Přístupné budou i objekty, které Muzeum jihovýchodní Moravy předloni zásadně proměnilo. Z původní expozice v jedné z chalup vznikl přestavbou moderní prostor mapující dějiny Ploštiny v poválečném období a v místě někdejšího amfiteátru vyrostla zcela nová budova. Nabízí expozici, která návštěvníka krok po kroku provede osudným dnem.

Obě stavby za sebou mají první sezonu, během které zájem o Ploštinu vystřelil vysoko nad očekávání. „Prodali jsme přes deset tisíc vstupenek, srovnat to se stavem před proměnou prakticky nelze,“ podotkl ředitel muzea Pavel Hrubec.

Zájem je viditelný i mimo muzeum, v místě se pohybuje mnohem více turistů a cyklistů než dřív. Kromě přírody je láká také netradiční stavba památníku. Betonový ovál, částečně zasazený do svahu, získal zvláštní cenu Stavba roku České republiky. „Návštěvnost se zvýšila prakticky okamžitě po otevření. My jsme asi kilometr pod Ploštinou vybudovali ještě vyhlídkové místo, abychom zlepšili zázemí pro lidi,“ popsal Tomáš Zicha, starosta Drnovic, do jejichž katastru Ploština spadá.

Stručně a bez ideologického návodu. Ploština dává prostor k zamyšlení

Napomohla i lepší dostupnost místa díky pokračující stavbě cyklostezky Bevlava. Ve Valašské Polance je značená odbočka na lesní cyklotrasu vedoucí na Ploštinu. Odtud zase mohou zájemci pokračovat trasou směrem na Luhačovice. „A muzeum nabízí výukové programy pro školy a další aktivity, to je také hodně znát na počtu návštěvníků,“ přiblížil Zicha.

Hned na začátku muzeum pozvalo obyvatele okolních obcí, aby jim expozici, která hodně cílí na smysly a pocity, představilo přednostně. Žádná z obcí totiž nebyla izolovaným místem, lidé v kopcích jsou od nepaměti provázaní příbuzenskými vztahy i přátelstvím. Kromě toho Ploština nebyla jediná. Stejně tragický osud o pár dnů později postihl Prlov, Vařákovy paseky a několik dalších samot. I na ně nová expozice na Ploštině pamatuje.

„Věřím, že lidé v okolí vzali nový památník za svůj. Dostali jsme velmi kladné ohlasy a byl jsem překvapený, že se nám ozvali lidé, kteří jsou s místem spojení, ale žijí jinde,“ doplnil Hrubec.

A nejenže o sobě dali vědět. „Pod dojmem z návštěvy se nám ozvalo několik pamětníků a jejich příbuzných, kteří doplnili naše informace či sbírkové fondy o mimořádně zajímavé a cenné položky,“ potvrdil jeden z autorů expozic na Ploštině Ondřej Machálek.

Na Valašsku zazní z rozhlasu tlukot srdcí, připomene vypálené obce

Muzeum tak získalo třeba písemnou pozůstalost po Rudolfu Lenhardovi, účastníkovi partyzánského hnutí a členu protikomunistické odbojové skupiny Světlana, který pomáhal s poválečným budováním domů na Ploštině a zaopatřením těch, kteří řádění nacistů unikli.

Příběh Ploštiny, na jehož konci bylo osmadvacet křížků a bezbřehé zoufalství přeživších, vypráví o působení partyzánské skupiny v okolních lesích, o pomoci pasekářů, dvou zrádcích a těžko pochopitelné brutalitě vojáků, jejichž armáda prohrávala válku.

„Nepršelo a bylo oblačno. Lidé stáli a dívali se k Ploštině. Báli se,“ popsal před časem pamětník Stanislav Machů. V dubnu 1945 jako devítiletý školák stál společně s dalšími lidmi na cestě v Drnovicích a díval se, jak z Ploštiny stoupá dým. I jeho blízcí tam nahoře zahynuli.