„V posledních letech už jí zdraví nedovolovalo, aby se účastnila našich akcí, ale vždy za sebe posílala své přítelkyně z Dcer politických vězňů. Předtím však byla velmi aktivní. Informování o životě v totalitním režimu a tom, co páchala komunistická strana, brala jako svůj úkol,“ uvedla Anna Stránská z uherskohradišťského spolku Memoria.
Anna Honová se narodila 8. srpna 1926 ve Slavičíně. Pubertu prožívala v uherskobrodské části Židovna, ze které se na začátku 40. let stalo ghetto. Mezi židovskými rodinami zůstaly tři křesťanské, které jim pomáhaly.
Patnáctiletá Anna několik let sledovala útrapy svých kamarádek ze školy, nosila jim knihy i jídlo, přestože věděla, že jí za to hrozí trest.
„Jednou byla Židovna obklíčená Němci a žena, jejíž muž utekl na Západ, měla obličej jednu masu krve, jak ji mlátili,“ vzpomínala pro MF DNES.
Nebála se ozvat ani proti totalitním praktikám režimu KSČ. Na začátku 50. let ji obvinili z šíření protikomunistických letáků a ve věznici v Uherském Hradišti a v Brně strávila dva a půl roku. Zažila i řádění Aloise Grebeníčka a dalších obávaných vyšetřovatelů StB.
„Když na mě při výslechu jeden z estébáků řval, že mě zmlátí a nezůstane ze mě ani tříska, řekla jsem mu svoje. Že to dělalo gestapo, ale on je přece příslušník Státní bezpečnosti, která to nedělá,“ líčila.
Její výpověď o tom, co se za zdmi dělo, byla součástí výstavy v Uherském Hradišti. O komunistickém režimu vyprávěla studentům po celé Moravě i v době, kdy jí bylo 86 let.
„Když za mnou po setkání student přijde, že řekne doma rodičům, aby komunisty nevolili, je to pro mě ta největší odměna,“ přiznala.
V roce 2007 převzala z rukou prezidenta Václava Klause státní vyznamenání, medaili Za zásluhy o stát.
Poslední rozloučení s Annou Honovou se uskuteční v sobotu od 14.30 ve farním kostele v Uherském Brodě.
