„Tyto pásy představují vážný problémem pro menší pěvce. Pěnice, rehky, ale také pěnkavy a sýkory, které loví potravu pro svá mláďata, může lákat dobře viditelný hmyz přilepený na pásce. Ve snaze ulovit ho, se však sami přilepí,“ vysvětluje Petra Hulvová ze záchranné stanice.
Pěvci podle ní nemají šanci se z pasti sami dostat a ani v případě lidské pomoci nemají vyhráno. „Křídla jim totiž zůstávají slepená, a proto nejsou schopni letu. Často jim navíc chybí větší množství velkých per – letek, která nezbytně potřebují,“ doplňuje.
Lákadlo snadné kořisti zavede netopýra do lepové pasti. Jemná křídla jsou pak po noci strávené na lepu polámaná.
S podobným problémem se potýkají také netopýři. Zejména druhy lovící drobný hmyz v okolí stromů, jako je například netopýr ušatý nebo netopýr dlouhouchý. Lákadlo snadné kořisti je zavede přímo do lepové pasti. Jemná netopýří křídla jsou ale zpravidla po noci strávené na lepu polámaná.
„Pokud se člověk snaží netopýra z pevného lepidla vyprostit, vznikají v létajících blánách díry, které zpravidla nikdy nesrostou. Polepený netopýr není schopen letu a ani v záchranné stanici nemá mnoho šancí se plně zotavit,“ přibližuje Hulvová.
Jak upozorňují pracovníci stanice v Pavlově, návod k použití lepových pásů podobná rizika nezmiňuje. Zahrada je podle nich důmyslný ekosystém, do kterého se vyplatí zasahovat pouze s mírou.
„Množství chemických a ochranných prostředků spíše škodí a hubí i ty, kteří si to nezaslouží. Pokud dáme přírodě příležitost, často se i s přemnoženým škůdcem vypořádá sama, například se ve větší míře objeví hmyzí predátoři. Zahrady tak mohou být oázou biodiverzity hostící motýly, různé druhy včel, pestřenky, zlatoočky a brouky, kteří jinak obtížně hledají místo ve využívané zemědělské krajině,“ připomínají pracovníci stanice.