Ta změna je patrná hned na první pohled. Kdo dříve Červenou Řečicí na Pelhřimovsku projížděl, vybaví si nevzhlednou budovu zámku, která roky chátrala a připomínala ruinu. Patrná byla opadaná omítka, drolící se kameny a zdivo. V interiérech se nacházely dřevěné podpěry stropů, kachlová kamna chránilo bednění, dřevěné prvky byly napadené dřevomorkou, v jednom místě zdivem dokonce prorůstal strom.

To vše je minulost. Objekt, který je národní kulturní památkou a je v soukromém vlastnictví družstva Zámek Šebestián, po velké obnově za více než sto milionů korun prokoukl a ukázal se v celé své renesanční kráse.

24 fotografií

„Ta proměna je zcela zásadní. Obnova zámku v Červené Řečici může být vzorem i pro ostatní kraje a příkladem, jak by obnova památkového objektu měla vypadat,“ poznamenal Jan Beránek z Národního památkového ústavu v Praze.

Areál zámku je poměrně členitý. Tvoří ho celkem šest propojených budov, které dohromady vytvářejí dvě nádvoří. V této hlavní etapě rekonstrukce šlo o kompletní obnovu exteriérů i interiérů vstupního křídla. Rekonstrukce se dotkla prvního nádvoří a většiny fasád. S výjimkou jedné jsou opravené také všechny střechy a krovy v areálu zámku.

„Jsem rád hlavně za nové střechy. Tím, že už do zámku neprší, považuji jej za zachráněný,“ je spokojený Jiří Moškoř, jenž patří společně s bratrem Vladimírem a Danielem Davidem k trojici vlastníků.

Hotová je jen třetina. Budou peníze na zbytek?

Přestože je proměna areálu zásadní, pořád se jedná o obnovu jedné třetiny areálu. Na rekonstrukci čekají ještě objekty na druhém nádvoří a opevnění.

„Odhadem je tu investice ještě za dalších 200 milionů korun. Vím, že to je hodně, ale i ten zbytek by si zasloužil opravu,“ poznamenal architekt Jakub Masák, jehož architektonická kancelář Masák & Partner zpracovala projekt památkové obnovy.

Získání dalších dotací, jež by náklady pokryly, bude podle vlastníků obtížné. „Z dotací jsou nyní vyřazené památky, které čerpaly v předchozím období. A pak se také výrazně změnily podmínky, kdy majitel musí přispět částkou ve výši třiceti procent. A v takovém objemu peněz je to pro nás nereálné,“ vysvětlil Daniel David.

Současným majitelům, kteří objekt získali v roce 2006, spadl zámek doslova do klína v rámci likvidace firem. „Nejsme žádní památkáři. Pohybujeme se v realitním byznysu,“ poznamenal Daniel David.

Architekt Jakub Masák však ocenil, že majitelé vnímají historickou hodnotu stavby. „Místo toho, aby to prodali, nebo nechali spadnout, tak se tomuto objektu opravdu věnovali,“ chválil.

Prohlídky, koncerty, výstavy, ubytování

Cesta k tomu byla ale dlouhá. Po letech, kdy se řešily jenom nejnutnější opravy, se podařilo získat finance na zásadní obnovu. Největší změna podle Davida nastala v roce 2014. „Díky zápisu na seznam národních kulturních památek jsme mohli v roce 2016 zažádat o evropské dotace. V roce 2020 po několika kolech výběrových řízení začala rekonstrukce,“ popsal Daniel David.

Často z jeho úst zaznívá, že obnova zámku je malý zázrak. „Moc jsme v to nedoufali. Podílela se na tom ale celá řada lidí a mnoho odborníků, památkářů a řemeslníků,“ zdůraznil.

V nejbližší době budou červenořečický zámek využívat turisté, kteří mohou navštívit prohlídkovou trasu umístěnou v přízemí zámku a v prvním patře vstupního areálu. Konat se zde budou i svatební obřady.

Zámecký areál si podle Daniela Davida přímo říká také o pořádání koncertů a výstav. „Chystáme i programy pro školy, aby zámek žil také v zimním období. Díky vytápění to bude možné,“ naznačil.

