Louky spásají kozy a ovce, pomáhají vrátit motýly do Beskyd a Bílých Karpat

  16:08
Nedostatek světlých lesů, pastevních hájů a pařezin snižuje populaci vzácných druhů hmyzu. Naději jim přináší projekt Ze života hmyzu, jehož cílem je obnovit 510 hektarů hmyzích stanovišť na české i slovenské straně Bílých Karpat a Beskyd.

Jasoň dymnivkový | foto: Jiří Kmet

Třeba jasoň dymnivkový, jeden z vůbec nejohroženějších druhů motýlů v České republice, potřebuje pro svůj život poměrně pestré prostředí.

„Samičky po spáření nejprve kladou vajíčka do půdy v podrostu světlého lesa,“ přibližuje Michal Plátek, entomolog Agentury ochrany přírody a krajiny.

„Po vykuklení se dospělci živí nektarem na rozkvetlých loukách, kde se snaží rychle spářit. Jenomže nutností pro vývoj a přežití populace jasoňů je návaznost květnatých luk na světlé lesy. Problémem je, že tyto formy lesů v republice téměř neexistují.“

Ochranáři plánují do konce roku 2022 obnovit na české straně Bílých Karpat a Beskyd celkem 280 hektarů hmyzích stanovišť.

Projekt se týká souvislého pásu od jihomoravské Strážnice přes Moravské Kopanice až po Brumovsko na Zlínsku. Na Valašsku pak jde o oblast od Vsetína po Velké Karlovice, kde se vylepšují stráně pro modrásky. Hmyzí stanoviště mají připomínat městský park.

Modrásek černoskvrnný

Modrásek černoskvrnný

„Představte si prosvětlené místo s velkými a košatými stromy. Plochu, která připomíná park. Přesně takto vypadala krajina od středověku do třicátých let minulého století. Pak začala postupně mizet,“ podotkl Plátek.

Rozvolněná prostranství s velkou biodiverzitou jsou podle entomologa místy, jež ohroženým druhům hmyzu vyhovují více než pozemky ležící ladem.

„Laikovi by se mohlo zdát, že plochy, na kterých se už nehospodaří, hmyzu vyhovují. Ale to je velký omyl. Místa s náletovými dřevinami jsou nepropustnou bariérou i pro hmyz. Na jeho populaci mají mimořádně negativní vliv,“ upozornil s tím, že vznik stanovišť zajišťují samotní majitelé pozemků.

Příroda nepotřebuje nás, ale my ji

Evropskou unií štědře dotovaný projekt jim vyplatí za každý hektar „vyčištěné“ půdy zhruba 50 tisíc korun.

Zatímco v minulosti se louky sekaly kosou, což podporuje druhovou pestrost, a na pastvinách se pásla drobná stáda, dnes je tento obrázek možné spatřit jen zřídka. Výjimkou je ekologická farma z Rudimova na Zlínsku, jeden z účastníků projektu.

„Hospodaříme podle filozofie ‚Příroda nepotřebuje nás, ale my ji‘,“ říká jednatel farmy Jan Žák. V Rudimově prý nad nabídkou ochranářů dlouho neuvažovali. Zajímalo je, co mohou sami udělat pro ohrožený hmyz.

„Ekonomický motiv jsme nechali stranou, vlastně nehrál žádnou roli. Farmaříme na zhruba třiceti hektarech a poblíž lesa vlastníme zhruba osm hektarů, které by mohly být dobrou lokalitou pro vzácný hmyz. Teď je spásají kozy a ovce.“