A svého kroku nelituje. Za poslední „pětiletku“ se mu povedlo stavení opravit a vrátit mu jeho původní vzhled. S manželkou Annou svoji Chalupu pod lípou pravidelně otevírají i veřejnosti v rámci prohlídek, festivalů, přednášek, výstav a dalších akcí.

Návštěvníci jejich domácnosti se mohou inspirovat nejen v oblasti citlivé rekonstrukce původní venkovské stavby, ale i celkového stylu života v duchu našich předků.

„Můžeme být takovým návodem, jak vytěžit výhody doby a zároveň dbát hodnot prověřených generacemi,“ říká Štukhejl, z dřívějška známý i jako kouč fotbalistů Ždírce nad Doubravou nebo SFK Vrchovina.

Co předcházelo vašemu usazení v Krásném? Proč padla volba zrovna na tuto malou vísku, která má jen maličko přes sto obyvatel?
V roce 2006 jsme s kamarádem založili firmu na budování novostaveb a rekonstrukce lidových chalup. V případě novostaveb jsme se hodně inspirovali historií – naším záměrem bylo navázat na původní architektonický ráz venkova a zkombinovat jej s dnešními nároky na bydlení. Působili jsme hlavně v centru Žďárských vrchů, a tak jsem získával k této zóně vztah. Stěhovat se do této oblasti nebyla z mé strany žádná nutnost, rozhodly spíš emoce.

14 fotografií

Takže v té době vás zaujal váš nynější domov?
Ano. Ve vedlejší vsi jsme zrovna stavěli tři chalupy a přes Krásné jsem jezdil. Jednoho dne byl připnutý na lípě u chalupy nápis, že je na prodej, a telefonní číslo. Ihned jsem na to zareagoval a šel do toho. Byť jsem tehdy dělal novostavby, stará chalupa mě neodradila, ba naopak – jejího kouzla a místa se novou výstavbou jen těžko dosáhne.

V tomto období jste skončil ve firmě a své úsilí směřoval k rekonstrukci vysněného obydlí?
Byť firmu kamarád provozuje i nadále, já ji opravdu vlastně z minuty na minutu opustil. Podnikání pro mě začalo být omezením svobody, kolotočem shánění peněz, ztrátou energie vydanou pro byrokracii a neustálou obhajobou důvěry. Činnost na hlavním předmětu podnikání, mně tak blízkému, byla pouze zlomkem času. Téma stavitelství ve mně ovšem nezhaslo a následný čas jsem věnoval právě opravě své chalupy v Krásném, včetně vybudování kompletního zázemí pro návštěvníky. Kromě toho jsem ještě pracoval jako stavební dělník. Povedlo se mi také namluvit si šikovné děvče, oženit se s ním a zplodit dvě děti.

V jakém byla chalupa stavu v době, kdy jste si ji pořídil?
Ve stavu ke kompletní rekonstrukci, jak už to u starých chalup bývá. Tato navíc, jako i mnohé jiné, prodělala zásah v 70. letech, a tak nebylo vše autentické. Její stáří 280 let také neumožňovalo ponechání dožitých materiálů. Při vlastním průzkumu se rovněž zjistilo, že byla dříve o více než půldruhý metr kratší a prošla před asi 150 lety přestavbou a přibyla k ní přístavba.

Měl jste od začátku jasno, v jakém duchu povedete rekonstrukci?
Rozhodně. Stavba měla potenciál stát se perlou původní venkovské zástavby a i vzhledem ke vztahu k lípě mi dala jasný návod konzervativnějšího přístupu. Přistoupili jsme tedy k zaměření konstrukce krovu, jež jsme kompletně vyměnili a zachovali původní proporci. Přistoupili jsme i k návratu původní krytiny, což je smrkový šindel, původnímu skládání lomenice typickému pro místní oblast, k opravě fasády s obnovením slunečních hodin, obložení přístavby prkny na břizolit, zmenšení trojdílného okna či k omítnutí stodoly.

Jak dlouho úpravy nakonec trvaly?
Obnova hlavní části domu trvala rok a další tři roky jsme se ženou postupně dodělávali ostatní zázemí. Opravili jsme stodolu, vybudovali venkovní kuchyni, ovčírny, pěstitelské a okrasné zahrady. Na louce máme ovce a v prostoru od světnice po hranice katastru se pohybuje kocour jménem Pes. Chalupa teď vypadá tak, jak má a jak si zaslouží. Před dvěma lety jsem ještě pořídil opuštěnou chalupu v Daňkovicích a díky zkušenosti z rekonstrukce vlastního domova jsem z ní myslím vytvořil poutavou perlu vesnice. A už jsem ji i předal do užívání rodině, která je v ní šťastná.

