Pod dohledem Josefa Němého přišlo stěhování z Domu umění do Kongresového centra, koncertní turné v Indii a Jižní Koreji, doprovázení slavného mexického tenora Rolanda Villazóna či stále populárnější open air koncerty u Baťova institutu.

Od Nového roku jej nahradí dosavadní manažer orchestru Tomáš Gregůrek. Neodchází přitom s lehkým srdcem.

„Práce ve filharmonii mě naplňovala a obohatila,“ netají se Němý, původní profesí ekonom. „Vždycky se objevily nějaké nové výzvy. Po dvou letech ve funkci přišlo stěhování, pak velká turné, po nich covid. Hrozně mě to bavilo, práce byla mým koníčkem.“

Máte před sebou poslední dny v roli ředitele filharmonie. Jak se vám bude odcházet?
Těžce. I mé rozhodnutí bylo těžké. Trošičku zrálo od jara. Když jsem viděl výsledky za sezonu 2023/24, že se návštěvnosti daří, říkal jsem si, že by to mohl být dobrý čas odejít na vrcholu. Samozřejmě je mi to líto, protože filharmonie mi přirostla k srdci a je to emotivní záležitost. Ale rozhodnutí jsem udělal a jsem rád, že jsem ho dokázal udělat.

Co říkáte na svého nástupce?
Těší mě, že jím bude stávající manažer orchestru, pan Gregůrek. Vybral jsem si ho jako manažera orchestru po půlroce svého fungování na místě ředitele. Spolupracujeme, kontinuita by mohla a měla být zachována. To je hodně důležitá věc. Ale samozřejmě půjde vlastní cestou, to jinak nejde.

Villazón zpívá se zlínskými filharmoniky, operní hvězdu doprovodí i ve Vídni

Za vašeho ředitelování se filharmonie stěhovala z Domu umění, dnešního Památníku Tomáše Bati, do Kongresového centra. Považujete to zpětně za nejzásadnější okamžik v historii orchestru?
Myslím si, že ano. Pomohlo to výrazně zvýšit kvalitu. Snažili jsem se ji zvyšovat od začátku. Měl jsem přitom takové štěstí, že od 2006 byl šéfdirigentem Jakub Hrůša. Byla to jeho první šéfdirigentská štace v 25 letech. Pochopili jsme se a Jakub začal velmi radikálně měnit orchestr. Třetina hráčů musela odejít, nastoupili mladí hráči. Já tento trend nejen podporoval, ale pak praktikoval i po jeho odchodu.

Co bylo na stěhování nejtěžší?
To je těžká otázka. Ale když nad tím přemýšlím, řekl bych, že takový konzervatismus. Orchestr, filharmonie je strašně konzervativní, což je dobře. Držíme tradice, jsou tu návyky, zvyky. Orchestr měl velmi krásný vztah k Domu umění ve smyslu, že tam hrál celý život a teď musel někam jinam. Panovala trochu obava, jak to bude všechno fungovat, museli jsme je přesvědčit. Ale během krátké doby jsme na Dům umění všichni rychle zapomněli. Nové prostředí nás okouzlilo. Jednak akustikou, také tu máme jedno z nejkvalitnějších zázemí pro hráče v Česku. Díky Kongresovému centru jsme začali zvát hosty, skvělé sólisty, zpěváky. Pamatuju si, že v roce 2008 či 2009 přijela do Domu umění skvělá houslistka Gabriela Demeterová a byla z toho velmi rozpačitá. Byla tam společná šatna pro dirigenty a sólisty. Pokud se dáma chtěla převlékat, dirigenti šli takzvaně kouřit, protože tam nebylo vůbec žádné zázemí. Rozdíl jsme následně viděli i v přístupu sólistů, dirigentů. Skoro všichni se sem v drtivé většině chtějí vrátit a znovu s námi spolupracovat.

Pokud jde o sólisty, přivezli jste do Zlína Rolanda Villazóna. Považujete to za největší koncertní událost své éry?
Určitě. První turné jsme s ním měli v roce 2014, nešlo jen o koncert ve Zlíně. Tehdy byl opravdu v top světových pěvcích. Je to jméno, hvězda. Letos tu byl znovu, přijela s ním Kate Lindseyová. To je vycházející velká hvězda. Zlínské publikum časem ohodnotí, koho jsme tady teď měli.

Zlínská filharmonie změnila šéfdirigenta, zahraje v Bombaji a Kalkatě

Jak se Villazón za těch deset let změnil?
Přijde mi, že je pořád stejný. Na každém z nás se deset let samozřejmě podepíše, ale stále je přátelský. Když jsme s ním byli den před koncertem na večeři, vtipkoval, bavil společnost. Takový byl i před deseti lety. Je zábavný společník, skvělý profesionál. Co mi přijde úžasné, že na to, jaká je hvězda, je relativně skromný. Kvalita servisu a ubytování musela být z naší strany velká, ale žádné nadstandardní věci si nevymýšlel.

Jak vůbec vaše spolupráci vznikla? Je pro regionální těleso složité dostat se k tomu, aby doprovázelo operní superhvězdu?
Jde spíš o osobní záležitost a jednání s agenturami, které mají tyto světové hvězdy v portfoliu. Je i nutnost diplomaticky je přesvědčit, aby do Zlína přijeli, protože nejbližší letiště je Vídeň. Ještě před covidem, kdy Anna Netrebko byla tou největší hvězdou, jsem měl velkou ambici ji tady mít taky. Bohužel byl pro ni Zlín malý a daleko od letiště. Z jednání sešlo, ani jsme se nedostali k penězům. V tomhle si strašně cením Rolanda. Je proto fajn, když kdokoliv v oblasti kultury získá do Zlína renomované hvězdy. Zvyšuje to náš kredit.

