Koncem září 1663 padla po obléhání osmdesátitisícovým turecko-tatarským vojskem pevnost Nové Zámky a cesta do Horních Uher byla volná. Nájezdníci podnikli také dva výpady na Moravu, nejprve plenili území mezi Mikulovem a Břeclaví, pak pronikli přes Velkou nad Veličkou směrem k Uherskému Brodu a Hradišti.
Podél řeky Váh se turecká a tatarská vojska vydala na sever. Počátkem října se pokusila dobýt Trenčín, ale město se jim ubránilo. Tak Turci obrátili pozornost směrem na západ, k Moravě. V noci 6. října zaútočili na pevnost v blízkosti Starého Hrozenkova, která chránila vstup z Uher na Moravu.
„V osazenstvu pevnosti byla padesátka obránců z Moravských Kopanic, kteří společně s Valachy ze Zlína, Brumova, Valašských Klobouk a Vsetína tvořili dvousetčlennou posádku. Ta musela čelit tisícům nájezdníků, kteří se přihrnuli z Uher,“ popsal události ředitel Muzea Bojkovska Tomáš Hamrlík.
Dvě stě Valachů padlo. Před 350 lety se Turek jal plenit Moravu |
V té době neexistovala pravidelná armáda a vojáci byli verbováni na jednotlivá tažení. Na Turky si však nikdo netroufal, byli považováni za nejnebezpečnější vojsko své doby. Proto císař povolal věrné jednotky valašských portášů, jejichž úkolem bylo dohlížet na uherskou hranici.
Velitelem Valachů byl hejtman Dembovský, který ovšem hned na začátku bitvy uprchl. Osamocení obránci se však odmítli vzdát. Zůstali věrni císaři, který je povolal do boje, a poskytli obyvatelstvu světlovského panství čas k záchraně.
Rozpoutala se krutá řež. Nad ránem se od Drietomy připojil zbytek osmanského vojska, včetně elitních jednotek janičářů, a osud obránců byl zpečetěn. Byli pobiti do posledního muže.
Zachránili životy místních
Odvážný, ale od počátku marný boj Valachů bývá srovnáván s hrdinstvím tří set spartských bojovníků, kteří se v legendární bitvě u Thermopyl odhodlaně postavili milionovému vojsku perského krále Xerxa I.
O průběhu bitvy u Starého Hrozenkova natočil sérii videodokumentů publicista a popularizátor Slovácka Radek Bartoníček. „Chtěli jsme připomenout úžasné hrdinství obránců, kteří bojovali do posledního muže, aby si to i další generace uvědomovaly. Ale stejně tak vzdát poctu lidem, kteří se zasloužili o vznik památníku a dlouhodobě tento pozoruhodný, avšak dosud málo známý příběh popularizují,“ uvedl Bartoníček.
Ve videích, jež najdete na webu slovackodnes.cz, hovoří například Pavel Lukáš z Muzejního spolku Aloise Jaška, který má na vzniku vzpomínkového místa hlavní podíl. „Turecké vojsko o síle asi šest tisíc mužů zaútočilo na opevněné postavení, takzvané šance, které se nacházelo v blízkosti bývalého hraničního přechodu. Dvě stovky Valachů místo bránily šest hodin, díky tomu se obyvatelé světlovského panství měli čas ukrýt do bezpečí,“ popisuje události.
Kříž versus půlměsíc. Cesta do časů, kdy na Slovensku řádila Osmanská říše |
Postavili se přesile, přestože je velení opustilo „Zůstali a bojovali dál, i když většinou ani nebyli místní. Byli si vědomi, že když Turky nezadrží, budou obyvatelé zmasakrováni,“ dodal ředitel muzea Hamrlík.
„Hrad Nový Světlov se nájezdníkům dobýt nepodařilo, ale vyřádili se na okolních vesnicích, které lehly popelem. Odvlekli dobytek, zapálili úrodu, ale lidé byli zachráněni.“
Po masakru valašských obránců se tureckým nájezdníkům otevřela cesta na Moravu. Počet obětí na životech z celého světlovského panství byl však poměrně nízký, zabito nebo odvlečeno bylo pouze 81 lidí.
Dřevěná kalvárie a kříž
Ačkoliv hrdinní Valaši zdrželi turecký vpád jen v řádu hodin, dali místním lidem cenný náskok. „Pak se vrhli na další panství, kde ovšem byly škody daleko větší, protože obyvatelé nebyli na útok připraveni,“ doplnil Hamrlík.
Během letošního srpna byly dokončeny dva památníky připomínající tyto události. Příběh obránců inspiroval významného sochaře Jiřího Beránka, kterého téma zaujalo natolik, že se rozhodl vytvořit valašským hrdinům památník.
„To místo ho fascinovalo. Byl tady několikrát a přemýšlel, jak vzdát odvážným Valachům poctu, dělal si různé náčrtky,“ řekl další z iniciátorů pomníku a lékař Antonín Karásek. Tak vzniklo dřevěné sousoší Kopanická kalvárie.
Sochař postaví vojáky a mnichy před blížící se konec světa |
Svůj záměr už ale Beránek nestihl zrealizovat. Dokončili jej až v roce 2025 jeho syn Šimon a synovci Jaroslav a Jiří Bímovi. Jaroslav Bím vytvořil také kříž, který je replikou původního kříže ze 17. století a nachází se poblíž hromadného hrobu obránců.
Kopanickou kalvárii tvoří tři symbolické dřevěné kříže. „Nejsou to ale klasické latinské kříže, jak je známe, ale takzvané františkánské či antonínské kříže ve tvaru písmene T, které se v té době hojně používaly,“ upozornil Pavel Lukáš.
Monument stojí za Starým Hrozenkovem u dvou rybníčků nedaleko koupaliště, mezi poslední benzinkou na českém území a bývalou celnicí. Někde v těchto místech stály opevněné šance, které bránila valašská posádka.
Chtějí bitvu zpopularizovat
Oba památníky bitvy byly slavnostně odhaleny a vysvěceny v neděli 5. října 2025. Je zde také naučná stezka s cedulemi, které informují o průběhu bitvy. Obec Starý Hrozenkov vyhlásila na realizaci památníku sbírku, kterou je možné podpořit až do konce roku 2025.
Události ze 17. století si ve Starém Hrozenkově po staletí pravidelně připomínali při vzpomínkových mších, které ale přerušila první světová válka. Obnoveny byly až v roce 2024.
„Hrdinství Valachů bylo bezměrné. Je škoda, že povědomí o tomto příběhu zůstalo jen na Kopanicích a dál se nedostalo. Naším cílem je toto téma popularizovat,“ zdůraznil Pavel Lukáš.
Život na Kopanicích není lehký, říkají obyvatelé Vesnice roku |
„Jsme teprve na začátku. Známe jména zrádců, kteří sem navedli Turky. Známe jméno velitele, který je opustil hned na začátku bitvy, ale z valašských obránců máme jen jediné jméno. Petra Bystřického, který pocházel někde od Zlína,“ podotkl Lukáš. „Naším úkolem je pokusit se dohledat jména všech obránců a umístit je na informační ceduli poblíž kříže.“
Do budoucna se zvažuje i obnova opevnění na kopci Bedová, které bylo postaveno na konci 17. století, aby z něj bylo možné kontrolovat průsmyk a zabránilo se tak podobným vpádům.