V tradičním duchu jste budovali také vaši zahradu?
Máme plaketu ukázková přírodní zahrada, což vypovídá o našem přístupu. Budovali jsme ji svépomocně – já měl na starosti zahradní architekturu a žena Anička řešila, co bude kde za výpěstky. Máme předzahrádku, kde rostou květiny a bylinky jako za našich babiček. Za dvorem je pěstitelská část lokálních plodin pro vlastní potřebu a částečně i pro směnný obchod. U venkovní kuchyně jsou další trvalky. Letos, po čtyřech letech, je zahrada zatím nejlepší. Hodně tomu napomáhá letošní počasí. Plus samozřejmě péče. Kdo na zahradu nemá energii a um, ať ji raději nedělá.

Jaké vám bydlení ve venkovském stavení přináší výhody, případně i nevýhody?
Poněvadž atmosféra domu je příjemná, uvědomuji si každý den prostředí, ve kterém žijeme. Chalupa je samozřejmě vybavena vymoženostmi doby a jelikož se dá solidně vytopit, necítíme žádné nevýhody. Vzhledem ke globálnímu oteplování je naopak přínosem příjemný chlad v letních měsících. Co se týče časové náročnosti, doma to chceme mít pěkné, tudíž okolo chalupy lítáme. Na další radovánky už moc času nemáme, což lidé v nájemním bydlení třeba ano. Je to ale vždy na prioritách každého majitele.

A co finanční stránka věci? Lidé mířící za bydlením na venkov mnohdy argumentují tím, že novostavba vyjde levněji, je hotová rychleji a není s ní tolik starostí, včetně těch úředních, jako s renovací starého domu…
Někdy se pochopitelně finančně nevyplatí dům renovovat. Je třeba situaci zhodnotit a ujasnit si, zda má objekt takovou kvalitu a potenciál, aby přinesl uživateli hodnotu, jíž se nedá v novostavbě dosáhnout. U nás je to například atmosféra. Strach z oprav či nové stavby snad být ani nemohou, poněvadž stavba je zhodnocením uvažování majitele – buduje něco svého. To je přece potěcha! Obava lidí může plynout jenom z nevědomosti. A proto bych apeloval, aby lidé nebyli uzavření a vyhledávali si informace a inspirační příklady.

Tím se dostáváme k důvodu, proč do svého domova necháváte nahlédnout i veřejnost, že?
Je to taková venkovská filantropie. Nemůžeme rozdáním svého majetku ovlivnit fungování společnosti, a tak ukazujeme alespoň příklad, jak uspořádat život a prostor, jako inspiraci, motivaci a vzdělání. Doba nás každý den staví na křižovatku možností a chybějí racionální jistoty zajišťující stabilitu našeho fungování. Tak můžeme být takovým návodem, jak vytěžit výhody doby a zároveň dbát hodnot prověřených generacemi.

Kromě možnosti domluvit si návštěvu vaší domácnosti lze zavítat i na některou z akcí, jež s manželkou v chalupě a jejím okolí pořádáte. Co je jejich cílem?
Smyslem je udržení kulturních hodnot venkova. Ať už je to podpora rukodělných výrobců, jejichž produkci prodáváme na výstavách, nebo například ukázka způsobů hospodaření na zahradě. Námětem je též vlastní zpracování našeho bydlení a okolních doprovodných staveb s odkazem na hodnoty našich předků. Máme také zkušenost, že lidé k nám rádi chodí takzvaně na táč. Má žena Anička se ještě věnuje šití, pečení a vaření, které je rovněž ukázkou zděděných dovedností.

Loni na sklonku léta jste pořádali festival, jehož posláním byla osvěta v oblasti venkovských zahrad. Jaké bude téma letošní akce?
Festival venkovské architektury se odehraje 21. a 22. srpna a bude zaměřen na informování laické veřejnosti o způsobech, jak lze v dnešní době přistoupit k architektuře venkova. Na přednáškách vystoupí významní architekti z celé republiky a pojednají o tématu v jeho celkové šíři. Hovořit se bude například o přírodním stavitelství nebo o soběstačných, nadčasových a inspirativních domech. Chybět nebudou příklady úspěšně realizovaných staveb.

Budou mezi těmito ukázkami i nějaké stavby z Vysočiny?
Takové realizace se u nás budou prezentovat hned dvě – rekonstrukce roubené chalupy v Kuklíku a novostavba dřevěného domu v Křižánkách. Obě jsou zajímavé, a ačkoli je každá zpracována jinak, vycházejí se základních proporcí lidové stavby Žďárských vrchů. V podstatě to symbolizuje programové zacílení našeho festivalu.