„Dominantním prvkem výstavy, který hned na první pohled upoutá pozornost, je velký model členité krajiny. Názorně ukazuje principy toho, jak fungují rybníky, rybniční a říční systém. Děti i dospělí navíc mohou na model volně vstupovat,“ popsala Martina Schutová ze žďárského Regionálního muzea.
Tento exponát, který zaplňuje většinu jedné z místností, slouží i jako takzvaná „kuličkodráha“. Lze jím pouštět dřevěné kuličky a sledovat pak jejich putování – od pramene přes říční toky s různým spádem až ke zvolnění tempa na plochách rybníků – zrcadel v krajině, podle nichž je výstava i pojmenovaná.
Terén, který model zobrazuje, není ale podle autorů expozice výřezem konkrétní části žďárského regionu. „Jedná se o univerzální, klášterní cisterciáckou krajinu, aby byla poté výstava použitelná také u našich partnerů v rakouském Zwettlu,“ vysvětlila Schutová s tím, že se jedná o spolupráci obou států v rámci projektu Interreg.
Pod barevným systémem vodních toků a ploch rozmístěných v zeleni se tak může skrývat cokoliv. „Návštěvníci si tam mohou představit třeba Velké Dářko, Konventní rybník nebo celé kaskády, které formovaly okolní krajinu,“ podotkla Schutová.
Ve velkém akváriu plave množství šupináčů
K expozici, která je v muzeu k vidění až do 16. listopadu tohoto roku, má zařízení připravené také vzdělávací programy pro školy a školky. Ty mají dětem přiblížit, jak právě cisterciácký řád i mniši celkově v krajině a na rybnících hospodařili a jaké stopy a dědictví tady po nich zůstalo.
„České, slezské a moravské rybníky jsou totiž pravým pokladem naší země. Mnohem významnějším, cennějším a krásnějším než drahé kovy a cenné suroviny,“ zdůraznil Pavel Elbl, jeden z hlavních autorů výstavy.
Po 18 letech se na renesanční zámek v Telči vrací výstava malíře Jana Zrzavého |
Jaké druhy ryb lze v rybnících dnes nalézt, zjistí návštěvníci nejen na autorských ilustracích Magdy Smejkalové, ale také skutečně „naživo“. Hned několik šupináčů – například karas nebo kapr – plave ve velkém akváriu, další obyvatele tuzemských vod – a mnohdy skutečně úctyhodných rozměrů – zase přibližují jejich vypreparované podobenky.
„Rybníky ale nejsou z historického i současného hlediska pouze místem produkce ryb. Tyto vodní plochy nabízejí životní prostor také řadě zvířecích a rostlinných druhů,“ doplnil další funkci „zrcadel v krajině“ Elbl. I proto jednotlivé místnosti oživuje třeba vycpaný bobr, ondatra, volavky nebo například ukázka plazů a obojživelníků. Nechybí ani rybářské vybavení, pomůcky nebo fotografie.
Ze Žďáru rovnou do Rakouska
Výstava Zrcadla v krajině, s podtitulem Společná tradice hospodaření s vodou, je autorská a vznikla pro Žďár a rakouský Zwettl, kam poputuje po ukončení žďárské etapy.
Některé exponáty, třeba vycpaná zvířata a vypreparované ryby, má ale muzeum půjčené od různých institucí. Ty se po ukončení akce vrátí do svých domovských zařízení, přičemž rakouská strana dotvoří autorskou část vlastními prvky.
„Ve Zwettlu je funkční klášter, kde mají řadu exponátů, včetně historických, takže si výstavu doplní sami. Bude mít tedy stejnou základní linku, ovšem s tamním rukopisem,“ dodala Schutová.
Do žďárských Zrcadel v krajině lze nahlédnout denně mimo pondělí, a to mezi 9. hodinou a polednem, a poté od půl jedné do 17 hodin.