Koncert mexického tenoristy Rolanda Villazóna s Kate Lindsey ve zlínském Kongresovém centru v doprovodu Filharmonie Bohuslava Martinů s dirigentem Guerassimem Voronkovem. (listopad 2024)

S filharmonií jste vyrazili na dvě turné do Indie a jedno do Jižní Koreje. Je to záležitost prestiže, nebo vám to víc prospělo ekonomicky?
Je to věc prestiže, určitě ne výdělku. Když zmíním první turné v Indii v roce 2016, byli jsme tam jako první české těleso po padesáti letech. Bylo to naše velké renomé, věděla o tom celá republika. Při dalším turné o dva roky později se v době našeho turné volil prezident. Využili jsme toho a hlasovali na velvyslanectví v Dillí. Zaujali jsme i mediálně. Nevěděla o nás jen odborná veřejnost, ale všichni. Pomohlo nám to otevřít dveře a dostat další nabídky na koncerty.

A je i něco, co nevyšlo?
Chybí mi dvě věci. Co se týče Evropy, koncertovali jsme hodně. Vážím si například toho, že s Rolandem jsme vystoupili na Champs Elysées. Navštívili jsme skoro všechny největší evropské koncertní haly kromě Elbphilharmonie v Hamburku. To bylo jedno mé velké přání, které se podaří 24. června příštího roku. Já už nebudu ředitelem, ale věřím, že mě pozvou. (úsměv) To bylo menší přání. Velké bylo mít turné v USA. Přece jenom Amerika je Amerika. Byť jsem měl i dost vážné nabídky, bohužel ztroskotaly. Bylo období covidu a po něm se hodně zvedly ceny letenek a nákladů. Turné v USA by pro nás bylo finančně nepřijatelné. Tam jsem se choval jako dobrý hospodář, než abychom jeli za každou cenu do Ameriky. Takže přeji filharmonii, aby se tam dostala.

Kromě pěveckých hvězd doprovázíte také ty rockové. Jak to vzniklo, a neslýcháte názory, že se tím podbízíte?
Myslím, že je to fajn ve smyslu ukázat, jak jsme výborní, že dokážeme nejen klasickou hudbu. Co si budeme povídat, většinu populace spíš zajímá populární hudba. Proto i my máme jednu z našich tří abonentních řad zcela overcrossovou a je mnoho let vyprodaná. Moje filozofie je, že na tyto koncerty, včetně rockových, přijdou lidé, kteří by nikdy na klasický koncert nepřišli. Menší část z nich pak může vyrazit i na tyto koncerty. Co se týče orchestru, část je samozřejmě hodně konzervativní a nemusí to. Ale větší část to bere. Když vystupujeme na Masters of Rock ve Vizovicích, mnozí mají číro nebo si nabarví vlasy. Jsou to showmani. A můžu říct, že mezi českými orchestry toto není pravidlem. My se dlouhodobě nebojíme.

Zmínil jste, že jedna z vašich abonentních řad je dlouhodobě vyprodaná. Jak jste na tom s návštěvností?
Držíme se v řádu zhruba 700 lidí na koncert v průměru při kapacitě 760, takže je to skvělé.

Změnila se stěhováním struktura posluchačů?
Změnil se počet. V Domě umění jsme měli návštěvnost kolem 300 až 350 lidí a je neuvěřitelné, že tady ji máme dvojnásobnou. Teď už to bereme trošku jako samozřejmost, ale struktura je pořád stejná. Mladých není tolik, co bychom si přáli. Nicméně máme dobrou spolupráci s gymnázii ve Zlíně, se středními školami a hodně nám chodí mladí. Pořádáme i výchovné koncerty, které v 50. letech vznikly ve Zlíně. Ale asi je to celoevropský problém. Teď jsme měli koncert s Villazónem v Curychu a tam bylo publikum ještě starší, než je ve Zlíně. Pod třicet let tam snad nikdo nebyl.

Pokud se ohlédnete za uplynulými sedmnácti lety, co vás osobně nejvíc těší?
Že naše zlínská filharmonie je v kraji z pohledu kultury fenoménem. Lidé k nám opravdu chodí rádi, máme kvalitní orchestr a máme velmi dobré renomé nejen v Česku, ale i v zahraničí. Jsme poměrně zadaní. Je krásné, když máte na výběr, máte hodně práce a musíte se rozhodovat, co se případně odřekne, kam orchestr půjde. To je pro mě velké zadostiučinění, že jsme na vrcholu a patříme k nejlepším orchestrům v Česku.

Pokud byste si mohl na rozloučenou vybrat, aby vám orchestr něco zahrál, co by to bylo?
Pěkný koncert už jsem měl, byl to ten vánoční. V první části byl Louskáček, kterého mám moc rád, ve druhé Rybova mše. Nepřemýšlel jsem nad tím, ale miluji především Antonína Dvořáka a jeho symfonie, na ty budu chodit rád. Budu navštěvovat dvě abonentní řady ze tří, takže tady budu skoro každý druhý týden.