Do budoucna by podle Jiřího Moškoře mohlo být v areálu zámku rovněž ubytování. „Musíme ale pokračovat krůček po krůčku,“ dodal.

Jediný renesanční zámek pevnostního typu

Opravu zámku vítají i zástupci obce. „Bude to obrovský přínos pro turistiku v této oblasti,“ řekl Dušan Obranec, místostarosta Červené Řečice.

Areál renesančního zámku se nachází na jihozápadním okraji městečka. Jde o jedinečný dochovaný renesanční zámek pevnostního typu v České republice.

Stojí na místě původní tvrze v lokalitě spravované pražským biskupstvím a arcibiskupstvím už ve 12. století. V 16. století se uskutečnila rozsáhlá renesanční přestavba.

Po většinu času byla Řečice sídlem biskupů a arcibiskupů pražských. V době komunismu tam byly školní dílny, klubovna SSM i obecní byty. V roce 2006 ho získali současní vlastníci.

Turisté vidí i arcibiskupskou ložnici a toaletu Sobota byla prvním dnem, kdy se na zámek v Červené Řečici podívali první turisté. Připravená pro ně byla prohlídková trasa s průvodcem. Vyprávěl příběh zámku a nechal nahlédnout i do nejintimnějších prostorů vysokých církevních hodnostářů. „Chceme, aby si návštěvníci odnášeli dvě základní informace. A to, že zámek Červená Řečice patří mezi klenoty renesanční architektury s naprosto geniálním opevněním. A pak to, že to bylo letní sídlo pražského arcibiskupa,“ popisuje zaměření prohlídkového okruhu Martina Indrová ze společnosti Památky Plus, která instalaci připravovala. Na zámek se díky dlouhodobé zápůjčce vrátily rovněž některé exponáty, které byly v jeho původním mobiliáři. Zapůjčeny byly ze zámku v Červené Lhotě. Další mobiliář je ze zámků v Jindřichově Hradci a v Náměšti nad Oslavou. Hned na začátku prohlídky se turisté seznámili s archeologickými nálezy pocházejícími z výzkumu, který na zámku po dva roky dělala organizace Archaia Brno. Nejvíce nálezů se archeologům podařilo najít ve studni, která před koncem 17. století přestala sloužit jako zdroj vody a byla využívána jako odpadní jímka. Lidé do ní odhazovali již nepotřebné věci a odpad z kuchyně. „V podstatě sloužila ke stejnému účelu jako dnešní popelnice,“ říká archeolog Petr Duffek. Archeologové bádali do hloubky devíti metrů a ze studny si odnesli přes sto plných banánových beden nalezených artefaktů. Jejich výzkum stále ještě není u konce. „K unikátům patří dřevěný lis na sýr, dřevěná lopata využívaná zřejmě na sázení chleba do pece a rozsáhlý soubor zvířecích kostí. Byly tam i krájecí prkénka, příbory, ale třeba i boty,“ vypočítává Duffek. Nálezy se podařilo poměrně přesně datovat do období konce 17. století a první poloviny 18. století díky souboru drobných mincí, datačních nápisů na keramice a dendrochronologickému datování dřevěných nálezů. Ve vitrínách je k vidění keramika, která byla užívána na arcibiskupském stole. Vyniká bohatým zdobením. Je zde i poměrně vzácný soubor mezzomajolikové keramiky. „Jsou to keramické talíře s tmavě modrou glazurou a rytými ornamenty,“ poznamenal Duffek. Prohlídka pak pokračovala do dalších částí zámku, kde se návštěvníci seznámili s unikátní architekturou i osobnostmi, jež na zámku pobývaly. Trasa vedla například do přijímacího sálu pražského arcibiskupa a také do jeho ložnice. Turisté nahlédli i na dobové toalety. Prohlídku zakončuje videomapping. „Jsme pyšní na to, že se nám podařilo udělat vnitřní videomapping. Jde o model zámku, na který je možné promítat jeho historii a vývoj během staletí. Třeba ho nechat hořet,“ poznamenal jeden z trojice majitelů zámku Daniel David.