„Byl to skvělý a pracovitý člověk, úžasný pedagog a výtvarník. Jeho píle byla neutuchající v mnoha směrech, ať už to byly sochy, nebo ilustrace,“ zavzpomínal na známého výtvarníka a svého přítele zlínský galerista Otto Kamenský.
Jirků se narodil 10. dubna 1955 ve Zlíně, kde také prožil své dětství. Zaujal už při studiu, od roku 1991 sám učil. Působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde sedmnáct let vedl výuku figurální kresby a malby, krátce zastával i funkci rektora. Později působil na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.
„Rád mluvil o své umělecké práci i o pedagogické činnosti, pořádal spoustu akcí pro své studenty,“ připomněl Kamenský.
Nepřehlédnutelný muž
Jirků byl muž doslova nepřehlédnutelný. Nejen díky tomu, že měřil bezmála dva metry. Podle Kamenského si vytvořil výjimečný a zcela osobitý výtvarný styl, který byl velmi snadno rozpoznatelný. Sice do velké míry abstraktní, ale stále dobře srozumitelný. „Boris byl třeba vždy hrdý na to, že na jeho obrazech člověk nikdy nenajde modrou oblohu,“ řekl zlínský galerista.
Zemřel výtvarník Boris Jirků, ilustroval knihy Márqueze, Bulgakova i Charmse |
V loňském roce, kdy Jirků slavil sedmdesátiny, se po v Česku konala řada jeho výstav. Samozřejmě i v rodném Zlíně. Tu pořádal v Galerii pod Radnicí právě Kamenský. „Nebyla to zdaleka jeho první výstava u nás a mysleli jsme si, že ani poslední,“ podotkl smutně.
K rodnému městu měl Jirků stále blízko, i když většinu života strávil mimo Zlín. „To, kde se narodíme a prožijeme dětství, je určující. Jednou Zlíňák, navždy Zlíňák,“ říkával.
Chalupa na Horní Bečvě
Rád také vzpomínal na Uherské Hradiště, kde vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu.
Zlínský festival se blíží, k vidění jsou klapky od Saudka či Kodeta |
„Byly tam výjimečné osobnosti, jako bratr vedoucího souboru Hradišťan Jan Staněk, tatínek Petra Nikla František, Vladislav Vaculka, Jan Gajdoš, Jiří Jaška nebo na dějiny umění Josef Jelínek. Na český jazyk a literaturu jsme měli krásnou a mladou Marušku Tvrdoňovou, do které jsme byli všichni zamilovaní. Byli to umělci a učitelé, kterých jsme si vážili a obdivovali je. Proto jsme ve škole bývali od snídaně do večeře, celý den. Tak nás to bavilo,“ vzpomínal Jirků.
Dalším místem, které ho nerozlučně pojilo ke Zlínskému kraji, byla malebná chalupa v Horní Bečvě. Odsud pocházela jeho manželka Zdena. Trávil zde každé léto a maloval. Dokonce tady zřídil ateliér pro dceru Adélu.
I na chalupu v Horní Bečvě se galerista Kamenský mnohokrát vypravil. K návštěvě, kterou začala jeho manželka Zuzana plánovat během ledna, ale nedošlo. Jirků byl už tou dobou v nemocnici.
Poslední rozloučení s Borisem Jirků se uskuteční v pátek 30. ledna ve 14.30 hodin v kostele svatého Josefa v Hutisku–Solanci.
