
Každý koník má mít jméno
„Hlava má minimální váhu 350 gramů včetně tyčky, ale někteří koně mohou mít i kilo a půl. Průměr tyčky nesmí být menší než 15 milimetrů,“ upřesnila závodnice Foldynová.
Těmto koníkům se říká hobbíci. Vyrábí je specializované firmy, ale některé závodnice si dělají své vlastní. Nebo si je aspoň zdobí.
Kristýna jich má pět. Na každou disciplínu se hodí jiná velikost koníka. „A každý musí mít své jméno, bez toho to nejde,“ usmála se.
