„Neplánoval jsem podnikat, ale vyhodili mě ze tří středních škol, a protože by mě nikdo nezaměstnal, musel jsem se začít živit sám,“ vzpomíná na začátky ve Zlíně.
Knihy postupně vytlačily jiné zboží, prodejnu nahradila výdejna knih, pak vznikla další v Brně a nakonec i v Praze.
Dnes už celá firma v deseti lidech sídlí v hlavním městě, odkud distribuuje a nakupuje knihy z celé republiky. Kromě Dominika ji vedou jeho bratr David a kamarád Pavel Pekař. Aktuálně za měsíc firma prodá a nakoupí kolem deseti tisíc titulů za více než milion korun.
„Už ve Zlíně jsem zjistil, že místní antikvární zlato je cokoli o Baťovi. Všelijaké malé sešitky s tímto tématem se prodávaly za absurdní částky. Překvapilo mě to a začal jsem zkoumat, co je na nich tak zajímavého, a nastudoval všechno, co mi o Baťovi prošlo rukama,“ popsal Gazdoš.
„Můj přístup k podnikání postavený na prodeji drahých sběratelských záležitostí se díky tomu změnil. Přeorientoval jsem se na prodej obyčejných knih a dobrou službu pro zákazníka. Začalo mi dávat smysl pouštět knihy znovu do oběhu, aby se lidem nehromadily, ale posílali je dál,“ doplnil.
Nákup starých knih ale v Knihobotu nevypadá tak, jak bývá zvykem. Nechtějí po zákazníkovi seznam, ale knihy po převzetí nafotí, popíšou a přiřadí na konkrétní účet. Zákazník pak přehledně vidí, které knihy a za kolik se prodaly.
Místo obvyklé „hrabárny“ plné zaprášených publikací používají moderní technologie tak, jak to jen jde. I díky tomu možná v době koronavirových omezení fungovali jako obvykle, trhali rekordy v tržbách, otevřeli výdejní okénko, kde si lidé mohli knihy dál vyzvedávat, dál fungoval e-shop i nákup knih od zákazníků s tím, že následně prošly ozonovou dezinfekcí a byly bezpečné pro cestu k dalšímu zájemci.
Kamennou prodejnu sice firma má, ale z velké většiny prodává prostřednictvím online stránek, kde je většina dostupných titulů přehledně nafocená a rozdělená.
V Knihobotu k tomu využívají terminál na focení knih, kterému říkají Nevolník a který práci částečně automatizuje. Sami si ho vymysleli a postavili. Čtyři stroje jsou obsazené dvanáct hodin denně a každá kniha tak má na internetových stránkách i doprovodné fotografie, ze kterých je zřejmé, v jakém je stavu.
Na rozdíl od kolegů antikvářů mají v Knihobotu v oblibě i čárové kódy, protože jim pomáhají každou knihu identifikovat a mít o ní přehled. Proto používají i klasické čtečky a považují je za zásadní.
Automatizace místo ručního popisování totiž chod firmy výrazně posunula a zjednodušila. Každý zákazník i objednávka mají vlastní kód, každý regál své souřadnice.
Stejně tak Gazdoš s kolegy vytvořil vlastní účetní software, který zohledňuje všechny operace nutné pro prodej použitého zboží.
„Bojujeme s tím, jestli jsme vůbec antikvariát, protože obecnou představu moc nesplňujeme,“ upozornil podnikatel. „Ale my se snažíme postavit standardní firmu pro jednadvacáté století, ne malý zaprášený obchod.“