Teplo dnes putuje do většiny žďárských domácností i řady organizací ze strojírenského podniku Žďas. „Jde o teplo vyrobené převážně z uhlí. Jeho distribuci má na starosti městská společnost Satt,“ popsal místostarosta Žďáru Rostislav Dvořák.
Právě ze závislosti na Žďasu se chce město vymanit. Zajistí to modernizace Teplárny Libušín ve Studentské ulici za 235 milionů korun. Hotová má být příští rok na jaře.
„Zhruba v polovině roku 2027 bychom tedy měli být schopni vytápění celého Žďáru a trvalého odstřižení od dodávek společnosti Žďas,“ uvedl za investora Petr Scheib, ředitel Sattu. Dodal, že obě strany jsou ve spojení a shodly se na snaze o plynulý přechod dodávek tepla.
Teplárna Libušín, která je stará desítky let a sloužila dosud jako záložní pro případ výpadků a odstávek, bude po modernizaci vybavena třemi plynovými kotli, elektrokotlem, kogeneračními jednotkami i akumulační nádrží. Zařízení, v němž bude vznikat teplo i elektřina, tak rázem povýší ze zálohy na hlavní tepelný zdroj Žďáru.
V dalších letech ho však na tomto postu vystřídá zmíněná Teplárna Jihlavská. Moderní stavba za více než 1,6 miliardy vyroste v průmyslové zóně, u propojky výpadovek na Brno a Jihlavu.
Nejen pro samotný Žďár, ale i Jihlavu, Nové Město na Moravě, Bystřici nad Pernštejnem a menší obce v jejich působnosti bude chystané zařízení řešením, kam odvážet směsný komunální odpad po zákazu skládkování. Ten nastane v roce 2030.
„Městu Žďár za jeho rozhodnutí děkujeme, protože skutečně nevíme, jak bychom situaci s odpadem jinak řešili. Spalovna v Brně zatím nemá kapacitu, rozhoduje se, zda stavět další kotel. Také se nám už plní skládka Bukov, kam vozíme odpad,“ vyjádřil se například bystřický starosta Martin Horák.
Dle vedení Žďáru je síla projektu právě ve spolupráci uvedených sídel. „Obce potřebují deset, dvacet i více let dopředu vědět, jak budou odpady zpracovávat a za jakých podmínek. Tuto jistotu přináší právě Teplárna Jihlavská,“ řekl žďárský starosta Martin Mrkos s tím, že dalšími efekty jsou stabilní cena tepla či ekologický přesah – tedy přeměna odpadu na zdroj energie.
Kotel zvládne i biomasu
O novém zařízení na energetické využití odpadu Satt coby investor informoval již loni, od té doby však došlo ke změně parametrů. Zelenou nakonec dostala teplárna s multipalivovým kotlem, kde bude vznikat spalováním odpadu teplo i elektřina.
„Obdrželi jsme požadavek, aby byl zdroj schopen ze 100 procent využít i biomasu, třeba štěpku,“ objasnil Scheib. Přibyla také dotační podmínka, že palivo musí tvořit minimálně ze 70 procent biologicky rozložitelná složka, což teplárnu řadí mezi obnovitelné zdroje energie.
„Tuto podmínku splňuje i většina běžného komunálního odpadu po vytřídění, který obsahuje například mastný papír, běžný odpad z kuchyní či hygienické pomůcky,“ nastínil Scheib.
Obsah místních popelnic má této složky kolem 59 procent. Ovšem tím, že bude v teplárně dotřiďovací linka, se podíl kýženého materiálu navýší. „Směs se zbaví mimo jiné kovu, kamení, cihel či skla,“ vyjmenoval Scheib. Pokud by to nestačilo, do paliva lze přimíchat štěpku nebo čistírenské kaly.
Nejvíc odpadu bude z Jihlavy
Teplárna Jihlavská zpracuje zhruba 40 kilotun odpadu ročně – 35 zužitkuje jako palivo, zbytek vyprodukuje právě dotřiďovací linka. Většina odpadků poputuje do Žďáru z Jihlavy – kolem 20 tisíc tun.
Co se týče kvality ovzduší, lidé nemusejí mít ze zhoršení obavy. „Ať si představí, jaké emise vychází z komína Žďasu a jaké budou vycházet ze zařízení s nejmodernějšími technologiemi. Čištění spalin je dnes na obrovské úrovni,“ ujistil ředitel.
Obsluhu teplárny zajistí deset až patnáct vozidel denně, přičemž většina nebude zajíždět do města a využije „malý obchvat“. Palivo pak bude uloženo v podtlakovém bunkru, což znemožní únik zápachu.
O využití vyprodukovaného tepla jedná Satt i s firmami z průmyslové zóny; ty jeví o novinku velký zájem. „Jsme také v kontaktu s potenciálními investory do datových center, kteří chtějí částečně využívat zelenou energii,“ doplnil Mrkos.
Na projekt, který teď čeká posouzení vlivu na životní prostřední, se povedlo Sattu získat dotaci 737 milionů korun. Zbytek financování bude řešit úvěrem. Cílem je spustit provoz do konce roku 2029.