Když se mladá režisérka Karolina Zalabáková rozhodovala o tématu pro svou disertační práci, zvolila to, co jí bylo nejbližší. Jako rodilá Zlíňanka vyrostla mezi červenooranžovými domky a továrními budovami postavenými podle typického baťovského rastru 6,15. Dobře věděla, že firma Baťa tyto stavby vyvezla do celého světa, kde vyrostly „malé Zlíny“.
„S úžasem jsem ale zjistila, že to spousta lidí v Česku neví. Proto jsem si řekla, že by bylo bezvadné tato města přiblížit, zjistit, jak se dnes v těchto městech žije, jestli je dnes ještě něco spojuje se Zlínem, jací lidé v nich žijí, co o Baťovi vědí,“ říká Zalabáková, která vystudovala reklamní produkci a filmovou režii na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Nejtěžší bylo zachytit Zlín
Dokument Batalives (Baťovské životy) bude mít předpremiéru ve zlínském multikině v neděli od 17:30. Promítání doplní také beseda s tvůrci. V nejbližší době pak má jít film do celorepublikové distribuce.
Diváky film zavede do nizozemského Batadorpu, brazilské Bataypory, indického Batanagaru a chorvatského Borova. A samozřejmě nechybí ani Zlín. Původně chtěli filmaři zobrazit také kanadskou Batawu, ale kvůli omezenému rozpočtu se tam nedostali.
„Možná to zní paradoxně, ale právě Zlín bylo nejtěžší zobrazit. Vyrůstala jsem tady a stejně jako celý štáb mám k městu silný osobní vztah. Nemáme od něj odstup, známe ho jako svoje boty. Ukázali jsme ho proto trochu jinak, než by se čekalo,“ naznačuje režisérka.
Podle ní všechna tato baťovská města mají stále něco společného a člověk ze Zlína pozná, že je ve zlínském satelitu.
„V indické části filmu vidíme například hlavního hrdinu, jak jde po schodišti rozpadlé baťovské budovy – stavba už je v dezolátním stavu, ale to typické schodiště každý Zlíňák pozná,“ upozornila režisérka.
„Když jsme se proplétali mezi domky v chorvatském Borovu, které leží u srbských hranic, bylo to stejné jako v Lesní čtvrti nebo Zálešné. A pak je tu ještě zvláštní atmosféra a odkaz. To starousedlíci milují a mladí nemohou vystát,“ všimla si.
V Indii musely domky ustoupit developerovi
Zjistila, že lidé v zahraničí mají o Baťovi velké povědomí. „Zajímavé ale bylo, že všude byli přesvědčeni, že je Baťa jejich rodák. Jinak toho ale lidé o něm věděli hodně, snad kromě obyvatel indického Batanagaru. Ti značku Baťa vnímají jako čistě lokální záležitost,“ upozorňuje Zalabáková.
Domky, tolik typické pro baťovskou architekturu, našli filmaři v různém stavu. Nesetkali se s tím, že by se na ně vztahovala tak rozsáhlá památková ochrana jako ve Zlíně.
„Snad jen v nizozemském Batadorpu, kde jsou cihlové domky v top stavu. Jsou krásné, oproti těm zlínským mají větší okna. Je to tam možná až moc dokonalé a na mě už hodně chladné. Naproti tomu v indickém Batanagaru musel místní baťovský satelit ustoupit developerským záměrům,“ shrnula mladá filmařka.
