„Je to jedna z největších historických událostí našeho města a my se to snažíme veřejnosti připomenout. Přirovnal bych to k summitu nejdůležitějších světových státníků té doby. Je to důkaz, že v 19. století hrála Kroměříž mimořádně důležitou roli,“ uvedl kroměřížský radní Jiří Kašík.
Tuto významnou událost si v Kroměříži připomněli v neděli 21. září průvodem ulicemi a programem na náměstí. Samozřejmě nechyběl rakousko-uherský mocnář a ruský car. Vedle Františka Josefa I. nechyběla ani jeho manželka, populární císařovna Sisi. Zároveň se v ulicích představily vozy účastníků Mezinárodní soutěže tradičních zápřeží, která ve městě o víkendu probíhala.
Skutečné setkání vladařů se odehrálo ve dnech 25. a 26. srpna 1885 a přípravy i samotný průběh odpovídaly jeho významu. Celé město i zámek se oděly do slavnostního hávu, do Kroměříže se sjely davy lidí, úředníků, spolků, novinářů, ale také množství vojáků, četníků a tajných policistů.
Byla to velká sláva. „Kroměříž se do evropských dějin zapsala dvakrát, jednak to byl říšský sněm v letech 1848 až 1849, což je obecně známá a věc, ale teprve před pár lety se nám podařilo vytáhnout na světlo tuto druhou událost, při které se tady v roce 1885 setkali dva významní vladaři své doby,“ vysvětlil hlavní organizátor nedělní akce Evžen Petřík
Město událostí v roce 1885 skutečně žilo a bylo celé vyzdobeno prapory a květinami. Postavila se 18 metrů vysoká brána na mostě přes řeku Moravu, která vladaře vítala. „Je neuvěřitelné, kolik peněz bylo kvůli tomuto krátkému třídennímu setkání investováno.“
OBRAZEM: V Kroměříži se znovu po 130 letech setkali císař s carem |
Kroměřížský arcibiskupský zámek se musel na popud císaře značně upravit. „Stálo to 500 tisíc zlatých, což tehdy byla ohromná částka,“ dodal Petřík.
Mimořádné bylo, že se vladaři setkali s celými svými rodinami. Tedy nejen s manželkami, ale i s dětmi.
A co vlastně státníci řešili? „Bavili se o Balkánu, kde byla hodně složitá situace. I když toto setkání vypadalo idylicky, netrvalo dlouho a ze dvou přátel se stali nepřátelé na život a na smrt. To vyvrcholilo o několik desetiletí později během první světové války, kdy tyto mocnosti stály proti sobě,“ shrnul Petřík.
Obsadit postavu císaře nebylo těžké
Nedělní připomínka sice nebyla přesnou rekonstrukcí tehdejších událostí, ale na základě dobových pramenů a informací se organizátoři lidem pokusili přiblížit atmosféru, která setkání vladařů doprovázela. V uniformách a dobových kostýmech se představily desítky aktérů, v ulicích přihlížely stovky diváků.
„Máme tady představitele vladařů a také uniformované jednotky. Na rozdíl od oslav, které se konaly před deseti lety, mohli lidé vidět i průvod kočárů, protože jsme letos akci spojili se soutěží tradičních zápřeží, která se koná v zámeckém parku. Některé z těch nádherných kočárů v průvodu jsou staré i stovky let,“ vysvětlil Petřík.
Kromě průvodu program pro malé i velké nabídl komentované ukázky dobového vojenského umění, historickou módní přehlídku, zásah dobového četnictva, přehlídku ostrostřelců i dobových hasičů včetně ukázky zásahu s dobovou historickou stříkačkou.
Vojáci obsadili zahrady. Kroměříž si připomněla třicetiletou válku |
Najít člověka, který by ztělesnil rakouského mocnáře, nebylo až tak těžké. Jan Nešněra z Podkrkonoší dělá císaře už dvacet let. „Mám dvě alter ega. Jedním je právě František Josef I. a tím druhým Jan Nepomuk z Harrachu. Jsou to osobnosti ze stejného období a také svou vizáží si byli velmi podobní,“ podotkl Nešněra.
Zato obsadit postavu ruského cara bylo o dost složitější. „To víte, u císaře pána to máte raz dva. Stačí obejít věznice, kde sedí Nývlt nebo Macháně, a je to,“ usmál se Nešněra při narážce na známou hlášku Divadla Járy Cimrmana.
„U Alexandra je to jiné, byl mimořádně mohutný nejen myšlenkami, ale hlavně postavou. Najít někoho, komu by jeho uniforma padla, byl docela kumšt,“ dodal milovník historie a ukázal na svého urostlého kolegu v carské uniformě.
Za oslavami stáli gardisté
Domácí příznivce historie reprezentovali členové spolku Biskupští manové z Kroměříže, kteří si při této příležitosti oblékli stejnokroje knížecí arcibiskupské gardy, která střežila olomoucké biskupy a arcibiskupy.
Uniforma pochází z konce 19. století a je pro ni charakteristická chlupatá čepice z medvědí kožešiny, která připomíná stráže Buckinghamského paláce v Londýně. „Naše čepice pochopitelně z medvěda nejsou. Pochází z černé dlouhosrsté ovce,“ upozornila Kristýna Poláchová, která je mezi gardisty jedinou ženou.
V minulosti v této jednotce samozřejmě ženy sloužit nemohly, ale dnes je jiná doba. Poláchová se věnuje historickým scénám už patnáct let. Zaměřuje se na období od středověku až po druhou světovou válku. Kromě gardistické uniformy z 19. století má ještě kostým z doby třicetileté války, uniformu československých legií v Rusku nebo stejnokroj WAAF, což byly ženské pomocné sbory v britském Královském letectvu.
Oprava kroměřížského klenotu stála čtvrt miliardy, zámek nově otevře i kapli |
Mladá gardistka a její kolegové se ve skoro třicetistupňovém vedru s hustými kožešinami na hlavách pořádně zapotili. Uniformu gardistů a další zajímavosti související s arcibiskupskou gardou mohou lidé vidět v nově otevřené expozici nazvané Gardistka, která sídlí v Mlýnské bráně vedle kroměřížského zámku.