„To nakonec nevyšlo, ale ani jsem s tím moc nepočítal. Můj obor je fyzika,“ usmíval se po vyhlášení výsledků.
Za sebou měl v tu chvíli dva soutěžní dny celostátního finále, které se po šestnácti letech vrátilo do Zlína. Organizovalo jej zmíněné gymnázium a Fakulta aplikované informatiky Univerzity T. Bati. Soutěž měla dvě kategorie: matematiku a programování. Ve Zlíně se tak sešlo sedm desítek účastníků.
Prvních deset z celostátních kol se zúčastní výběrového soustředění. Odtud vzejde tým, který pojede v červenci reprezentovat Česko do Japonska. „V případě fyziky je princip stejný, také mě čeká kemp, ale předpokládám, že první tři svá místa obhájí,“ vysvětlil Javora, který skončil v celonárodním kole fyzikální olympiády na druhém místě se stejným bodovým ziskem jako vítěz.
Na mezinárodní kolo se těší, a nejen proto, že je v Japonsku, kam se chce podívat. Zná zadání úkolů z minulých let a ví, že je dokáže vyřešit. „Jsou to pěkné úlohy, samé praktické věci, při kterých se musí odvozovat vztahy a pracovat s nimi. Jde to hodně do hloubky znalostí,“ vypráví. Limitující může být jen časový limit na řešení.
V červenci už bude mít po maturitě a zatím sice míří na Univerzitu Karlovu, láká ho ale studium v zahraničí. „Jako obor jsem si vybral fyziku obecně. To mi vyhovuje, protože si specializaci můžu vybrat až později. Nerad bych skončil u čistě teoretické fyziky, kde je spousta chytrých lidí, ale pro to, na čem pracují, teď nemáme aplikace,“ uvažuje Javora.
Více ho láká hledat řešení problémů, která mohou společnost v nejbližší době posunout dál. „Máme různé problémy v energetice, kde je potřeba jasné řešení. A velmi mě zajímá umělá inteligence. Za poslední roky udělala velký pokrok a nyní se jeví jako klíčová věc.“
Fyzika je natolik univerzální, že ji uplatní v mnoha sofistikovaných oborech. A čím jej vlastně uchvátila? „V hodinách není prostor všechno vysvětlovat do hloubky. Řekne se, že věc je takto a takto se aplikuje. A to mě štvalo, chyběly mi souvislosti,“ vypráví Javora.
Začal tak hledat a odvozovat vztahy mezi jevy. „Potřeboval jsem to pochopit, aby tam nebyla mezera,“ usmívá se. Za mimořádně nadaného se nepovažuje. „Nějaké nadání člověk potřebuje, ale kdyby tomu jiní věnovali tolik času jako já, dostali by se na stejnou úroveň, i když si to třeba nemyslí,“ věří.