Centrem předvánočního shonu byl Obchodní dům, dříve Prior. Pro obyvatele tehdejšího Gottwaldova představoval hlavní nákupní místo, kde byla pohromadě nejpestřejší nabídka. „Byl to obchodní dům plný všeho, co tehdy existovalo. Zároveň ale i plný lidí,“ vzpomíná historik a bývalý ředitel zlínského archivu Zdeněk Pokluda.
Prior měl pět prodejních pater a v době adventu se po jeho širokém schodišti valily davy lidí nahoru i dolů. Dva menší výtahy a jeden větší s obsluhou nemohly takové zástupy pojmout.
V suterénu byla prodejna nábytku, v přízemí velká samoobsluha s potravinami, bufety a rychlé občerstvení. Další patra patřila konfekci, textilu, sklu, porcelánu, elektrospotřebičům, hračkám, knihám nebo sportovním potřebám.
Symbol nedostupného luxusu
Úplně nahoře byl Tuzex – obchod, který přitahoval nejen zákazníky, ale i zvědavé pohledy. Byl totiž symbolem nedostupného luxusu. Platilo se v něm výhradně bony, tedy speciálními poukázkami používanými k nákupu nedostatkového a západního zboží.
„Francouzské koňaky, anglická whisky, lepší elektronika, to všechno byly věci, na které se běžně nedosáhlo,“ říká Pokluda.
V listopadu a prosinci do Tuzexu mířili lidé, kterým se podařilo našetřit si bony. K tomuto platidlu se dostali většinou jen ti, kteří pracovali v zahraničí. Jinak je mohl našinec získat na černém trhu. Kdo bony neměl, mohl se v Tuzexu pouze trochu smutně rozhlížet.
Fronty, kam se podíváš
Jenže ani peníze nebo bony nezaručovaly úspěch. Advent v 70. a 80. letech byl především obdobím front. Stály se na oblečení, knihy, drogerii, potraviny i spotřební zboží.
Vánoční výloha byla vrcholem naší práce, říká aranžérka Zatímco dnes zboží prodává zejména internetová a televizní reklama, za normalizace to byly výlohy obchodů. Zvláště před Vánocemi, které byly vrcholem práce aranžérek a pracovníků propagace. Ve zlínském obchodním domě Prior bylo dvanáct několikametrových výloh, jejichž výzdoba se chystala už od podzimu. Podíleli se na ní výtvarníci, dekoratéři i písmomalíři. „Museli jsme vytvořit hezkou vánoční atmosféru, aby k nám zákazník přišel a nakoupil. A mělo to skutečně vliv – lidé se u výloh zastavovali a vybírali,“ líčí Hana Brázdilová, která v Prioru pracovala jako aranžérka téměř třicet let. „Zdobili jsme také interiér obchodního domu, v jehož přízemí byl krásně nazdobený vánoční strom.“ Výloha se musela před adventem vyklidit a návrhář vymyslel dekorace. Aranžérky pak měly práci s tím, aby se stala malým svátečním divadlem. „I když zboží nebylo tak pestré, výloha musela dobře vypadat,“ říká další aranžérka z Prioru Jana Daňková. „Zboží jsme neustále doplňovali, protože lidé chtěli to, co viděli ve výlohách. Zdálo se jim, že to vypadá lépe než ve skutečnosti.“ Výlohu zdobily velké baňky a polystyrenové vločky. Často tam byla stříbrná drť, nechyběly „květinové fantazie“, jak se tehdy říkalo, nebo umělé vánoční stromky. Používaly se světelné řetězy a přidávaly nápisy, většinou neutrální přání hezkých a klidných svátků a Nového roku. Před Vánocemi se nedělala politická agitace ani nebylo možné připomínat křesťanský původ Vánoc. „Za výlohou nemohl být betlém, ale byly tam hvězdy,“ shrnula Daňková. Tím, že byla výzdoba apolitická, měli výtvarníci volnou ruku. Výzdoba výloh se dostávala i na veletrhy do zahraničí, kde měli českoslovenští aranžéři dobré jméno. |
„V osmdesátých letech se stály řady snad na všechno. Dokonce i na žárovky,“ vzpomíná zlínský kronikář a bývalý dlouholetý pedagog Bohumil Galásek. „Brali jsme to jako realitu, i když špatnou.“
Fronty navíc často končily zklamáním. Zboží nedorazilo, nebo bylo schované „pod pultem“. Právě podpultový prodej byl běžnou praxí. Lepší kabáty, kosmetika, knihy i gramodesky si prodavačky odkládaly pro příbuzné a známé.
„Člověk stál hodinu ve frontě a pak se dozvěděl, že zboží už není. Manželce nabídli tři kabáty. A tím výběr skončil,“ popisuje Galásek. „Když jdu dnes do obchodu, pořád žasnu nad tím, co všechno se prodává a kupuje. My starší si to uvědomujeme, ale mladší už to berou jako samozřejmost.“
Barevná televize
Dárky se proto vybíraly podle toho, co se podařilo sehnat. Převažovaly praktické věci. Muži sháněli rádia, gramofony a především televizory. Když se v 80. letech objevily barevné televize, šlo o mimořádně žádané zboží.
„Barevná televize stála kolem dvanácti tisíc korun, přitom můj plat byl asi tři tisíce. Muselo se dlouho šetřit,“ říká Pokluda. Navíc bylo nutné těžký přístroj odvézt domů často veřejnou dopravou. „Televizi jsem vezl trolejbusem a podkládal ji botami, aby se nepoškodila.“
Ženy dostávaly kosmetiku, parfémy nebo textil. Luxusní značky byly vzácností. Aspoň před Vánocemi přišly nějaké dodávky, na které se potom stály dlouhé fronty a o jejichž příchodu si lidé šeptali.
A ještě jedno zboží bylo v kurzu: literatura. „Snad neexistoval stromeček, pod kterým by nebyla kniha,“ vzpomíná Galásek.
Čtení bylo levné, dostupné a mělo velkou hodnotu. Fronty se stály na tituly Bohumila Hrabala či Vladimíra Párala. Každý čtvrtek, kdy do knihkupectví dorazily novinky, se před výlohami tvořily dlouhé řady. Některé knihy vycházely jen ve slovenštině a lidé je i tak bez problémů četli.
Ovoce bylo na příděl
Samostatnou kapitolou bylo shánění jižního ovoce. Banány, mandarinky nebo pomeranče nebyly během roku k dostání a před Vánocemi se prodávaly často na příděl. Člověk si jich mohl koupit třeba jen kilo. Čtyřčlenná rodina se proto postavila do fronty čtyřikrát. Ovoce mělo téměř slavnostní hodnotu a děti si ho často schovávaly na sváteční dny. Jenom na konci roku byly k mání například ananasy.
RETRO: Děda Mráz a zvonící stromek. Jak jsme slavili Vánoce za socialismu |
Vedle Prioru hrály roli i další obchody. Třeba ASO (Ander a syn Olomouc) v Soudní ulici, kde se prodávaly potraviny, drogerie, hračky i textil. Tržnice s velkoprodejnou obuvi státního podniku Svit, která byla cílem nákupů z celého města. Nebo vyhlášená Jednota na cestě směrem k Vizovicím, která dokázala zajistit lepší potraviny i vánoční sortiment.
Na náměstí Míru byly potraviny, řeznictví, železářství či prodejna gramofonových desek. V přilehlé Rašínově ulici prodejna Luxus s oblečením. Keramické či textilní dárkové věci nabízelo Dílo na rohu naproti dnešní Komerční banky.
První stánky s vánočním zbožím
Vánoční stromky se prodávaly na koupališti Baťák, kapři u radnice a na dalších místech po městě. „Nebyly svázané a většinou to byly smrčky. Až později se objevovaly borovičky, jedličky byly spíše jen mimořádně,“ vybavuje si Galásek.
OBRAZEM: Před 70 lety komunisté schválili změnu Zlína na Gottwaldov |
Ulice byly ve srovnání s dneškem tmavé, výzdobu tvořily hlavně neonové nápisy a dekorace ve výlohách. Vánoční osvětlení v dnešním slova smyslu se začalo objevovat až po roce 1989.
V 70. a 80. letech na náměstí Míru vznikaly první stánky s vánočním zbožím, které nabízelo i nedaleké tržiště Pod Kaštany. Na náměstí stával nazdobený vánoční strom. Menší stromy lemovaly chodník před Priorem, před nímž stával ve směru od Velkého kina jeden větší.
Přes všechny nedostatky měly svátky podle pamětníků silnou atmosféru. Lidé se více potkávali, navštěvovali a trávili čas společně. „Hodně jsme se naběhali, abychom něco sehnali, ale měli jsme z dárků větší radost. Dnes mají lidé víc peněz a víc věcí. Tehdy měly Vánoce jinou váhu,“ uzavírá Pokluda.
„Jestli se ovoce dostane na každého, to nevím“ Fakt, že některé zboží bylo i koncem 80. let nedostatkové, zmiňoval také tehdejší tisk, zejména Naše pravda. Náměstek gottwaldovského odštěpného závodu Zelenina Brno Vlastimil Fiurášek ve vydání ze 6. prosince 1985 sliboval, že by ohledně tuzemského ovoce a zeleniny problémy být neměly. „V současné době máme připravenou dostatečnou zásobu, takže ani pomeranče by letos na vánočním stole neměly chybět,“ snažil se být optimistický. „Jestli se dostane na každého, nevím, ale v každém případě je nabídka ve srovnání s předcházejícími lety objemově na vyšší úrovni,“ uvedl. Na otázku, proč se tvoří fronty, odpověděl, že je to „tak trochu vypěstovaná nedočkavost lidí, která je způsobena tím, že jižního ovoce je na našem trhu, i přes velkou snahu, přece jen stále nedostatek“. A situaci analyzoval dál. „Zaoceánské zásilky chodí nepravidelně, a tak, když se toto zboží objeví, je ihned středem zájmu kupujících. Kdybychom jej mohli běžně a pravidelně do maloobchodní sítě dodávat, fronty by z tohoto důvodu jistě nebyly. Ale tuto skutečnost my nemůžeme ovlivnit,“ vysvětlil Fiurášek. Snad narážel na to, že svět byl tehdy rozdělený na západní a východní blok. Apeloval také na lidi, aby se spokojili s málem. „Nerozumně skupovat znamená pro ty druhé nedostatek,“ vzkázal Fiurášek. Zmiňoval rovněž špatnou kvalitu brambor a podnikového vozového parku, který tvořily „zaplachtované avie“, takže hrozilo nebezpečí „nachlazení zboží, zejména banánů“. Upozornil, že by teplota při jejich skladování neměla klesnout pod 10 stupňů. Pokud se to nepodaří, zčernají. „Loni nám pomohli v ČSAD a pevně věřím, že když bude potřeba, pomohou i tentokrát,“ dodal. |